V pořadí druhé „referendum“ o Andreji Babišovi skončilo. Po sněmovních volbách, kdy jej voliči zapudili jako premiéra, jej nyní veřejnost odmítla i jako prezidenta. Babišovi protivníci mohou slavit, ale vyhráno zdaleka nemají. 

O Babišovi s definitivní platností rozhodne teprve v pořadí třetí – a to znovu sněmovní – referendum, které proběhne už za 32 měsíců. Nestane-li se bezmála zázrak, Babiš do těchto sněmovních voleb půjde jako velký favorit.

Je to vlastně fascinující příběh. Začal se psát v roce 2010. Tehdy ve volbách uspěly Věci veřejné, první populistická formace s velkým tahem na bránu. Mnozí analytici už tehdy varovali, že jak jednou začnou voliči experimentovat s volbou různých menších či větších politických mesiášů, už s tím nikdy nepřestanou. A to zvláště tehdy, pokud pro to budou ve společnosti existovat dobré podmínky – například střídající se ekonomické krize a narůstající nedůvěra ve stát, spravedlnost, strany, politiky a demokratické instituce. 

Zemanovsko-babišovská éra…

Jak bylo předpovídáno, tak se i stalo. Po „Vévéčkách“ přišel Okamurův Úsvit a pak SPD, a hlavně Babišovo ANO. Mezitím se na Pražském hradě kvůli vůbec největší ústavně-politické chybě celého polistopadového establishmentu, tedy zavedení přímé volby, usídlil další politik s velkým sklonem a nadáním pro populismus – Miloš Zeman. 

Začala zemanovsko-babišovská éra, kdy se ke slovu dostali politici, pro které nekonečně více než dosud platilo, že účel světí prostředky. Na oltář volebních úspěchů jednoho či druhého, respektive obou dohromady, začala být pokládána zahraničněpolitická orientace země, její spojenecké závazky, dosud platná bezpečnostní tabu, a především nejzákladnější role volených politiků, která spočívá v tom, že i v těžkých momentech hledají schůdná řešení namísto vyvolávání paniky a strašení lidí.

Tato politika nesla své zkažené ovoce plných deset let, kdy Miloš Zeman zastával funkci prezidenta a kdy Andrej Babiš šéfoval jedné z nejsilnějších (a posléze vůbec nejsilnější) samostatných politických formaci. Vůbec nejhůře bylo v okamžicích, kdy se azimuty obou protnuly a kdy se situace zdála beznadějná.

Je důležité si připomenout, že na rozdíl od mnoha jiných zemí, které byly v poslední dekádě postiženy podobnou vůdcovsko-populistickou nemocí (například orbánovského Maďarska či ficovského Slovenska), mělo Česko tu čest hned se dvěma jejími nadanými bacilonosiči. 

Ačkoli ty časy nebyly nijak dlouhé, frustrace významné části společnosti narostla do obřích rozměrů. To se naštěstí, a i díky velkému tlaku občanské společnosti, přetavilo do pozitivní voličské energie, jež na podzim 2021 převrátila poměry ve Sněmovně. Tím začala demontáž zemanovsko-babišovského politického kartelu. 

… ještě rozhodně nemusí skončit

Miloš Zeman končí. A to po zásluze dost neslavně. Už se jen čeká, jak moc žlučovité výlevy ještě přinesou jeho poslední dny v úřadu. 

Andrej Babiš je však v úplně jiné situaci. Ano, prohrál prezidentské volby. Ano, udělal spoustu chyb. Ano, aureola permanentního vítěze je ta tam. 

Jenže Babiš ve skutečnosti pořád šéfuje nejsilnější sněmovní straně. Ta za ním stojí a na tom nic nemění ani rebelie několika regionálních politiků, která nejspíše skončí jejich exemplárním potrestáním. Ale především, Babiš už v prvním kole prezidentské volby předčil nejlepší výsledky ANO o 400 tisíc hlasů. A ve druhém přidal dalších 450 tisíc hlasů. 

Klíčovým poselstvím prezidentských voleb je to, že Babiše je ochotno volit dva miliony čtyři sta tisíc voličů! A to sice s otevřenou podporou komunistů, ale zato bez přímé podpory SPD a proti vůli dalších menších opozičních stran.

Při zopakování nebo jen při přiblížení se k těmto volebním výsledkům by Babiš byl nejen největším, ale de facto neporazitelným favoritem příštích sněmovních voleb. Takovou masu hlasů totiž nedostala žádná česká politická formace s výjimkou Občanského fóra v roce 1990!

Jistě, Babiš takový výsledek nemá jistý. Ale má na něj přinejmenším dobře zaděláno. 

Kde je Petr, tam je skála. A kde jsou dva…?

Je společnou odpovědností dvou nositelů křestního jména Petr, kteří nyní stojí v čele České republiky, první jako prezident a druhý jako premiér, aby každý zvlášť ve svém úřadu a zároveň společně, kde to jen půjde, vytvořili situaci, v níž už nejen Andrej Babiš, ale ani žádný jiný podobný autoritářský populista nebude mít šanci. 

A to ne díky uzavření jiného mocenského kartelu, ale proto, že vláda se s vervou pustí do kroků ve prospěch české společnosti, kam patří nezbytné reformy penzijního systému a školství, stejně jako modernizace české ekonomiky a její orientace na přežití v zelené a digitální éře, a prezident se pokusí sehrát roli moderátora a mediátora diskuse s opozicí. Ať už si to opozice bude, nebo spíše nebude přát. Zkrátka že oba nositelé moci a legitimity ukážou, že vládnout se dá dobře. 

Výsledek právě skončených prezidentských voleb dává naději, že to všechno je možné. 

Ale také varuje, že tu existuje reálná alternativa: Babiš se dvěma a půl miliony hlasů, Babiš většinový, Babiš zpátky v sedle.