V branži ekonomické analýzy existují dva výstižné technické termíny a jedna základní pracovní metoda. První je „hokejkový graf“, podle tvaru, kdy ze začátku máte sice sešup dolů, ale ten je pochopitelně následován trvalým vzestupem směrem ke krásné budoucnosti, která je tím lepší, čím je vzdálenější. Druhým je „bulharská konstanta“, tedy použití takových výpočtových pomocníků, aby budoucnost byla skutečně zářivá. 

Kobylince, teplo a tma

Základní metodě, jejímž cílem je zajistit hladké schvalování projektu „nahoře“, se blahé paměti ve Světové bance říkalo „žampionová“, podle způsobu pěstování těchto chutných hub, důsledně aplikovaného na tamní výkonné ředitele. Tedy na substrátu z kobylinců, v teple a absolutní temnotě. Nepamatuji, že by tenhle postup selhal, a nestalo se to ani v případě první etapy slavného projektu, jehož největším příznivcem je zasloužilá hlava českého státu. Nejde o nic menšího než o vodní cestu propojující nejdříve ostravský Svinov s polským Koźle, ale posléze Dunaj s Odrou.

Pro zpracovatele je důležité, i z čistě právního hlediska, nelhat a vše vzorně zveřejnit. Jak ovšem bývá zvykem, jsou ta nejpodstatnější čísla o finanční čisté současné hodnotě a vnitřním výnosovém procentu na straně 144 nahoře, kam málokdo dojde. Ukazují to, co kdekdo tušil ještě předtím, než byla zpracována. Tedy že to nevychází, a to velmi. Čistá současná hodnota kanálu za 30 let vyjde na minus 243 miliard a nějaké drobné, ale po dalších 20 letech se to zlepší na hezkých minus 238 miliard. Jak sami autoři konstatují, „projekt je finančně nevýhodný z pohledu investora (státu – pozn. red.) při uvažování obou referenčních období ve všech variantách“. 

Pořád to nevychází

Teď nastupuje ta pěstírna žampionů: je tady zjevný celospolečenský přesah, včetně blahodárných efektů v podobě přepravy nákladů nadměrné velikosti po vodě až k moři a potenciálu pro rekreační využití, a cokoli dalšího ještě dovedete s využitím bulharských konstant na cestě k požadovanému hokejkovému grafu „zohlednit“. Zrovna ten úsek, co vláda schválila, sice ani tak nevychází, ale to jen proto, že velká část benefitů se má odehrát na polské straně a nelze je „internalizovat“. 

Člověk je až dojat, jak jsme se na naší straně Atlantiku hezky naučili překlopit ty stovky miliard minus do sice malých, ale kladných čísel.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Miroslav Zámečník