Jistěže je oprávněné kritizovat vládu za způsob, jakým se (ne)zhostila ekonomického hodnocení dopadů balíčku. Jak šetřila detaily kolem objemově významných položek, její představitelé mlžili a nevěděli, co vlastně budou třeba z dotací škrtat. To všechno nejen odboráři, ale všichni mohou, ba dokonce mají dělat a vláda nemá co být překvapená, že tak činí.

Ovšem vyrukovat vzápětí s tak ostudně cinklými vlastními výpočty „balíčkové újmy“ průměrné české domácnosti, jak to předvedly odbory, to se nevidí ka­ž­dý den. Třeba průměrná česká domácnost nemá čistý příjem skoro 900 tisíc korun ročně, taková totiž patří do vyšší střední třídy, do osmého příjmového decilu, o čemž se může každý přesvědčit z dat ČSÚ o příjmech a životních podmínkách domácností.

Model, jaký svět neviděl

Jak se v odborech dopracovali k vlivu balíčku na inflaci šest procent místo 2,5 procenta, s nimiž pracuje ČNB pro první čtvrtletí příštího roku? Když vláda předpokládá, že dopad dvou sazeb DPH na celkový výběr daně je mírně negativní v jednotkách miliard, těžko se z toho dá vykřesat tak masivní dopad na ceny.

Jak k tomu tedy dospěli, to bych také rád věděl, protože odborářští ekonomové nás ušetřili popisu svého sofistikovaného DSGE modelu s fiskálním anexem. Bodejť by ne, když o něm víme pouze to, že na rozdíl od ČNB, ministerstva financí a pár dalších pracovišť žádný nemají.

Analytickou metodou ČMKOS se tak stalo vycucat hrozivá hausnumera z prstu pod takovým tlakem, až jim z toho lezou nehty dolů.

Vynikající je třeba úvaha o zrušení benefitů, kde nesedí ani číslo (šedesát tisíc korun), ani tvrzení, že zaniknou bez jakékoli finanční kompenzace. Trh práce je napjatý a vyjednávací pozice zaměstnanců je dobrá – žádný zaměstnavatel nebude jen tak přihlížet, jak kvůli ztrátě oblíbených benefitů hlasují nohama. Nikdo se neptal, zda by místo nich náhodou raději nepřijali jejich překlopení do mzdy, byť po očištění o zrušené daňové úlevy. Mimochodem, jeden by očekával, že se odbory zrovna v této oblasti vyřádí a něco ze zaměstnavatelů určitě vymačkají.

Školkovné není benefit průměrné české rodiny a ta částka také nesedí, neboť je zastropována na 17 300 korun, a tuto slevu efektivně využijí jen ti vysokopříjmoví.

Tvrdit, že rušení tabulkových míst, což je podle vlády hlavní cesta k úsporám platů ve veřejné sféře, bude mít za následek ztrátu příjmu zaměstnance o dvě procenta, je rovněž nesmysl.

Nesmíš být blbec

Nemocenská, snížení podpory stavebního spoření a zvýšení daně z nemovitostí jsou iritující a skutečně se dotknou většiny zaměstnanců, neboť stavební spoření je hodně rozšířené a skoro každý bydlí ve vlastním (a zbytek v pronajatém soukromém bytě, neboť komunálních bytů je nepatrně). Ale ani ve svém součtu to celkový čistý disponibilní příjem nezruinuje.

Josef Středula a spol. by strašně moc chtěli, aby je partneři brali vážně a mohli spolurozdávat karty. Podlehli však dojmu, že nejlepší cestou, jak toho dosáhnout, je barnumská lež, která má vyděsit davy méně počtů znalých a dostat je na náměstí. K respektu se nedá prolhat a strašením a rozeštváváním se propracujete pouze k tomu, že jste součástí problému, nikoli řešení. Navíc od toho jsou tady jiní kofři.

Co k této politováníhodné události dodat? Jeden starý praktik české hospodářské politiky kdysi vysvětloval taje zdejšího vládnutí mocichtivému adeptovi: „Můžeš být… (doplňte funkci nebo příslušnost k politické straně), ale nesmíš být blbec.“ Zlatá slova.