Andrej Babiš si pochopitelně nenechal ujít příležitost a také přednesl svůj novoroční projev, byť až po Novém roce. Pohovořil o zbídačené zemi, která má do babišovské prosperity daleko, a ještě se ani nedostala – jako jediná v Evropě – na předcovidovou úroveň. Opomněl přitom starého českého přísloví, že v domě oběšencově není radno mluviti o provaze.

Ono je totiž k dosažení té předcovidové úrovně třeba překonat také Babišovo dědictví v podobě největšího propadu ekonomiky zaznamenaného v historii samostatného Česka: v roce 2020 šlo o 5,5 procenta HDP, což bylo i na evropské poměry celkem mimořádné číslo. A zmiňovanou babišovskou prosperitu tak trochu vygumovaly už jeho vlastní lockdowny a karantény. 

Průměrný roční růst HDP za období 2018 až 2021, tedy za dobu jeho premiérování, pak činil 1,05 procenta ve stálých cenách. Za dva roky Fialovy vlády je to 2,4 procenta za rok 2022 a aktuální odhad za rok 2023 činí minus 0,4 procenta. Po zprůměrování tak Fiala růstově zaostává za Babišem o pouhých pět setin procenta a je velmi pravděpodobné, že ho v následujících letech hravě překoná.

Ceny potravin se (zatím) drží při zemi

Není to důvod k oslavám, ale k jistému optimismu určitě. Ekonomika letos oživí, byť to žádná sláva nebude. Odhady růstu se pohybují od 1,2 do 1,8 procenta, což asi na vyrovnání covidového propadu ještě stačit nebude. K lepší náladě to ale přispěje.

Nejdůležitější je ale fakt, že první letošní pohledy na cenovky v supermarketech nepotvrzují slibované zdražení potravin o deset až patnáct procent. Také opatrnost, s jakou hostinští započítávají do cen navýšení DPH z čepovaného piva, ukazuje, že zákazník se opět stává pánem a inflace narazila na poptávku, což je pro její zvládnutí naprosto základní podmínkou.

Zvýšení regulované složky cen energií, zdražení vody a někde i dálkového tepla ještě určitě pocítíme, ale budou to už jen dozvuky. Navíc silová elektřina v posledních týdnech podstatně zlevnila a vzhledem ke skomírajícímu západoevropskému průmyslu a vyšším prodejům emisních povolenek by to mohlo chvíli vydržet. 

Kontrakty na roky 2025 a 2026 jsou bezpečně pod sto eury za megawatthodinu. Takže ceny energií by už neměly být takovým rizikem.

Levnější hypotéky a růst reálných platů

Úrokové sazby proto mohou klesat a měly by tak činit velmi razantně hned na prvním měnovém zasedání bankovní rady ČNB na počátku února. A to nehledě na fakt, že se uskuteční ještě před zveřejněním statistických dat o lednové inflaci. Neexistuje žádný racionální důvod držet úrokové sazby nad pěti procenty, natož na aktuálních 6,75.

Do celkové poptávky v ekonomice se to sice plně propíše až za rok, ale třeba hypotéky zlevní hned, a mohou tak nastartovat zamrzlou bytovou výstavbu. Stavebnictví tradičně bývá první vlaštovkou obnoveného růstu. Cena hypoték by do konce roku mohla u dlouhých fixací spadnout i pod čtyři procenta, což bude opravdu silný růstový impulz.

Nejpozději kolem poloviny roku by lidé měli pocítit růst reálných mezd, což oživí tržby v maloobchodě a prodeje dalšího zboží. Domácí poptávka a investice tak budou prvními tahouny růstu; stejně jako po finanční krizi v roce 2013.

Vliv „balíčku“ nebude až tak drastický

Konsolidační balíček bude sice ekonomiku trochu brzdit, ale nebude to zdaleka tak drastické, jak opozice a odboráři stále hrozí.

Dlouhodobější brzdou bude zahraniční poptávka, protože Německo si na větší zotavení ještě nějaký čas počká a evropský byznys obecně nemá do budoucna zrovna skvělé vyhlídky. Důvodem jsou stále (ve srovnání se světem) vysoké ceny energií, Green Deal a všemožné další regulace. 

Nějaký boom tudíž nehrozí ani v Česku. Čeká nás však mírný pokrok v mezích evropských regulí. Na ten babišovský jednoprocentní růst by to snad ale stačit mohlo. Doufejme.

Pochopitelně mohou přijít nějaké nenadálé události a havárie. Po covidu a válce na Ukrajině by to bylo do třetice. Ale snad si to už osud odpustí.