O už týdeník Hrot podrobně napsal (5/2022 a 19/2022). Nově by o kvalifikaci učitele pro výuku rozhodovali ředitelé škol. Učitel by nemusel mít pedagogické vzdělání. Například účetní by mohl vyučovat matematiku.

S navrženým zněním zákona zásadně nesouhlasím. Samozřejmě že máme krajově a aprobačně velký problém s chybějícími kvalifikovanými učiteli. Novela ale postupuje podle principu: „Protože stav je nevyhovující a stejně zákonnou normu hodně lidí nerespektuje, tak to legalizujeme a je po starostech.“ Když nám chyběli lékaři určitých specializací, také jsme zákonem, tedy plošně a časově neomezeně, neumožnili na jejich místa nastoupit dočasně biologům nebo fyzioterapeutům, které by jmenoval kvalifikovaným lékařem primář nebo přednosta nemocnice. Hlavně však neexistují důvody pro udělení kvalifikace učitele absolventovi jakéhokoli programu na vysoké škole pro výuku jakéhokoli vzdělávacího předmětu – nově i na druhém stupni základních škol.

V demografickém sedle

Novela je výsledkem politicky neprofesionálního vyhodnocení dat z let 2014–2018. Minimálně od roku 2019 se počty kvalifikovaných učitelů zvyšují. Na ZŠ jich za pět let přibylo skoro dvacet procent. Současně trochu strategická úvaha by vedla k zohlednění růstu platů, které se dnes stávají ne snad superatraktivními, ale rozhodně přijatelnými pro mnohé z oné „armády“ několika desítek tisíc kvalifikovaných učitelů, kteří ve školství nepůsobí. A také k zohlednění dopadu demografického „sedla“, tedy poklesu počtu žáků na ZŠ, kdy střední školy mají zatím opačný problém.

Novela je navíc skutečně zbytečná – ředitel už dnes, pokud prokáže, že se mu nepodařilo sehnat kvalifikovaného učitele, může přijmout nekvalifikovaného. Ovšem jako nekvalifikovaného, ne mu udělit kvalifikaci. Tento učitel si poté musí doplnit pedagogické studium. Nutnost to prokázat není nadbytečnou administrativní zátěží, ale projevem skutečnosti, že je to stát, který profesi reguluje, tj. dbá na určité standardy její kvality. A připouští v krizových situacích kontrolované výjimky. V novele není jasně řečeno, že do tří let musí nekvalifikovaný učitel zahájit doplňující pedagogické studium ani že není možné řetězit takové úvazky na různých školách.

Chceme být zase „best in“?

V důvodové zprávě zákona se argumentuje nutností reagovat na stárnutí učitelů. Čeští učitelé nejsou v průměru významně starší než učitelé ve vyspělých zemích a problém jejich nedostatku, údajně malého počtu nastupujících nebo velkého počtu opouštějících učitelství, není u nás o nic výraznější než v řadě z nich. Spíš jsme na tom podobně. To nemůže nikoho ukolébat, jen bych zmírnil ty apokalyptické tóny.

Jaké cesty volí země jako Anglie a Wales, Austrálie, Nový Zéland nebo Německo? Všechny hledají tzv. alternativní cesty ke kvalifikaci. Žádná však neumožňuje řediteli školy udělit plnou kvalifikaci absolventovi neučitelského studia. Takže chceme být zase „best in“?

Ponechám-li stranou očekávatelný nástup kvalifikovaných učitelů střední generace, kteří ze školství odešli nebo v něm nepůsobili, pak věkový průměr lze snížit tím, co v novele již je navrhováno. Usnadnit nováčkovi nástup do profese uvádějícím učitelem, aby neodešel během prvních dvou let. A také tím, co v novele není. Klíčovým prvkem atraktivity je skutečně smysluplné další vzdělávání. A samozřejmě jde i o doplňující pedagogické studium poskytované akreditovanými institucemi, které zohledňují i předchozí zkušenosti a kompetence získané mimo formální vzdělávání.

Pokud jde o nedostatek učitelů přírodovědných předmětů, na průšvih se zadělávalo dvacet let. Takže ho nikdo nevyřeší za rok dva. Nikdo se v té době neodvažoval vyslovit pojmy jako směrná čísla, krajská stipendia, bonifikace fakult, například podobné státní podpoře studia stomatologie na lékařských fakultách zahájené před cca patnácti lety. Dnes je možné začít hasit požár ze dvou stran. Jednak intenzivní kampaní a podporou uchazečů o tyto obory na VŠ. To je běh minimálně na pět let. A také rozšířením doplňujících studií pro neučitelské specialisty v příslušných oborech. ×

Autor je profesorem pedagogické psychologie na Univerzitě Karlově a bývalým ministrem školství, mládeže a tělovýchovy