Bývalý italský premiér a exprezident Evropské centrální banky Mario Draghi nadzvedl tento týden mnohá obočí od Lisabonu po Sofii. Představil totiž nečekaně pesimistický sumář své zprávy o stavu evropské ekonomiky. V rozporu s odhady Mezinárodního měnového fondu i „své“ Evropské centrální banky předpověděl Evropě brzkou recesi. A navíc varoval, že dlouhodobé přežití Unie naléhavě závisí na užší politické integraci.

„Je téměř jisté, že do konce roku budeme mít recesi,“ řekl na konferenci FT Global Boardroom. „A je zcela jasné, že první dvě čtvrtletí příštího roku to potvrdí.“ Nedávné prognózy ECB i MMF přitom od posledních měsíců letošního roku očekávají oživení evropského růstu.

Draghi po loňském odchodu z čela italské vlády nezastává žádnou oficiální pozici v evropských ani domácích strukturách. V srpnu ovšem dostal zvláštní pověření od šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové, aby zpracoval zprávu na téma, zhruba řečeno, „jak pozvednout evropskou ekonomiku“. Konference listu Financial Times je první příležitostí, již Draghi využil k tomu, aby se s veřejností podělil o dílčí zjištění. Celou zprávu by von der Leyenová měla mít na stole do konce roku.

Ztratili jsme kontakt

Draghi prohlásil, že recese pravděpodobně nebude hluboká ani nebude znamenat „destabilizaci evropské ekonomiky“. Jeho varování však přichází v době, kdy se ekonomika Evropské unie snaží zotavit ze série po sobě jdoucích krizí: koronavirovou pandemií počínaje a ruskou válkou proti Ukrajině konče. Trvají už dlouho a odhalily slabiny dodavatelských řetězců, energetického trhu a závislosti Unie na partnerech různého stupně důvěryhodnosti (a různých zájmů).

„To by nás mělo velmi znepokojovat,“ míní Draghi. „Evropská ekonomika v posledních více než dvaceti letech ztrácí konkurenceschopnost, a to nejen vůči Spojeným státům, ale i Japonsku, Jižní Koreji a samozřejmě Číně.“ 

V mnoha technologických oborech jsme podle Draghiho ztratili s těmito zeměmi kontakt. Došlo k tomu v okamžiku, kdy skončila dosavadní unijní praxe, jež se v oblasti obrany spoléhala na USA, v oblasti obchodu na Čínu a v oblasti energetiky na Rusko: „Geopolitický a ekonomický model, na kterém Evropa stála od konce druhé světové války, je pryč.“

Daniel Deyl

Dejme dohromady energetiku

Skutečnost, že von der Leyenová zadala sepsání zprávy právě Draghimu, není náhoda. Draghi je těžkou vahou evropské ekonomiky (tu pověst si vydobyl v roce 2012 nekompromisním přístupem k dluhové krizi). Kromě toho je příznivcem federalizace Unie a právě tento postoj někdejší šéf ECB na konferenci jasně vyjádřil. „Buď bude Evropa jednat společně a stane se z ní Unie pevnější, takže bude schopna formulovat nejen vlastní hospodářskou vůli, ale také vůli zahraniční a obrannou – nebo se obávám, že Evropská unie nepřežije jinak než jako zóna jednotného trhu.“

Změny jsou podle něj nezbytné. „Abychom měli ekonomiku schopnou uživit stárnoucí společnost v takovém rytmu, jako je tomu v Evropě, musíme mít mnohem vyšší produktivitu,“ řekl Draghi na konferenci. „Musíme se dát dohromady v oblasti energetiky. Jinak se nikam neposuneme a budeme platit za energii dvakrát až třikrát více, než kolik stojí v jiných částech světa.“

Geopolitická komise

Právě formulace politických cílů v ekonomických a dalších oblastech je leitmotivem dosavadního působení von der Leyenové v čele bruselské unijní exekutivy. Eurokrati insideři ten proces nazývají „vznikem geopolitické unie“, zatímco kritici o něm mluví jako o přesunu větší dávky moci od národních orgánů k unijním.

Jedni i druzí mají zastoupení napříč evropskými strukturami. „Ani ukrajinská válka nic nemění na tom, že Unie je jen společenstvím nezávislých států, a ne nějakou federací,“ řekl například Hrotu na konci října místopředseda Evropského parlamentu a lotyšský konzervativní politik Roberts Zīle. Tomu se nezamlouvá, že „si Brusel bere stále více moci“, a odmítá myšlenky na společnou evropskou armádu. „Proč bychom měli budovat další strukturu, když už jednu máme v Severoatlantické alianci?“ položil si řečnickou otázku Zīle, když byl v Praze (a to je trochu paradox) kvůli meziparlamentní konferenci na podporu Ukrajiny.

Právě Ukrajina dala von der Leyenové příležitost asertivně formulovat politickou vůli Evropské komise. Tento týden doporučila, aby Brusel s Kyjevem zahájil formální rozhovory o přistoupení k Unii. Takový tah byl dosud doménou politického vedení Unie, Evropské rady (případně jejích členů z velkých evropských zemí).

Tento krok by přiblížil Ukrajinu k vytouženému členství v EU pět měsíců poté, co jí 27 členských států udělilo status kandidátské země. Von der Leyenová ocenila její „vynikající pokrok, i když bojuje v existenční válce“. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj následně označil zprávu Komise – jeden z mála světlých bodů v průběhu války – za „historickou“.