Tomio Okamura je novým poslaneckým rekordmanem. Dokázal v dolní komoře parlamentu za řečnickým pultíkem hovořit sedm hodin a sedm minut, aby vládní koalici zabránil razantně snížit plánovanou valorizaci důchodů. Koaličním poslancům jsou samozřejmě tyto obstrukce proti srsti, což ale platilo i v době, kdy vládní zákonodárci byli v opozici a u vlády bylo hnutí ANO.

Je nepochybné, že se vládě změnu zákona, díky níž chce jen letos ušetřit na důchodech asi devatenáct miliard korun, podaří prosadit. Ale mohla se současným sněmovním tanečkům a nekonečnému jednání do pozdních nočních hodin vyhnout, kdyby nenechala projednávání tohoto bodu na poslední chvíli – tedy ve stavu legislativní nouze.

To, že se důchody budou muset v letošním roce opět výrazně valorizovat a že se tím zatne další sekera do státního rozpočtu, nevyplulo na povrch před týdnem nebo před čtrnácti dny. Už před několika měsíci bylo z ekonomických predikcí zřejmé, že se letos udrží inflace na poměrně vysoké úrovni, takže vláda bude muset znovu otevřít pokladničku a seniorům důchody zvýšit o nemalou sumu.

Jenže tu byly prezidentské volby a koalice pravděpodobně nechtěla dát opozičnímu ANO a jeho lídrovi Andeji Babišovi příležitost, aby nižší valorizaci využili v předvolební kampani. Jinak si ostatně lze těžko vysvětlit, proč se novela přílušného zákona projednává v legislativní nouzi – tedy nahonem, aby se všechno stihlo v povinných termínech.

Koalice tak sice nedala opozici klacek do ruky v prezidentské kampani, ale naběhla si s mimořádnou sněmovní schůzí, kde teď poslanci ANO a SPD využijí všechny možnosti, aby na sebe v rámci politického boje upozornili a vládní koalici její plány co nejvíce znepříjemnili.