„Když musí ve třídách být společně všechny děti, tedy romské a české, ubližuje to dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum,“ řekla známá advokátka a od loňska i senátorka za Kroměřížsko Jana Zwyrtek Hamplová (dále jen Hamplová). Vyjádřila tak názor, který je vlastní velké části – ne-li přímo valné většině – české společnosti. Její vyjádření ostře odsoudili komentátoři, lidé z neziskovek i politici vládní koalice. Senátorku obvinili z rasismu.

Hamplová tím dosáhla přesně toho, o co jí šlo. Získala si pozornost. A všichni reagující jí zase skočili na lep, posloužili nejlépe, jak mohli. Jako by zapomněli, že úspěšným populistou se kterýkoli mluvka stane teprve ve chvíli, když se mu v masovém měřítku naslouchá.  

Obhájkyně slabších

Bohatý profesně-politický život Hamplové je v tomto smyslu jednorozměrným příběhem. Ať už byla úřednicí sociálky, novinářkou, tajemnicí městského úřadu, zastupitelkou, lektorkou, poslankyní, či chvíli i starostkou moravského městečka Mohelnice, počínala si podobně. Systematicky stoupala a rozkračovala se. Úplně stejně to pak dělala jako advokátka a teď i jako politička. 

V roli advokátky se proslavila jako obhájkyně slabších. Povedlo se jí dosáhnout řady důležitých a někdy i průlomových rozhodnutí ve sporech mezi občany a obcemi či policejními orgány, mezi obcemi a státem, ve sporech o snížení daňových odvodů obcí nebo zproštění obvinění starostů a zastupitelů. Proslula vítězstvími v kauzách u všech nejvyšších soudních instancí. 

Vždy se přitom zaklínala zdravým rozumem a pečlivě si hlídala, aby její argumentace nebyla za hranou. Aby si každý soudně uvažující člověk v jejích výrocích mohl najít to své. To se jí léta dařilo. Stala se miláčkem malých samospráv a hvězdou právnických konferencí. Vzývali ji starostové napříč politickým spektrem, nejvíce však za STAN a nejrůznější „nezávislé“. V roce 2019 dokonce získala ocenění Právník roku v kategorii Správní právo. Stále více se objevovala v mainstreamových médiích. 

Star dezinformační scény

Hranici začala překračovat až svým neúnavným, až demagogickým bojem proti covidovým restrikcím, kdy se postupně propracovala na pozici přední antivaxerky. Tehdy se začala opájet pocitem své argumentační a advokátské neporazitelnosti. Právě tady se přerodila v obratnou populistku neštítící se ničeho. Pochopila, že ve společnosti je dostatek lidí, kteří jsou jí ochotni naslouchat i v úplných nesmyslech a evidentních dezinformacích. A zároveň se začala zaklínat bojem za svobodu slova a proti cenzuře. 

Stejně jako dříve ovšem smyslem takového počínání nebylo nic jiného než osobní prospěch. Pod krystalicky čistým heslem „řeknu těm nahoře, jak se žije dole“ a s antiukrajinskou rétorikou šla na Kroměřížsku, tedy v jedné z nejpozoruhodnějších lokalit, kde i za první republiky měli silnou podporu čeští fašisté, do senátních voleb. A v situaci, kdy se vládní koalice neshodla na společném kandidátovi, vyhrála. 

Senátní mandát natáhl její již tak dost dlouhá křídla. Hamplová se s vervou pustila do šíření nehorázných lží. Nejprve o tom, že ČEZ na jihu Moravy odpojuje elektroměry lidem nezvládajícím platit zvýšené zálohy za energie, ačkoli energetický gigant zrovna v tomto regionu není hlavním dodavatelem. Následovala dezinformace, že za rozšířením tuberkulózy v Česku stojí výcvik ukrajinských vojáků na našem území. I když se za tento výrok musela omluvit, ani se nezarděla a dál brnká na struny strachu, závisti a nenávisti. Stojí bok po boku dalších „es“ v čele s Rajchlem.

Za vším hledej prachy

Kdo by si myslel, že Hamplové šlo od počátku jen o dobrou věc a teď je pouze pomýlená, měl by se podívat do rejstříku podnikajících společností. Hamplová od roku 2011 kontroluje společnost Municipal – centrum vzdělávání a odborných služeb, jež se zabývá lukrativní a zároveň zajímavou vlivovou činností – vzděláváním úředníků a poskytováním servisu městům a obcím. Nabízí i studium MBA speciálně zaměřené na komunální politiky. Spojuje tak příjemné, tj. kontakty, s užitečným, tedy s vlastním a nemalým byznysem. 

A tomu všemu léta tleskají hejtmani, primátoři, starostové, předseda Svazu měst a obcí nebo představitelé justice a právnických stavovských organizací.

Hamplová představuje svérázný typ solitérně vystupující političky, která nabízí různé tváře podle toho, jak se jí to zrovna hodí. Využívá jakýkoli prostor, který se jí namane. Zároveň se necítí být vázána vůči nikomu.

Sama o sobě není Hamplová (a jí podobní) nebezpečná. Není však jediná, podobných typů je komunální a krajská politika plná. Pokud by se v budoucnu měly více prosazovat, představovaly by již značné riziko. A to riziko větší nevyzpytatelnosti a vypjatějšího populismu. Je na odpovědnosti médií, politiků i justičních činitelů, aby si to zavčasu uvědomili a začali se podle toho chovat.