Měsíční statistika průmyslové výroby stojí málokdy za širší pozornost. Ani ta květnová moc nevybočuje. Meziroční růst o 1,4 procenta je na dobré časy mizerný, na špatné docela fajn. Celkem v pohodě koresponduje s vývojem u živitele velké části našich průmyslových firem, Německa, které rostlo o 1,3 procenta. Pokles nových zakázek v běžných cenách skoro o čtyři a půl procenta celkem vysvětluje špatnou náladu z indexů manažerských průzkumů, ale zase nejde o žádné velké drama.

Nepřekvapí, že celé odvětví opět táhne automotive, který dohání výrobní ztráty z dob, kdy chyběly podstatné díly a přerušovala se výroba. Nepříjemné je, že tato lokomotiva ekonomiky bude během pár let klimatickou politikou sešrotována a náhradní není nikde v dohledu.

Co je ale aktuálně zajímavé, je skutečnost, že mzdy v průmyslu meziročně vzrostly o 11,1 procenta, což je slušné zvýšení tempa oproti dubnovým 9,6. Samo o sobě to není překvapivé, zvláště ve světle loňských zisků, které skákaly o desítky a někde až stovky procent. Zaměstnanci si samozřejmě řekli o svůj díl a v době zcela nezvěstné nezaměstnanosti je prakticky nemožné říkat jim ne.

Vzhledem k tomu, že za pár týdnů se dozvíme aktuální čísla o inflaci, která může být s velkou pravděpodobností již jednociferná, ale na sto procent nižší než růst mezd, je zde okamžik, kdy nám reálně mzdy zase začaly růst. Přinejmenším ve velmi podstatném odvětví, a není příliš důvodů předpokládat, že v dalších částech ekonomiky to bude nějak významně jinak.

Je to tak trochu svérázný dárek guvernéru ČNB Aleši Michlovi k jeho prvnímu významnému výročí. Na počátku loňského srpna se konalo první měnové zasedání bankovní rady v novém složení, které rozhodlo o zastavení navyšování úrokových sazeb, proti němuž Michl marně vystupoval na všech předchozích jednáních.

Nová většina změnila situaci. Sedm procent mělo stačit na ochlazení ekonomiky. A horizont působení měnové politiky je právě dvanáct až osmnáct měsíců.

Ochlazení se však zjevně příliš nekoná. Celková produkce v první části letošního roku vyjádřená HDP asi mírně klesá, ale neprojevuje se to v zaměstnanosti. Zisky jsou mimořádně vysoké a mzdy rostou a budou růst dál.

Takhle obvykle nevypadá ekonomika pod tvrdou měnovou restrikcí. Něco se asi před rokem stalo špatně.