Je to jednoznačně nejdůležitější počin v dosavadní politické kariéře ministryně pro místní rozvoj Kláry Dostálové. A na jeho výsledku velmi pravděpodobně závisí také další směřování této kariéry. Řeč je o stavebním zákonu, jedné z největších aktuálních politických priorit premiéra Andreje Babiše. 

Obzvlášť s ohledem na koronakrizi potřebuje kabinet dobré zprávy jako sůl. Prosazení legislativy, která by urychlila výstavbu bytů i infrastruktury, by nepochybně takovou dobrou zprávou bylo. Hned na první překážce ale ministerstvo klopýtlo. Legislativní rada vlády na konci června úřadu návrh vrátila k dopracování. Další kolo jednání má přijít v srpnu.

Ministryně Dostálová říká, že se vlastně nic nestalo. „Přerušení projednávání zákona jsme u takto revoluční změny samozřejmě očekávali. U všech zásadních rekodifikací podobného typu Legislativní rada vlády v posledních letech nedoporučila vládě zákon projednat hned v prvním kole a vždy jej vrátila resortům k upřesnění a dopracování,“ říká. 

Z vyjádření kritiků, a to včetně některých spoluautorů původní verze, ale vyplývá, že v případě výtek nejde o drobnosti. Část z nich dokonce tvrdí, že úplně nejlepší by bylo upravený zákon zahodit a vrátit se k původní, „čisté“ variantě. Třeba podle Zdeňka Soudného z Asociace developerů může být výsledkem schválení dnešní podoby dokonce další zhoršení průběhu stavebního řízení.

Úřední megašiml

Katastrofický stav českého stavebního práva je legendární a asi nemá valný smysl opakovat šokující historky developerů o deset let se táhnoucím povolovacím řízení plném průtahů a obstrukcí. Snad tedy jen několik čísel pro ilustraci. V Česku aktuálně funguje 1300 stavebních úřadů různých typů – průmyslové, drážní, vodoprávní, dopravní a další. Pracuje v nich na 13 tisíc úředníků. Kromě jejich souhlasu potřebuje stavař ale dalších 48 kulatých razítek takzvaných dotčených orgánů – například hasičů nebo památkářů. 

Systém je tak roztříštěný, že snaha o získání stavebního povolení obnáší byrokratické peklo. To navíc zpestřuje nekonečná řada odvolání nejrůznějších spolků, často vyloženě šikanózních, a také ležérnost, s níž mnoho úředníků přistupuje k dodržování zákonných termínů.

Není divu, že situace podnikatele ve stavebnictví znechucuje. „Upřímně říkám, že kdybych nemusel živit rodinu, tak už tuhle práci nedělám. Raději bych kreslil grafiky nebo dělal sochy,“ kroutí hlavou architekt Rostislav Říha z pražské kanceláře RH-Arch. Připravit projekt je podle něj kvůli průtahům stále složitější. „Není umění nakreslit hezký dům. Umění je zařídit, aby se začal stavět a hlavně aby z původního konceptu po všech změnách něco zbylo,“ dodává Říha.

Pokusů něco s ostudnou situací udělat proběhly v posledních letech na dvě desítky. Každá z novel ale znamenala jen další zkomplikování už tak ďábelsky komplikovaného systému. Proto je třeba ministryni Kláře Dostálové přičíst ke cti, že se odhodlala k radikálnímu řezu. Místo novel měl vzniknout úplně nový, jednoduchý a moderní zákon.

Ztraceno v připomínkách

Historie nové stavební legislativy sahá k začátkům této vlády. Rekodifikaci a zjednodušení povolování staveb si kabinet ostatně vepsal do programového prohlášení. Ministerstvo pro místní rozvoj nicméně nikam nespěchalo; první harmonogram mluvil o dokončení zákona v roce 2026. Pak ale do hry vstoupil premiér. 

V roce 2018 údajně na jedné akci hovořil s šéfem Hospodářské komory Vladimírem Dlouhým. Ten si postěžoval na málo ambiciózní termíny a nabídl premiérovi, že komora úřadům s psaním nového zákona ráda pomůže a celý proces urychlí. „Určitě budu na ministerstvo pro místní rozvoj tlačit, aby ten nový stavební zákon maximálně urychlilo. (...) Musíme to za každou cenu stihnout do konce volebního období,“ nechal se pak v říjnu slyšet Babiš. Díky tomuto tlaku se termíny posunuly o několik let – nově měl být zákon schválen nejpozději v roce 2021.

A ledy se skutečně pohnuly. Do práce na zákonu se pustily desítky odborníků z ministerstva, předních advokátních kanceláří, akademici, architekti nebo urbanisté. V jeho čele stanul František Korbel z kanceláře Havel & Partners. První verze, připravená k připomínkování, byla hotová na konci loňského roku.

Měl-li ovšem zákon přestřihat byrokratickou pavučinu stavebního práva, musel mnoha lidem šlápnout na kuří oko a připravit je o pravomoce. Zčásti to pomohl vyřešit Andrej Babiš, který autoritativně některé z kritiků umlčel. Přesto přišly na adresu Staroměstské náměstí 6 tisíce připomínek ze všech stran, samozřejmě často s protichůdnými požadavky. Vypořádání trvalo několik měsíců a jeho výsledek ministerstvo představilo letos na konci května.

Právě snahu Dostálové o dosažení širokého kompromisu kritici nové legislativy zmiňují jako největší chybu. Kvůli ní podle nich zákon rozbředl, zásahy do původního návrhu byly nekoncepční. Krom toho legislativa na některých místech nabobtnala a jiné důležité věci z ní vypadly. Od výsledné podoby dávají ruce pryč dokonce i někteří ze spoluautorů. „Snaha vyhovět pokud možno všem kritikům nutně vedla k opuštění řady základních principů věcného záměru a jednotné koncepce zákona,“ upozorňuje jeden z nich, Pavel Černý z advokátní kanceláře Frank Bold.

Asi nejdrsnější kritiku zveřejnila na konci května paradoxně Hospodářská komora. Výčet výtek vycházel na tři stránky a rozpoutal živou diskusi. 

Jedno řízení, jedno razítko

Pro pochopení kritiky je potřeba zmínit základní principy, na nichž měla nová legislativa stát. Hlavními cíli bylo sjednotit povolování do jednoho procesu místo dnešního územního rozhodnutí a stavebního povolení, zaštítit je jedním razítkem místo dnešních několika desítek, oprostit stavební úřady od politických tlaků přesunutím úředníků do státní služby nebo zamezit beztrestnému nedodržování zákonných termínů ze strany byrokratů. Výsledný stav měl zaručit, že získání stavebního povolení nebude trvat déle než rok.

Původní návrh tyto principy dodržoval; ostatně za údajně až příliš velkou vstřícnost jej někteří aktivisté nazývali zákonem psaným developery pro developery. Kvůli zapojení Hospodářské komory do přípravy a rychlému vzniku návrhu dokonce Klára Dostálová na konci června obdržela ekologickou anticenu Ropák roku.

Ministerstvo přiznává, že největším ústupkem bylo, když po tlaku Svazu měst a obcí z návrhu vypadlo převedení dnešních „obecních“ stavebních úřadů pod stát. Starostové se nechtěli vzdát vlivu na výstavbu ve svých obcích. Je to paradox: už podle dnešního stavu by totiž měli být stavební úřady na politicích nezávislé. „Úředníci ,obecních‘ stavebních úřadů zůstávají mimo služební poměr a přetrvává u nich riziko systémové podjatosti,“ vysvětluje Pavel Černý. Právě tento bod se ale může změnit. Ministryně nedávno prohlásila, že o možnosti převedení úřadů do státní režie chce ještě jednat s premiérem Babišem. 

Zbytek principů ale podle Dostálové v zákoně zůstal. S tím ovšem kritici nesouhlasí. Například dodržování lhůt ze strany úředníků prý návrh nezajistí. „Neobsahuje efektivní nástroj ochrany proti nečinnosti stavebního úřadu. Důsledkem nečinnosti má být přechod pravomoci k vydání rozhodnutí na nadřízený úřad. Tím se řízení pouze prodlužuje. Návrh nezavádí ani žádný jiný, například sankční prostředek proti nečinným úřadům a úředním osobám,“ dodává Černý.

Opatrní developeři

Co na zákon říkají samotní developeři? Většinou reagují opatrně. Což není překvapením: pro podnikatele, jejichž projekty mohou skončit v rámci odvolání až na ministerstvu, není rozumné si to s úředníky rozházet. „Nový zákon situaci určitě zlepší. Je škoda, že se nepovedl prosadit v původní podobě, ale i tohle je lepší než současný stav,“ říká majitel Central Group Dušan Kunovský. 

Také šéf Ekospolu Evžen Korec je při hodnocení diplomatický. Pochvaluje si například zavedení takzvaného apelačního principu. „Nadřízený stavební úřad v případě odvolání o věci sám rozhodne a nebude ji už vracet o stupeň níže k novému projednání. Odpadne tak mnohaletý byrokratický ping-pong, kdy si stavební záměr přehazují jednotlivé úřady tam a zpět,“ chválí Korec. I on ale považuje za chybu zachování podjatosti úředníků.

Existují ale i přísnější kritici. „Aktuální návrh novely je oproti původní předloze významně změněný. Je bohužel ještě horší, než kdybychom ponechali stávající stav, který celou problematiku stavební výroby a povolování nových projektů upravuje,“ říká mluvčí developerské společnosti Trigema Radek Polák. A stejně tvrdě hodnotí novou legislativu Zdeněk Soudný z Asociace developerů. „Vůbec nejlepší by bylo, kdyby paní ministryně tento upravený návrh zahodila a vrátila se k tomu původnímu,“ konstatuje Soudný. Zrušit většinu ústupků, které ambiciózní nový zákon vracejí k současnému neutěšenému stavu, navrhuje i advokát Pavel Černý.

Zda se ministerstvu podaří do srpna zohlednit připomínky a alespoň částečně vrátit zákonu původní ideje, není jasné. Z dosavadního postoje – odmítání kritiky jako neodůvodněné – to tak zatím příliš nevypadá. Jisté je, že výslednou verzi bude úřad „prodávat“ jako velký úspěch. Pokud by zákon spadl pod stůl, ministryně by své pokračování obhajovala jen těžko.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Jan Němec