Napřed útok na Národní muzeum, teď na obvodní soud v Praze. Plus ještě poničená auta s ukrajinskou poznávací značkou a další „drobnosti“. Pokud někdo demonstruje na Václavském náměstí proti vládě nebo vykřikuje prokremelská hesla, můžeme si o tom myslet cokoli. K demokracii patří diskuse a někdy i hodně ostrá výměna názorů.

Nikdo nikomu nebere právo na vlastní názor. Pokud daná osoba nepřekročí jasná pravidla vymezená zákonem, nikdo jí nezakazuje názor šířit a obhajovat, nikdo ji za to neposílá do vězení – jako například v Rusku, kde je zakázáno i slovo válka.

Když se ale někdo uchýlí k násilí, je zapotřebí důrazně zakročit. Důkazem jsou právě agresivní akce zdivočelého davu, který chtěl nejprve strhnout ukrajinskou vlajku na Národním muzeu a teď vylomil dveře do jednací síně, kde se rozhodovalo o trestu pro šiřitelku poplašné zprávy Janu Peterkovou, která nakonec od soudu odešla s dvouletou podmínkou s tříletou zkušební lhůtou.

Nezabránili tomu ani její agresivní fanoušci, kteří mimo jiné skandovali „zákon jsme my“. Nejsou a nikdy nebudou.

Zamyslet by se měli všichni organizátoři a další řečníci na protivládních a proruských demonstracích, ale také různí radikální internetoví „myslitelé“, kteří by v žádném případě neměli vyzývat ovlivnitelný dav k extrémním akcím a útokům – jako například když Jindřich Rajchl na jaře hrozil blokováním vládních budov.

Zatím to ale vypadá, že tito žvanilové spíše přikládají pod kotel. Bohužel moc dobře vědí, že lidí, kteří jsou ochotni je poslouchat, není málo.