Ke konci loňského roku měly obce a kraje uloženo na účtech u bank 409 miliard korun. Před deseti lety to byla čtvrtina, před pěti polovina. Aktuální suma odpovídá zhruba tomu, co obce a kraje dostanou z celostátních sdílených daní na celý rok. 

Říkat, že prostě obce dobře hospodaří, je v této souvislosti poněkud nepřesné. Je určitě dobře, když se nepředlužují jako kdysi, ale peníze daňových poplatníků dostávají proto, aby je použily pro své občany na služby, které jim jsou zákonem svěřeny, a na investice, které zušlechtí jejich obec. Podle předsedy Svazu měst a obcí je to tak v pořádku, protože „doma také musíte nejdříve šetřit, než třeba vyměníte okna“. 

Byl by to věrohodný argument, ovšem jen kdyby na stavu obecních účtů byl občas nějaký výraznější pohyb také opačným směrem než jen ke zvyšování zůstatků. Těch oken se zřejmě moc nemění, nebo zbývá dost peněz i po jejich výměně. 

A to pomíjíme skutečnost, že extrémní počet malých obcí zcela nesporně a nemálo zvyšuje náklady na samosprávu. I tak vznikají opravdu extrémní přebytky. Že by přitom nebylo v obcích co zušlechťovat, se fakt říct nedá. A o Praze, která samotná sedí na sto čtyřiceti miliardách a nemá přitom místa ve středních školách pro dorůstající generace, to platí několikanásobně. 

Vládní experty z NERV i strážce rozpočtu z Národní rozpočtové rady tento vývoj nenechává moc v klidu. Určitě není příliš normální, aby si stát půjčoval každoročně stovky miliard a třetinu klíčových daní odváděl obcím a krajům, které je uloží na mizerně úročený účet v bance, místo aby je investovaly a podpořily lokální ekonomiku. S tím většinou čekají na vypisování vládních účelových dotací, například na podporu stavby škol a školek, aniž by je trápilo, že už zejména ty školky měly být dávno postaveny a peněz na účtu mají dostatek a z každoročního přebytku hospodaření by nebyl problém splácet nějaký rozumný úvěr. Místní podnikatelé by se určitě nezlobili. 

Takhle je dost těžké ubránit se pocitu, že rozpočtové určení daní je k samosprávám nepřiměřeně štědré v kontrastu s aktivitami, které musí vláda platit na dluh. O tom se ale diskutovat moc nedá. Zvláště, když starostenská strana je klíčovou součástí vládní koalice a celá její existence od samého počátku je postavena na zvyšování podílu obcí na výnosu z daní. 

Experti z NERV navrhují alespoň nějaké řešení, kdy by obecní úspory neležely na účtech, ale sloužily investicím do infrastruktury a rozvoje regionů. Peníze z daní by pak částečně nešly na účty obcí, ale do fondu, z něhož by obce a kraje mohly na své potřeby volně čerpat na nejrůznější lokální a potřebné investice, které by pomáhaly ekonomickému růstu. 

O tom starostové samozřejmě nechtějí vůbec slyšet. Dokonce se jim nelíbí ani možnost, že by jejich peníze ležely na lépe úročeném účtu v ČNB. Nedělají moc dobře. Měli by být vstřícnější a racionálnější, protože politická konstelace se dříve nebo později změní a tato nerovnováha v rozdělování peněz vybraných z našich kapes musí dojít k nějakému řešení. 

Stav, kdy se zvyšují dně, vláda se zadlužuje a starostové neinvestují a sedí na miliardách, není dlouhodobě udržitelný.