Mzdy předhánějí inflaci aneb Jak guvernérovi ČNB Michlovi nevyšel plán
Ochlazení ekonomiky, o které usiloval guvernér ČNB Aleš Michl zastavením růstu úrokových sazeb, se zjevně příliš nekoná.
hlavní komentátor
Měsíční statistika průmyslové výroby stojí málokdy za širší pozornost. Ani ta květnová moc nevybočuje. Meziroční růst o 1,4 procenta je na dobré časy mizerný, na špatné docela fajn. Celkem v pohodě koresponduje s vývojem u živitele velké části našich průmyslových firem, Německa, které rostlo o 1,3 procenta. Pokles nových zakázek v běžných cenách skoro o čtyři a půl procenta celkem vysvětluje špatnou náladu z indexů manažerských průzkumů, ale zase nejde o žádné velké drama.
Nepřekvapí, že celé odvětví opět táhne automotive, který dohání výrobní ztráty z dob, kdy chyběly podstatné díly a přerušovala se výroba. Nepříjemné je, že tato lokomotiva ekonomiky bude během pár let klimatickou politikou sešrotována a náhradní není nikde v dohledu.
Co je ale aktuálně zajímavé, je skutečnost, že mzdy v průmyslu meziročně vzrostly o 11,1 procenta, což je slušné zvýšení tempa oproti dubnovým 9,6. Samo o sobě to není překvapivé, zvláště ve světle loňských zisků, které skákaly o desítky a někde až stovky procent. Zaměstnanci si samozřejmě řekli o svůj díl a v době zcela nezvěstné nezaměstnanosti je prakticky nemožné říkat jim ne.
Vzhledem k tomu, že za pár týdnů se dozvíme aktuální čísla o inflaci, která může být s velkou pravděpodobností již jednociferná, ale na sto procent nižší než růst mezd, je zde okamžik, kdy nám reálně mzdy zase začaly růst. Přinejmenším ve velmi podstatném odvětví, a není příliš důvodů předpokládat, že v dalších částech ekonomiky to bude nějak významně jinak.
Je to tak trochu svérázný dárek guvernéru ČNB Aleši Michlovi k jeho prvnímu významnému výročí. Na počátku loňského srpna se konalo první měnové zasedání bankovní rady v novém složení, které rozhodlo o zastavení navyšování úrokových sazeb, proti němuž Michl marně vystupoval na všech předchozích jednáních.
Nová většina změnila situaci. Sedm procent mělo stačit na ochlazení ekonomiky. A horizont působení měnové politiky je právě dvanáct až osmnáct měsíců.
Ochlazení se však zjevně příliš nekoná. Celková produkce v první části letošního roku vyjádřená HDP asi mírně klesá, ale neprojevuje se to v zaměstnanosti. Zisky jsou mimořádně vysoké a mzdy rostou a budou růst dál.
Takhle obvykle nevypadá ekonomika pod tvrdou měnovou restrikcí. Něco se asi před rokem stalo špatně.