Jednak zřejmě byl splněn cíl uklizení střepů po zbytečném konfliktu, který po poslední bankovní radě vyvolal guvernér Aleš Michl, když pár dní před zveřejněním konsolidačního balíčku ostře zkritizoval vládu za to, že nic nedělá s rozpočtem, a sabotuje tak boj s inflací.

Dočkal se celkem pochopitelně sdělení, že inflace je jeho džob a ať si svou kritiku strčí za klobouk. A to není zrovna situace, v níž by se dobře nastavoval mix fiskální a měnové politiky v kritické fázi současné inflační krize.

V ČNB evidentně panuje nervozita, přestože inflační data začínají vypadat jako deflační. Spousta cenových položek, jako jsou energie a potraviny, padá, ale dno jejich pádu je poměrně blízko a k těm kýženým dvěma procentům k počátku příštího roku nemíří.

A to znamená, že i kýžené snížení sazeb, bez něhož je masivnější oživení ekonomiky nemožné, se oddaluje z letošních prázdnin na konec roku, a to v tom dobrém případě. V tom horším přijde za pár týdnů naopak jejich zvýšení, pro něž naposledy už hlasovali tři ze sedmi členů rady. Pravděpodobnost, že příště už budou čtyři, roste.

Vláda může pomoci. Zejména tím, že má v rukou mzdy pětiny ekonomicky aktivní populace a mzdové vzlínání je nyní pro inflaci největším rizikem. Ale i zabrzděním dalších výdajů může tlumit poptávku.

Chtělo by to však nečekat na konsolidační balíček, který ovlivní až dění v příštím roce. A je to mimochodem v zájmu všech členů vládní koalice, protože pokud mají lidé pocítit zlepšování své situace do parlamentních voleb na podzim roku 2025, tak se ekonomika musí vrátit ke slušnému růstu do konce příštího roku. Se sedmiprocentními a vyššími sazbami to ale nepůjde.