V opačném případě by totiž hrozilo, že v kuchyních budou muset na zdražujících se surovinách šetřit. To by dopadlo na kvalitu jídla.

Navýšení stropů není malé. Šestiletí a mladší nyní mají oběd maximálně za 30 korun a limit se zvyšuje o šest korun. Pro děti od sedmi do deseti let z 39 na 47 korun. Od jedenácti do čtrnácti let z 41 korun na 50 korun. V případě strávníků starších patnácti let z 45 korun na 54 korun. Tyto částky však tvoří pouze náklady za nákup surovin. Další náklady, například za energie využité při vaření nebo platy zaměstnanců kuchyní, hradí stát. Zvýšení stropů automaticky neznamená, že všechny školní kuchyně skokově zdraží. Na část rodin ale zvýšení cen dolehne. Aby důsledkem nakonec nebyly hladové děti, ministerstvo navýší peníze určené na dotační programy, které slouží k úhradě obědů chudým dětem. Ale to není systémové řešení.

Pomoc chudým rodinám je dnes poskytována na několika úrovních. Svůj projekt Obědy do škol má ministerstvo práce a sociálních věcí, které posílá peníze na obědy pro chudé děti po domluvě s kraji. Využity jsou peníze z evropských fondů. Resort pomáhá rovněž dávkami pro chudé. Další peníze formou dotací rozdává ministerstvo školství. Ty posílá neziskovým organizacím, které následně samy peníze rozdělují do škol dle vlastního klíče. Je to zmatek a ruku v ruce s chaosem jde i neefektivita. Autor této glosy dlouhodobě podporuje ideu obědů hrazených státem (tedy z našich daní) pro všechny děti. Ano, nikoli jen pro ty chudé. Nemusíme krmit úředníky zpracovávající dotace. Vytvořme jednoduchý systém, kdy škola dostane částku odpovídají množství a věku žáků. Zkušenosti s tím mají ve Finsku, Švédsku nebo v Estonsku. Tyto příklady dobré praxe bychom měli následovat.