Špatná nálada svírá Česko už hezky dlouho. Zatím to ale bylo úplné nic proti skepsi z posledních týdnů vyvolané zejména mezinárodní situací a prvními výstřely celních válek. Aktuální dění ve světě ukazuje, že k pesimismu máme opravdu věrohodný důvod. Přehlížíme přitom však, že statistická data zatím stále ukazují na celkem optimistický výhled. Na začátku března jich napadalo docela dost.

Nejprve statistici potvrdili svůj odhad o růstu ekonomiky. Ta za celý loňský rok vzrostla o jedno procento. Ve čtvrtém čtvrtletí 2024 se hrubý domácí produkt (HDP) mezičtvrtletně zvýšil o 0,7 procenta. Slušný výsledek.

V meziročním srovnání čtvrtých kvartálů jsme na tom byli dokonce o 1,8 procenta lépe. To celkem přesvědčivě signalizuje, že letos by se odhady neměly plést jako loni a dvě procenta růstu jsou zcela reálná. Byť jen v tuto chvíli.

Všichni proti všemVšichni proti všem

Další fronta obchodní války. Čína valí až 100procentní odvetná cla na Kanadu

Zasloužili jsme se o to především my, koneční spotřebitelé. Útraty domácností loni celkem slušně rostly. Kazily to investice. Podnikům se utrácet stále nechce. O tom, proč tomu tak je, si povíme níže.

Nicméně průmysl sice v posledním roce klesal, ale poslední pokles je už jen minimální. Zdá se, že jsme na dně, od něhož to jde už jenom vzhůru. Naděje, že se probudí i fabriky, tak letos existuje.

Spotřeba domácností by ale pravděpodobně měla být tahounem ekonomiky i nadále. Svědčí pro to dlouhodobě nízká nezaměstnanost, jedna z nejnižších v EU. Ta bude pravděpodobně svědčit dalšímu růstu mezd.

PrůmyslPrůmysl

Je zkrátka obtížné vidět šťastné zítřky. A to nejen v Česku, ale v celé Evropě – a zejména v Německu

I zde statistici na začátku března dali na stůl tvrdá data. Především inflace vzrostla v únoru oproti lednu jen o 0,2 procenta. Vše nasvědčuje tomu, že koncem roku bude spolehlivě na dvou procentech. A příští rok možná i pod nimi.

Za celý rok stoupla reálná mzda, tedy ta hrubá po odečtení inflace, o 4,6 procenta. Analytici rádi uvádějí, že to je pořád pod úrovní roku 2019. Ale zapomínají přitom, že v roce 2021 došlo ke zrušení superhrubé mzdy.

To podstatně zvedlo mzdu čistou, která jako jediná zaměstnance skutečně zajímá. A při pohledu na čistou mzdu už to porovnání vypadá podstatně lépe - jsme už na úrovni roku 2022.

Samozřejmě v případě průměrných hodnot je na tom někdo lépe a někdo hůře. Nízko- a středněpříjmové domácnosti, pro něž jsou potraviny, energie a náklady na bydlení větší částí rodinných výdajů, určitě žádné závany lepších časů necítí.

Statistika domácností ohrožených chudobou ukazuje sice vcelku jisté zlepšení, ale u rodin s dětmi hrozila loni bída místo 10,3 procentům osob z předchozího roku už dvanácti procentům.

Prostě z dosavadních dat se předvolební plakát vládní koalice udělat moc nedá. A dál, už v blízké budoucnosti, jsou lvi, jak středověcí cestovatelé označovali neprozkoumaná území.

DekarbonizaceDekarbonizace

Chceme hutě bez kouře, ale bude to stát neskutečná kvanta elektřiny. A co to asi udělá s její cenou?

Zcela jasnou lví tlamou, kterou máme před sebou v nejbližší budoucnosti, jsou americká cla, o nichž toho fakticky zatím moc nevíme. Že zabrzdí českou ekonomiku, jejíž velká část výkonu je dána exportem, je nesporné.

Analytici společnosti Oxford Economics odhadují dokonce, že to Česko odskáče nejvíce v Evropě. Přijde podle nich v dobrém případě o jedno procento ekonomického růstu v roce 2027. V horších případech může spadnout až do recese.

Sice to bude s odstupem, protože budou nějaký čas dojíždět zadané zakázky, ale přijde to. Cla však nejsou fatální. Dá se o nich jednat, domlouvat výjimky a ústupky něco za něco. Firmy se také nějak adaptují.

Souboj největších ekonomikSouboj největších ekonomik

Čína slibuje Trumpovi obchodní i „jakoukoli jinou“ válku. Bojovat chce až do konce

Co ale na rozdíl od nevyzpytatelného Trumpa fatální bude, je nový evropský plán pro průmysl Clean Industry Deal, který v následujících letech hodlá dohánět ztracenou konkurenceschopnost úpornou dekarbonizací. Ta je vždy extrémně drahá a v některých případech i nerealistická.

„Nedovedu si představit, že by do patnácti let měly všechny pískovny fungovat pouze na elektřinu. A to včetně vodních bagrů, těžké manipulační techniky a nákladní dopravy,“ komentoval situaci pro Seznam Zprávy mluvčí Českých štěrkopísků Petr Dušek.

A ta představivost chybí i jinde. Například v cementárnách, kde je oxid uhličitý nutným produktem vlastní chemické reakce.

I ty Třinecké železárny, které připravují dekarbonizaci poloviny produkce oceli a sedmdesát procent nákladů má přijít v dotacích, nepočítají s dekarbonizací druhé půlky, která bude zřejmě směřovat k zániku, protože její provoz nebude dávat ekonomickou logiku. A podobně na tom bude firma za firmou.

Pokud tyto sci-fi plány Evropské komise projdou přes premiéry členských zemí v Evropské radě a europarlamentem, nastane rychlý exodus průmyslu z Unie a na letošní nadějné jarní statistiky definitivně budeme moci jen vzpomínat.

KomentářeKomentáře

Natírání trávy nazeleno. Problém není v byrokracii, problém je v samé podstatě Green Dealu