I když není radno Rusko a Putinův režim podceňovat, v postsovětských zemích utržila pověst ruské nepřemožitelné armády povážlivé šrámy. Už přes rok se snaží vojensky porazit Ukrajinu, ale vůbec se to Kremlu nedaří. 

Že Putin a spol. ztrácí vnitropolitický vliv i v dalších postsovětských republikách, ukazuje poslední vývoj v Gruzii. Vláda v Tbilisi chtěla přijmout zákon podobný tomu ruskému o zahraničních agentech, aby umlčela prozápadní média a oponenty, rozsáhlé protivládní protesty ale donutily místní kabinet otočit a spornou legislativu stáhnout. 

Před Putinovou invazí na Ukrajinu by se jednalo o velmi nepravděpodobný scénář. Nový zákon měl proruské straně se jménem Gruzínský sen pomoci omezit občanskou společnost a vyhrát nadcházející volby. 

„Každý ví, že tu Rusko není populární,“ řekl Kornelyj Kakačia, profesor na Tbiliské státní univerzitě a ředitel Gruzínského politického institutu. Demonstranti chtěli běžným Gruzíncům ukázat, že by přijetí zákona vedlo k posílení nedemokratických poměrů, jako je tomu v současném Rusku. Protiruské postoje zesílily také v Kazachstánu, Arménii nebo Moldavsku. 

Moskva ztratila respekt

Moskva už není vnímána ani u místních vlád jako spolehlivý partner, který se starých spojenců zastane na mezinárodní scéně. A mladí lidé narození po rozpadu Sovětského svazu mají pro současné Rusko ještě méně pochopení. „Rusko ztratilo svoji neformální sílu. Už nevědí, jak ji u svých sousedů využít, používají jen brutální sílu,“ doplnil politolog Kakačia. 

Nargis Kassenovová z Davisova centra pro ruská a eurasijská studia na Harvardově univerzitě, jež pochází z Kazachstánu, vnímá Rusko jako toxického partnera, vedle kterého se musí další národy naučit žít. To ale znamená co největší sázku na vlastní suverenitu a spolupráci s jinými mocnostmi, než je osazenstvo Kremlu. Země sousedící s agresivním Ruskem také pozorně sledují, jak dopadnou snahy Finska a Švédska vstoupit do Severoatlantické aliance. 

V Arménii se slabost Ruska projevuje tím, že už není jasným garantem příměří s Ázerbájdžánem z roku 2020 ve sporu o území Náhorního Karabachu. Baku je nyní posíleno nečinností Moskvy a ázerbájdžánští separatisté blokují jediný pozemní koridor do oblasti. Ruský mírový kontingent dvou tisíc vojáků nezasáhl. 

„Rusko je nejen rozptýleno, ale je prostě ohromeno svou neúspěšnou invazí na Ukrajinu,“ glosuje to vedoucí Centra regionálních studií v Jerevanu Richard Giragosian. Arménie je přitom v současné době silně závislá na ruské ekonomice, energetice i vojenských kapacitách, zároveň ale režimu Vladimira Putina přestala důvěřovat.

Pokus o puč v Moldavsku

Ukazuje se to i v Moldavsku. Rusko se snaží udržet mocenské zájmy „ukrajinským scénářem“. Vyvoláním nestability a sázkou na proruské síly. Místní prezidentka Maia Sanduová varovala, že Kreml plánuje v její zemi provést státní převrat. 

Kromě sabotáží má docházet k provokacím a násilným činům ze strany vycvičených proruských provokatérů a k útokům na vládní budovy. Iulian Groza z Institutu pro evropskou politiku v Kišiněvu varuje před tím, že Kreml zvyšuje své špionážní a zpravodajské aktivity v Moldavsku a vytváří „hybridní agresi“. 

Jeho ambicí je obsadit nejen Ukrajinu, ale i Moldavsko, které od Ukrajiny ještě odděluje proruské separatistické Podněstří. To samozřejmě posílilo snahy malé a chudé země, aby byla na dodávkách energií z Ruska co nejméně závislá. Také se chce stát součástí Evropské unie. 

Eroze vztahů s Moskvou se projevuje i ve středoasijských republikách, jako je Kyrgyzstán, všiml si Temur Umarov z think-tanku Carnegie Endowment for International Peace v Biškeku. Před útokem na Ukrajinu brali lidé Rusko jako poměrně stabilního partnera, kterého je vhodné následovat.

Po roce neúspěšných bojů je Putinův režim vnímán jako nepředvídatelná země, zejména mezi mladšími lidmi. Středoasijské státy nicméně pragmaticky těží z ekonomických výhod, zejména v důsledku západních protiruských sankcí. Zboží z celého světa se ve velkém dováží z těchto republik do Ruska.