Podle zelených politiků je Green Deal důležitý kvůli tomu, abychom nemuseli brát energii od nepřátelských mocností. Nic ale není tak jednoduché
Hrot 24, vygenerováno umělou inteligencí Dall-E
Green Deal nám bezpečnost nepřinese. Všechno ostatní jsou jen zelené nesmysly
Zelená klimatická dohoda se dostává pod tlak. Evropským politikům začíná být jasné, že v situaci, kdy je neodkladné zvyšovat výdaje na obranu a čelit celní válce, je nemožné současně dekarbonizovat za biliony.
hlavní komentátor
Například eurokomisař pro klima Wopke Hoekstra nedávno potvrdil, že se zatím nedaří získat podporu členských států EU pro závazek snížit emise skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040. Ačkoli toto ustanovení mělo být schváleno už v prvním čtvrtletí letošního roku.
Zelení politici a aktivisté pomalu propadají panice. A vytahují zoufalý argument, že bez Green Dealu je ohrožena naše bezpečnost. Protože bychom byly závislí na dovozu fosilních paliv z různých nestabilních, nebo dokonce nepřátelských zemí, jako je Rusko. Nedávno se tak pustil do boje za Green Deal na stránkách Hospodářských novin Jan Farský, místopředseda hnutí STAN.
Trochu to zavání rčením „zloděj volá chyťte zloděje“. Byla to právě zelená politika, zejména v Německu, která vedla k rychlému útlumu výroby elektřiny z uhlí a z jádra a jejímu nahrazování dovozem levného plynu z Ruska. Měl sloužit jako dočasná náhrada, než veškerou elektřinu zajistí obnovitelné zdroje.
Zbytek Evropy Němce následoval a Gazprom ovládl velkou část její energetiky. Její závislost na ruském plynu pak vedla k Putinovu přesvědčení, že může spustit agresi proti Ukrajině bez obav z evropské reakce.
A pokračující dekarbonizace je vážným rizikem pro bezpečnost evropských zemí z mnoha úhlů pohledu. Energetická bezpečnost spočívá v první řadě v tom, že té energie je dostatek pro domácnosti a firmy. Green Deal nás dostal do situace, kdy té energie dostatek nebude.
Před pár dny Evropské sdružení provozovatelů přenosových soustav zveřejnilo svou prognózu schopnosti evropských zemí v následujících letech uspokojit poptávku po elektřině. Z ní kromě jiného vyplývá, že v Česku bude už v roce 2028 minimálně dvacet hodin, kdy standardní spotřebu nebude možné pokrýt výrobou, ani dovozem ze zahraničí.
Přitom ještě loni na podzim prognózoval náš ČEPS, že to budou pouhé dvě hodiny. Příčinou je překotné odstavování elektráren spalujících naše tuzemské, odnikud nedovážené uhlí. Kvůli drahým emisním povolenkám padají do hlubokých ztrát a jsou ekonomicky neprovozovatelné.
Pokračující dekarbonizace je vážným rizikem pro bezpečnost evropských zemí z mnoha úhlů pohledu.
Nahradit je měly elektrárny na zemní plyn schopné přejít později na vodík vyráběný elektřinou z obnovitelných zdrojů. Ty se po Evropě dostatečně nestavějí ne proto, že by chyběla legislativa, jak tomu bylo donedávna u nás. Ale proto, že potřebují státní dotace, jinak se nevyplatí stejně jako uhlí.
Navíc plány, podle nichž měly tyto elektrárny už za deset let fungovat na vodík, se hroutí pod zjištěními, že to je stále velmi drahé a nikdo by to nezaplatil. Německý cíl zprovoznit do roku 2030 elektrolyzéry s výkonem deset GW je nereálný a podaří se postavit tak maximálně polovinu.
Na argument, že je třeba postavit více větrníků a solárů, si také odpověděli u našich sousedů. Přes stále rostoucí kapacitu obnovitelných zdrojů podle Německého svazu energetického a vodního průmyslu podíl OZE na výrobě elektřiny letos meziročně klesl.
Od ledna do března vyrobily elektrárny využívající obnovitelné zdroje energie celkem 63,5 miliardy kilowatthodin elektřiny, což je přibližně o šestnáct procent méně než ve stejném období loňského roku. Pokles je způsoben povětrnostními podmínkami.
Výroba elektřiny z větrné energie se v prvním čtvrtletí snížila především kvůli slabému větru v únoru a březnu. To se týká větrné energie na pevnině i na moři. Výroba elektřiny z větrných turbín na moři klesla o 31 procent, zatímco větrná energie na pevnině zaznamenala pokles o 22 procent.
Celkem větrné turbíny v prvním čtvrtletí vyrobily 33,3 miliardy kWh elektřiny, což je přibližně o 14 miliard kWh méně než ve stejném období předchozího roku. Pokryly tak asi čtvrtinu hrubé spotřeby elektřiny v Německu. Od dubna 2024 přitom přibylo celkem 872 větrných turbín o výkonu 4,3 GW. Za srovnatelných povětrnostních podmínek by se tedy výroba elektřiny z větru výrazně zvýšila.
Tento způsob energetické bezpečnosti zdá se mi poněkud nešťastným.
Považovat náhradu řiditelných zdrojů těmi občasnými za zvyšování energetické bezpečnosti je směšné. Technologie ukládání energie v podobě baterek na takovéto výkyvy nestačí. A ještě desetiletí stačit nebudou.
Tak se skloňuje flexibilita. Což není v podstatě nic jiného, než vyhlašování regulace spotřeby firem i domácností, jak jsme ho znali z dob končícího socialismu.
Tenkrát to bylo na befel, nyní to zařídí ceny, které budou v určitých částech dne, nebo i v delším období, prostě podstatně vyšší. Když to řekneme s klasikem, tak tento způsob energetické bezpečnosti zdá se mi poněkud nešťastným.
A to nemluvíme o tom, že solární panely nyní dodává téměř výhradně „přátelská Čína“ a s větrnými turbínami to bude za chvíli podobně. Mimochodem v Německu se intenzivně zabývají bezpečností čínských větrných turbín, protože se objevily obavy, že je Číňané mohou na dálku vypínat.
