Pokud jde o čínskou chřipku, která nám i většině světa loni pořádně zatopila, jsou k optimismu určitě racionální důvody. Začíná se očkovat a přes jistou dezorganizaci a nepřipravenost, kterou už tradičně v našich končinách projevuje erár, lze i bez velké důvěřivosti předpokládat, že to dopadne dobře a očkování poběží lépe a rychleji, než to nyní vypadá. 

Právě zkušenost s tím, jak tuzemské zdravotnictví zvládalo obří podzimní nápor nemocných po organizační i personální stránce, ukazuje mimořádné schopnosti zdravotnického managementu i vedoucích lékařů. Z tohoto pohledu je pak dost dobrou zprávou, že vláda nebude mít svého zmocněnce pro očkování a nechá to na lidech, kteří tomu rozumějí a umějí svým týmům zorganizovat práci.

Lokomotiva na konci tunelu

V byznysu to bude o trochu složitější. Zejména lidé z cestovního ruchu a gastro služeb v tom světélku na konci tunelu vidí spíše světla protijedoucí lokomotivy. Zastavení lanovek a uzavření horských penzionů a hotelů v nejdůležitější sezoně v roce je zničující pro tu část cestovního ruchu, která přežila jaro a léto díky nebývalému zájmu domácích turistů, kteří často více než nahradili výpadek cizinců. Nyní na tom jsou horalé podobně jako podnikatelé v Praze či Českém Krumlově byli na podzim. Tento sektor by si zasloužil nepochybně mnohem masivnější státní pomoc a měl by se jí dočkat.

Třeba i na úkor průmyslu, který je podle čísel z posledních měsíců v lepší kondici, než se dalo čekat. Určitě pomáhá to, že se mu vyhnuly uzávěry a restrikce, jaké zažil na jaře. Ale především světový obchod se díky Číně a dalším asijským zemím loni dost rychle vzpamatoval, z čehož těží Německo, na jehož exporty jsou naše fabriky velmi těsně navázány.

A průmyslu svědčí i to, že konečně ustal vlivem covidové krize brutální tlak na růst mezd, který v poslední době spolu s nedostatkem pracovní síly podvazoval konkurenceschopnost tuzemských průmyslových firem.

Okamžik pravdy

Teď bude sice lidí dost, ale nějaký dramatický nárůst nezaměstnanost asi nelze čekat. Brzdit ho bude jednak stále poměrně solidní výkon průmyslu, ale také absence velké části zahraničních pracovníků. S nezaměstnaností kolem deseti procent jako za finanční krize počítat nelze. A to je dobrá zpráva i pro domácí spotřebu a maloobchod.

Do toho trvá mohutné vládní utrácení a extrémně uvolněná měnová politika České národní banky. Předvánoční průzkum mezi zaměstnavateli, kteří předpověděli růst české ekonomiky v letošním roce 3,3 procenta, tak nevypadá vůbec nereálně.

Okamžik pravdy tak lze očekávat až v roce 2022, kdy bude po volbách a přijde nejlepší doba, kdy lze začít utahovat vládní výdaje. Ale i měnovou politiku, protože s tou inflací se to moc lepšit nebude. Pak se teprve ukáže, zda ten letošní optimismus vyrostl na zdravých základech, nebo šlo jen o úlevu po injekci anestetik.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.