Má první reakce „po zestárnutí“ byla až úsměvně stereotypní: „Prosím?! Co jste říkala?“ Lektorka mě vyzvala, ať se zvednu a jdu se napít, a já ji téměř neslyšela. Speciální rukavice simulují stařecký třes, takže nalít a vypít sklenici vody byl zcela nový zážitek. Podle lektorů jsem se šetřila – nalila jsem si jen půl skleničky a zvládla se nepolít!

A to byl teprve začátek – vyjít schody, zalít rajčata, odemknout dveře a mnoho dalších zcela běžných úkolů stálo mnohem více energie a soustředění. Pomohlo mi, že jsem zvyklá pravidelně sportovat, takže jsem dokázala mnoho omezení kompenzovat jinými svaly a samotné fyzické omezení mi nepřišlo tak hrozné. Zpočátku. 

Život 90

Nabízí široké portfolio služeb seniorům a jejich blízkým s cílem zlepšovat kvalitu jejich života. Krom asistenčních a komunitních služeb spolupracují s lékaři, vědci a dalšími odborníky. Jejich společným mottem je, že stáří není stigma a dá se prožít aktivně a důstojně.

S čím jsem si vůbec nevěděla rady, byla ztráta smyslů – především zraku a sluchu. Speciální brýle mi zprostředkovaly zážitek šedého i zeleného zákalu, diabetickou retinopatii nebo ztrátu centrálního i periferního vidění. Ze sluchátek jsem místo zvuků okolí slyšela pískání (tinitus) nebo šum.

Tomáš Novák týdeník HROT

Orientovat se v novém prostředí, když vidíte rozmazaně a jen úzkou výseč přímo před sebou, je opravdu výzva; spoustu toho, především pod sebou nebo po stranách, opravdu nevidíte. Když se chcete podívat pod nohy, kam míří váš další krok, musíte se ohnout a to bolí. Za zvukem hlavu jen tak neotočíte, ale musíte se natočit celým tělem. Máte problém zvednout ruce a učesat se, ale to je stejně skoro jedno, protože v zrcadle sotva vidíte svůj obrys, nedosáhnete na hrneček v poličce, to, kdy vám jede tramvaj, si opravdu nepřečtete... A k tomu od lektorů někde slabě z dálky slyšíte: „Narovnejte se, jste hrozně ohnutá. Nešoupejte nohama.“ A jste rádi, že na vás mluví pomalu a zřetelně.Připadala jsem si jako zavřená v krabici, nepatřící do světa kolem, který je plný nástrah, překvapení a zběsile rychle se kolem vás řítí, aspoň pocitově. V realitě jsem ale byla v bezpečí centra organizace ŽIVOT 90, kde jsou na seniory připravení – nemají zrádné prahy, všude mají zábradlí, konce i začátky schodů jsou označené… 

Ztráta smyslů v kombinaci s omezením pohybu dělá z gerontoobleku komplexní zážitek a z podobně postižených seniorů vyrážejících do víru velkoměsta hrdiny.

Gerontooblek

Oblek připomínající jednotky rychlého nasazení má jediný cíl – na vlastní kůži zažít, jaké to je být starý. 

• Brýle simulují nejrůznější formy ztráty zraku – šedý i zelený zákal, diabetickou retinopatii, ztrátu centrálního i periferního vidění.

• Sluchátka tlumí okolní zvuky a tedy simulují stařeckou nedoslýchavost. Jako bonus „hrají“ pískání v uších (tinitus) nebo stařecký šum.

• Krční límec omezuje pohyb hlavy.

• Na velké klouby dostanete ortézy omezující pohyb a simulující osteoartrózu a také závaží, které simuluje svalovou ochablost.

• Na zádech máte páteřák „vylepšený“‎ o kovové bodliny, které bodají do zad a simulují bolest při pohybu, ohýbání, sedání. Nechybí vesta plná závaží omezující pohyb.

• Rukavice, které roztřesou ruce od slabého mravenčení až po třes parkinsoniků.

• Speciální boty znehybní kotník a také nemají rovnou podrážku a tedy máte mnohem horší stabilitu a pořád tak trochu balancujete.

Autorka je spolupracovnicí redakce. Působí na Univerzitě Karlově.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Pavla Hubálková