Nešlo v ní o nic menšího než o to, kdo se stane po Miloši Zemanovi novým prezidentem. Dnes už samozřejmě víme, že si veřejnost zvolila Petra Pavla. Ale debata se před prvním, a zejména druhým kolem voleb nevedla jen o programech, názorech nebo minulosti kandidátů, ale také o tom, jestli je správné, aby se hlava státu volila přímo. Kritici mimo jiné upozorňovali, že tato metoda vede k ještě větší „rozhádanosti“ ve společnosti, k její polarizaci. Což se ostatně ukazovalo.

Ale voličům to očividně nevadí. Naopak. Přímou volbu prezidenta chtějí zachovat, jak dokazuje aktuální zjištění Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Podle průzkumu si přímou volbu hlavy státu přeje celých osmdesát procent občanů, což je dokonce nejvíce od roku 2002. Dosavadní rekord byl z ledna 2017, kdy si přímou volbu přálo 74 procent obyvatel. Mimochodem, za 21 let podíl zastánců prezidentského plebiscitu nikdy neklesl pod padesát procent.

Výsledek průzkumu je také vzkazem politikům, aby lidem na tuto výsadu – vybírat si „svého hradního pána“ napřímo – nesahali. Například nejdéle sloužící poslanec Marek Benda (ODS) se koncem loňského roku nechal slyšet, že podpora přímé volby prezidenta v roce 2011 byla jeho největší politickou chybou. Proti přímé volbě je také premiér Petr Fiala (ODS), podle něhož bylo její zavedení nešťastným rozhodnutím. Současně prohlásil, že změnu nebude jeho strana iniciovat. Právě kvůli většinové vůli obyvatelstva.