Horekovať neznamená ve slovenštině provozovat hotel, restauraci či kavárnu, nýbrž totéž co bedákať neboli česky naříkat, též archaicky hořekovat. A tento byznys má opravdu po vypuknutí pandemie důvod k nářkům, protože je jedním z těch, které šly s tržbami buď rovnou na nulu, nebo na zlomek původního obratu. 

Kdokoli z cizinců se mě kdy ptal, kdy je nejlepší čas k návštěvě Prahy a České republiky, vždy se dozvěděl, že famózní je jaro, hlavně začátek května. Letos už víme, že nebude. Cestovní ruch a všechny jeho složky patří k těm nejpostiženějším právě proto, že je to „people business“, což je po stránce tržeb v době zavřených hranic, uzemněných aerolinek a přísného sociálního distancování garantovaná katastrofa. Z hlediska zaměstnanosti a přínosu pro HDP to přitom nejsou žádné drobné: zemědělství je z hlediska příspěvku k obojímu několikanásobně menší obor.

Potkal jsem na neskutečně prázdné Malé Straně majitele několika restaurací: je na desetině tržeb, přijímá objednávky přes okénko a snaží se dělat nějaký obrat i přes rozvozové služby, které si ovšem berou 30 procent. Nestačí to ani na platy zaměstnanců, které si nechal, o pokrytí fixních nákladů nemluvě. 

Bez dojmologie

Dojmologie by neměla být základem formulace jakékoli politiky; zavolal jsem tedy „jednomu z velkých“: Jak si vede člověk, který provozuje řetězec hotelů, dohromady s dvanácti sty lůžek?

I pro ty, kdo mají nemovitý majetek a prvotřídní dlužnickou historii, to není jednoduché. Tržby jsou na nule, předpokládá se, že zahraniční klientela bude přijíždět pomalu, a ta domácí ji nemůže nahradit. Banka je v tomto případě – díky kvalitnímu zajištění – vstřícná, rovněž finanční úřad povolil žádost o odklad DPH (již za únor). Odstupné je vypláceno, první na řadě byli samozřejmě ti nejméně nákladní. A samozřejmě propouštíte zaměstnance, protože pro ně zkrátka není práce. Kurzarbeit to fakt nezachrání. I tak se do firmy nosí hotovost od vlastníka, protože chcete udržet solventnost a klíčový personál.

Toto je příběh strategie přežití toho silného, ale obecně je horeca celosvětově oborem s nejslabším hotovostním nárazníkem (v průměru asi měsíc), většina byznysů už ji touto dobou nemá. Míru stresu poznáte z toho, že 600 milionů záruk na úvěry Covid Praha bylo fuč za devět minut… Kdo se tomu může divit?

Úplně nejjednodušší finanční model za situace, kdy vám dojde hotovost, spočívá v tom, že nemůžete nikomu zaplatit, protože vám nepůjčí žádná banka, pokud nemáte velkou rezervu na zajištění. Ale co když jste v nájmu a máte závazky k pronajímateli, finančnímu úřadu, k sociálce, zdravotním pojišťovnám, k zaměstnancům?

Když váš byznys má negativní hodnotu pro vlastníka (a nechcete do něj dávat další hotovost), nebo nemáte peníze, tak zkrátka nezaplatíte nikomu. V takové situaci musí být touto dobou tisíce, možná desetitisíce zaměstnavatelů. 

Co by pro ně měl udělat stát?

Nebuďme sentimentální a už vůbec ne naivní: tato krize nebude levná a zadlužení státu bude velké tak jako tak. Jak to říkal jeden kolega ekonom paní ministryni financí: „Největší schodek v dosavadních dějinách České republiky vás nemine, ale můžete si vybrat. Buď bude nejvyšší, anebo bude ještě vyšší, a nádavkem popravíte český podnikatelský stav a připravíte se o budoucí daňovou bázi. Jaká výhra.“ 

V pondělí se má platit DPH, tak zkusme přemýšlet, kolik dostaneme a kolik podnikatelů nezaplatí, protože už nemají. Samozřejmě je lze zatížit sankcemi. Mrtvý kůň se dá také bičovat k lepším výkonům.