Obecné očekávání bylo po sametové revoluci takové, že komunisté jsou něco jako dinosauři a že zákonitě zmizí z povrchu zemského. Jenže chyba lávky – brzy začali nabírat další a další příznivce. V prvních krajských volbách sesbírali v listopadu 2000 těžko uvěřitelných 21 procent hlasů a ještě v roce 2012 jich dostali víc než pětinu.

Až poté nastal prudký pád. Nejprve v roce 2016 soudruzi z KSČM spadli na 10,5 procenta a letos už to dotáhli jen na 4,8 procenta. Pouze ve čtyřech krajích překonali pětiprocentní hranici a pronikli do zastupitelstva. Avšak i tam jsou za outsidery a o sestavování krajské koalice se jim může jen zdát.

Nabízejí se dvě teorie, kam komunistické hlasy zmizely. Podle té první zkrátka vymírají. Sociologická studie Mapa voličů uvádí, že téměř polovina komunistických voličů je ve věku od 65 let výše; naopak mezi mladými lidmi je nevolí téměř nikdo. Průměrný věk členů strany je 74 let a vzhledem k tomuto faktu se členská základna rychle zužuje.

Podle druhé teorie se hlasy přelily jinam, hlavně tedy k hnutí ANO a do SPD. Andrej Babiš má zvláště pro starší voliče silnou, možná až démonickou přitažlivost a tomu nudný aparátčík Vojtěch Filip nedokáže konkurovat. Situace je natolik vážná, že vedení KSČM včetně Filipa dalo své funkce k dispozici. Ve straně, kde bývalo zvykem vynášet předsedu či generálního tajemníka nohama napřed, je to pozoruhodný důkaz vážnosti situace.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

David Tramba