Podle prezidentských průzkumů zveřejněných během září a října předstihl generál Petr Pavel expremiéra Babiše a vyhrál by už první kolo. Trend je jasný. Babišovi setrvale klesá podpora a roste počet odpůrců, což nevěstí nic dobrého pro jeho šance ve druhém kole. Ipsosu spadl z červencových 32 na 23 procent, zatímco Pavel posílil z 24 na 28 procent. Role favorita má však i své stinné stránky.

Slepá „želé“ ulička

Tak předně, Pavlův tým by měl varovat pohled do historie. Do první přímé prezidentské volby jako první – více než rok před termínem – vystartoval Jan Fischer. Stylizoval se do role toho, kdo spojuje a kdo získal ostruhy jako dlouholetý šéf statistického úřadu, premiér úřednické vlády a vysoký úředník EU. Pro své diplomaticky gumové názory a postoje si po právu vysloužil trefné označení „želé“. Ještě v říjnu, a dokonce i v listopadu byl Fischer favoritem, bral hlasy zleva i zprava, od vládních i opozičních voličů. Porážel všechny soky včetně ­Miloše Zemana. Černý kůň voleb Karel Schwarzenberg tehdy teprve vyrážel na trať. A ejhle, v lednu bylo všechno jinak. Zatímco Zeman i kníže zbrojili na druhé kolo, Fischer balil fidlátka.

Generál Pavel se co do názorů na politická témata tlačí do velmi podobné pozice jako expremiér Fischer. Kdo si prohlédne jeho web, přečte jeho vyjádření a pak o nich popřemýšlí, nemůže dospět k ničemu jinému, než že Pavel setrvale frázuje a mlží. Jako kandidát oslovující provládní i opoziční voliče vlastně musí. A kritizuje vládu i opozici, ale obojí jen tak mírně, v mezích zákona. Recepty jeho expertního týmu jsou obecnými „moudry“. Stejně jako Jan Fischer se označuje za nezávislého, mluví o spojování společnosti a zdůrazňuje svou neobyčejnou armádní kariéru. A také rád připomíná hodnoty a principy, třeba držení slova.

„Mám ve zvyku držet slovo“

Jenže právě tady je ta největší Pavlova slabina. Pavel byl nejen úspěšným vojákem demokratické armády a vysokým činitelem NATO, ale také předlistopadovým příslušníkem lidové armády a komunistou. Kromě otázky, jak je možné, že i po 33 letech jsou oba nejsilnější kandidáti na prezidenta bývalí komunisté, se tak chtě nechtě vkrádá pochybnost o tom, jaké slovo hodlá generál držet. Předlistopadové, nebo polistopadové?

Tím však pochybnosti nekončí. Historik Petr Blažek, který zasvětil profesní život otázce vyrovnávání s komunistickou minulostí, dlouhodobě připomíná, že Pavel jasně nevysvětlil řadu souvislostí své předlistopadové armádní a partajní, ale zejména rozvědčíkovské minulosti. Pavel byl podle všeho opravdu kovaným „kádrem“. Blažek za nejproblematičtější považuje „jeho příslušnost k vojenské rozvědce. Petr Pavel v roce 1988 nastoupil do jedné z nejvíc utajovaných částí armády. (…) Byli to zpravodajci, kteří plnili úkoly týkající se nejen armády a sledování vojenského nepřítele (…), ale zároveň spolupracovali s I. správou, což byla komunistická civilní rozvědka spadající pod StB.“

Pavel se opakovaně obhajuje v duchu výroku: „Kdyby na mé minulosti bylo cokoli diskvalifikujícího, tak by si mě těžko zástupci třiceti zemí NATO zvolili za nejvyššího vojenského zástupce s přístupem k těm nejtajnějším plánům.“ To může leckomu znít přesvědčivě. Jenomže NATO je především pragmaticky fungující bezpečnostně politickou organizací, ne nedělní školou. Členem je tak i Turecko, tedy de facto diktatura. A výběr lidí do funkcí typu předsedy vojenského výboru se v NATO rozhodně neřídí jejich minulostí ani vztahem k demokracii, ale hledáním mocenské rovnováhy. O nějakém velkém prověřování někoho, kdo už v okamžiku výběru stojí v čele národní armády, a měl by tak být automaticky prověřen, tudíž nemůže být řeč.

Navíc předsedou vojenského výboru NATO byl generál Pavel v éře bláhového snění o věčném míru. Západ a NATO jsou však nyní ve válce. Mít v této době hlavu státu s nejasnou rozvědčíkovskou minulostí představuje obrovské riziko.

Déjà vu?

A tak mnozí z těch, kteří si před pár dny už už oddechli úlevou, že to – i díky stoupající podpoře generála Pavla – Babiš vzdává a Česko přestává být rukojmím jeho minulosti a (mezinárodních) průšvihů, nyní zažívají pocit déjà vu.

Skutečný boj o Hrad teprve začíná.