Papež František spustil před 12 lety pořádný průvan ve vatikánské bance, reformy financí v církevním státu přitom provádí dosud
koláž Hrot24 / Shutterstock.com / Canva
Pokladnice boží
Drogy, praní peněz i terorismus. Vatikánská banka byla Sodoma s Gomorou, uzdravil ji papež František
Je to možná nejmenší stát světa, ale poměry v něm mnohdy připomínají mix Game of Thrones a House of Cards. Argentinský jezuita Jorge Mario Bergoglio se však nebál hned po svém nástupu na papežský stolec otřást nejvyššími patry vatikánské politiky a vyvětrat páchnoucí zatuchlinu. O peníze a byznys totiž jde i tady, pod okem Božím.
editor
Mezi vatikánskými insidery se léta tradovalo, že pokud vás v jakkoli složité situaci v katolické církvi napadne šest způsobů, jak by ji bylo možné vyřešit, na poslední chvíli přijde papež František, z kapsy vytáhne zmuchlaný kousek papíru a přečte řešení sedmé, kterým všem „spekulantům“ vytře zrak.
Je to možná anekdota, dobře ale ilustruje, jakým způsobem dokázal Jorge Mario Bergoglio reformovat zkostnatělé struktury kolem sebe. S vatikánskou bankou se mu to povedlo dokonale.
Pod jeho dohledem se až tajnůstkářská finanční instituce, dlouho spojovaná s praním špinavých peněz a daňovými úniky, změnila v respektovaný bankovní dům, který až v poslední dekádě splňuje mezinárodní bankovní standardy a dodržuje pravidla transparentnosti.
Institut pro náboženská díla, jak se vatikánská banka oficiálně jmenuje, navíc skutečně generuje značné příjmy. Což se dá – a snad to nebude rouhání – označit za zázrak. Její čistý zisk za rok 2022 dosáhl 29,6 milionu eur, tedy okolo tři čtvrtě miliardy korun. Oproti předchozímu roku se zvýšil téměř o dvě třetiny. A loni byl ještě o milion eur vyšší.
Budiž transparentnost
Abychom pochopili, o jak velký úspěch jde, je potřeba si výše uvedená čísla vřadit do širšího kontextu. Papež František usedl na svatopetrský stolec v březnu 2013. V tom roce byl zisk vatikánského bankovního domu okolo 90 milionů korun. Již o 365 dnů později ale dosáhl na 1,75 miliardy.
Pohonem, který růst tak raketově nastartoval, bylo zvýšení příjmů z obchodování s cennými papíry a snaha snížit náklady, uvádí web CBS News s odkazem na výroční zprávu banky.
Mimochodem – právě výroční zprávy začal finanční ústav nejmenšího státu světa zveřejňovat až po Františkově tlaku na vyšší transparentnost fungování.
„Banka se přesunula z říše stínů do bankovního mainstreamu,“ uvedl k tomu tehdy Martijn Cremers, profesor financí na americké katolické University of Notre Dame. „Ukončila praxi anonymních účtů a zavedla pravidla, díky nimž lépe identifikuje své klienty,“ popsal změny, k nimž ve vatikánské bance došlo.
Františkovi přitom trvalo jen pár týdnů od nástupu do úřadu, než si vyhrnul rukávy a začal řešit jak potíže Institutu pro náboženská díla, tak finance Vatikánu jako celku.
Nejprve rychle omezil zjevné excesy – zrušil bonus 1500 eur, který se tradičně vyplácí vatikánskému personálu v období mezi dvěma pontifikáty, a pěti dozorčím kardinálům banky odebral jejich roční plat ve výši 25 tisíc eur (přes 600 tisíc korun).
Krmit, vzdělávat, uzdravovat a šířit evangelium.
V zájmu lepšího dohledu nechal papež dokonce zřídit internetové stránky banky. Může se to zdát úsměvné, ale jen do okamžiku, než si uvědomíme, že i terminál bankomatu v aule finančního ústavu komunikoval se všemi klienty pouze v latině.
Výzvu k vložení platební karty formuloval slovy „Inserito scidulam quaeso ut faciundam cognoscas rationem“, jak připomíná dobová reportáž britského Guardianu. Až tak byla vatikánská banka uzavřená vůči světu venku a všem, kdo by snad chtěli rušit po desítky let zaběhnuté pořádky uvnitř.
Anatomie zázraku
Dostat ji na „cestu světla“ vyžadovalo vymazat tisíce pochybných účtů z účetních knih. Po celá desetiletí vatikánská banka generovala stovky milionů dolarů, jimiž podporovala poslání církve. Zároveň jí ale otřásal jeden skandál za druhým.
Tři roky před Františkovým usednutím na Svatém stolci zabavili italští prokurátoři 28 milionů dolarů na účtu spojeném s touto finanční institucí kvůli podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti.
Mezi stovkami rušených účtů byly i ty vlastněné ambasádami Iráku, Íránu a Indonésie. Klientům vedení banky, založené v roce 1942 papežem Piem XII., sdělilo, že k rozhodnutí přistupuje pro „podezření z praní špinavých peněz, dokonce i z financování terorismu“.
Jen o dvě léta později americký státní úřad potírající drogy na globální úrovni zařadil „prohnilou“ vatikánskou banku do svého seznamu míst nejvíce náchylných k těmto pochybným praktikám. V témže roce se její tehdejší prezident Ettore Gotti Tedeschi musel pakovat ze svého prestižního postu kvůli naprosté nekompetentnosti.
Úklid pokračoval i po zvolení papeže Františka. Italská policie v roce 2013 zatkla monsignora Nunzia Scarana kvůli obvinění, že používal vatikánskou banku k praní špinavých peněz ve výši 30 milionů dolarů.
Vysypané kapsy
Jenže nástupce Benedikta XVI. se nezastavil jen u čistek a „nastavování procesů“, jak lze s drobným ironickým pomrknutím na jednu dávnou českou ministryni> poznamenat. Argentinec Bergoglio změnil celé poslání banky tak, aby kladla důraz na pomoc chudým, což je zlatá nit táhnoucí se celým jeho papežstvím. Ne nadarmo si za vzor zvolil svatého Františka z Assisi.
V jedné z prvních výročních zpráv banky po jeho nástupu do Vatikánu se tedy píše, že jejím úkolem „není usilovat o hromadění bohatství“, ale spíše podporovat ty, kdož jsou zapojeni do „univerzálního poslání církve“. A hlavně: „Krmit, vzdělávat, uzdravovat a šířit evangelium.“
Banka se přesunula z říše stínů do bankovního mainstreamu.
Reformu František završil v roce 2019, kdy vydal nové stanovy. Pro banku je povinný externí audit, pravidla také nyní nedovolují zaměstnancům banky, z nichž téměř všichni nejsou duchovní, vykonávat jinou aktivitu či poradenství uvnitř i vně Vatikánu, a to ani zdarma.
Zvýšil se i počet členů světské dozorčí rady z pěti na sedm. Tím papež oslabil dozorčí komisi kardinálů, která má naopak stále jen pět členů.
Z instituce, kterou chtěl dříve zcela zrušit, nakonec Bergoglio vybudoval opěrnou nohu pro další změny v katolické církvi. Když vyšlo najevo, že Vatikán přišel o zhruba 140 milionů eur (3,5 miliardy korun) při prodeji luxusní kancelářské nemovitosti v Londýně, vydal papež nařízení, aby veškeré investice nejmenšího státu světa procházely právě přes reformovaný peněžní dům. Bez výjimky.
Osmaosmdesátiletá hlava katolické církve leží už řadu dnů v nemocnici s oboustranným zápalem plic. I přes pokročilý věk ale ukazuje, že hodlá finance držet pevně v rukou a napravovat chyby, které kolem sebe vidí.
Před koncem loňského roku napřel papež pozornost k vatikánskému penzijnímu fondu, který podle něj potřebuje naléhavou reformu, aby zaručil budoucí závazky.
František rovněž seškrtal platy kardinálů o deset procent, pozastavil některé bonusy za senioritu, snížil zvláštní stipendia pro kardinály žijící v Římě a začal účtovat tržní nájemné za jejich byty.
Jestli jste si někdy mysleli, že být nejvyšším duchovním katolické církve znamená pouze pět Hosana na výsostech a vozit se v legračním papamobilu (samozřejmě elektrickém), jste na omylu. On je to také byznys. Vyžaduje vnitřní sílu, pevné nervy, odhodlání a ochotu otřásat nejvyššími patry vatikánské politiky. Taková Hra o trůny křížená s House of Cards.