Pokud budeme hledat druhé nejstarší řemeslo, těžko se vyhneme byrokracii, jejíž kredit nemá od toho nejstaršího povolání příliš daleko. A v moderní politice je boj s byrokracií nutnou a neodmyslitelnou součástí jakéhokoli programu. Realizace tohoto bodu ale opakovaně končí pravým opakem – dalšími nařízeními, regulacemi, zákazy a kontrolami.
Tak jsme si na to nějak zvykli. To, co ale začíná nyní dít se zelenými regulacemi, jsme ještě nezažili. Nebo přesněji, nezažili to tuzemští podnikatelé. A je otázkou, zda kromě zelených a protiuhlíkových výkazů a auditů, budou schopni vykonávat vůbec ještě nějakou podnikatelskou činnost, nebo zda všechny výnosy z byznysu nespolknou poradenské firmy pomáhající s tisíci nepochopitelných absurdních výkazů vymáhaných vrchností.
Před pár týdny na sněmu Hospodářské komory přišel její předseda Zdeněk Zajíček s iniciativou protibyrokratického zákona. Stát by modle něj měl od příštího roku přezkoumávat a rušit administrativní úkony, které podnikatele zbytečně zatěžují. Jen zrušení čtvrtiny z nich by prý přineslo podnikatelům úsporu osmnáct miliard korun. To je pro ilustraci asi polovina nákladů na konverzi měn a zajištění kurzů z důvodu, že stále máme korunu a nezavedli jsme euro. Celkové náklady na nutnou administrativu pak představují sedmdesát miliard korun, což je skoro jedno procento HDP.
Ale to skutečné peklo teprve začne. Už v příštím roce začnou největší firmy s více než pěti sty zaměstnanci, nebo ty, které jsou kotované na burze, povinně předkládat úřadům své výkazy o udržitelném hospodaření v rámci tzv. Corporate Sustainability Reporting Directive (CSRD). O rok později to už budou muiste dělat i firmy s více než 250 zaměstnanci a obratem přes 40 milionů eur. Podnikatelé budou muset hlásit nejen to, jak dodržují dekarbonizační pravidla, podporují biodiverzitu, ale i jak bojují s korupcí a jaká mají pravidla pro lobbing atd.
A postupem času budou muset tytéž výkazy a reference vyžadovat i od svých dodavatelů a prověřovat jejich pravdivost. Různých ukazatelů a hodnocení budou vyžadovány od firem stovky a většina z nich to sama nezvládne. Poradenské firmy se již těší na byznys, který firmy připraví o obrovské sumy použitelné nejen na mzdy, ale především na inovace a zvyšování konkurenceschopnosti.
Dokaž, že neodlesňuješ
Aby toho nebylo málo, upozornila před pár dny v Hospodářských novinách advokátka Colette Šinská z Deloitte Legal na nařízení EU proti odlesňování neboli deforestaci. Nařízení se týká firem i fyzických osob, které vyrábějí a dodávají na trh EU určité komodity, které obsahují hovězí maso, sóju, dřevo a papír, kakao, kávu, kaučuk a palmu olejnou, nebo byly s pomocí těchto materiálů vyrobeny. Firmy mají zavést systém péče, který zajistí, že u těchto produktů jsou splněna kritéria garantující, že žádná dodaná šarže výrobku nezpůsobila někde nějaké odlesňování.
Velké firmy mají tuto povinnost od konce letošního roku a malé, včetně mikrofirem, ji pocítí od půlky příštího. Takže každý řezník, než začne špejlovat příští rok o podzimních zabijačkách jitrnice, by měl mít nejspíše bumážku, že těžba dřeva na špejle nebyla na úkor zalesnění planety. O absurdním nařízení podle advokátky Šinské zatím skoro nikdo neví, ačkoli začíná platit za pár měsíců a připravit se na jeho plnění fakt nebude banální záležitost.
Tou není ani uhlíkové clo, specialita, která již platí a postiženým působí záchvaty bezmocné zuřivosti nad dalším evropským prvenstvím v regulacích. Na konci roku 2023 vstoupilo v platnost první klimatické uhlíkové clo na světě. Říká se mu mechanismus pro úpravu uhlíkových hranic (CBAM). Tento systém má pomoci konkurenceschopnosti evropských výrobců s vysokou uhlíkovou náročností, kteří musí nakupovat emisní povolenky, zatímco zahraniční exportéři nemusí, a jsou tak levnější. Výroba tak odchází z Evropy. Proto od roku 2026 v rámci tohoto systému budou zavedena na kritickou produkci uhlíková cla. Jedná se o cement, ocel, hliník a hnojiva. Seznam se má postupně rozšiřovat. Letos dovozci této produkce pouze reportují o dovozech.
Na obsah uhlíku pro jednotlivé produkty sice už nějaký čas existuje norma ISO 14067, ale tato norma není začleněna do systému CBAM pro výpočet cla, a tak nikdo moc neví, jak to tedy má vlastně počítat a co má vykazovat. První výkazy mají přitom být podány do konce července.
Nejasné také je, kdo všechno vlastně bude výkazy podávat, pokud není dovozce přítomen v zemi EU. Registrace k DPH v některé z unijních zemí k tomu stačit nebude. Tak jak vlastně bude proclíván? Chaos dovršuje skutečnost, že hlášení je nutné podávat celkem 27 vnitrostátním orgánům. Jak bude ten systém funkční, nikdo netuší, ale dovážet cement i hnojiva muset budeme.
Navíc EU chce už od roku 2026 inkasovat na těchto clech miliardu eur ročně, kterou potřebuje na splácení půjček nabraných na finančních trzích na zelené dotace. S tímhle byrokratickým molochem na zádech parazitujícím na normálním byznysu těch dotací bude potřeba čím dál více.
Když před pár desetiletími pronesl Ronald Reagan slavnou větu „Když to funguje, zdaň to, když to pořád funguje, zreguluj to a až to fungovat přestane, tak to dotuj“, asi netušil, že to někdo někdy vezme až tak doslova.
