Před lety vybudoval úspěšného dodavatele energií, pak ho však poměry na trhu znechutily natolik, že se z branže stáhl. Dnes přeskupuje zbytek své skupiny Amper, kterou nazývá think-tankem skrytým za korporací. Vznikající vládě chce pomoci s energetickou a klimatickou politikou, a vrátit tak výrobu zpět do Evropy. Se svou kryptoměnou CO2IN plánuje „škrtat“ globální emise. Minulý týden vyrazil do Glasgow na světovou klimatickou konferenci COP26.

Podle toho bychom Jana Palaščáka mohli snadno zařadit do skupiny byznysmenů stižených spasitelským syndromem. Známe se však několik let a v jeho případě nejde o vrtoch někoho, kdo dosáhl na vrchol a kvůli přehnanému sebevědomí a nedostatku jiných podnětů jen hledá další povyražení. Muž, který vedle ekonomie vystudoval i politologii a filozofii, měl záchranu světa na programu vždy. Klimatickou krizi podle něj nevyřeší politici, to bude muse udělat byznys.

Následující rozhovor proběhl na dvě části. Jedna část v Praze a druhá na dálku přímo z Glasgow.

Výsledek okolo uhlí se bere jako slabý. Dohodly se závazky na snížení emisí metanu, znovuzalesnění a větší ochrana oceánů, což se bude prezentovat jako výsledek. Ale chybí tomu něco velkého. Podle Bloombergu jsou jedním z hlavních témat i offsety, tedy kompenzace za produkci uhlíku, ale ani z toho nějaká velká dohoda nekouká. Aktivisté vypadají poměrně nespokojeně.

Tady se to asi nevyřeší. Bude za to muset vzít byznys. Třeba plán investorů spravujících 130 bilionů dolarů použít peníze na dosažení nulových emisí.

Chci z první ruky vědět, co se děje. Když jsem byl v únoru 2019 na E-worldu v Essenu (přední energetický veletrh, pozn. red.), den po návratu jsem spustil projekt CO2IN. Došlo mi, že všichni hledají způsob, jak kompenzovat produkci uhlíku, ale nikdo ho nemá. Na COP26 jsem se však chtěl setkat především s Dieterem Helmem, což je profesor z Oxfordu, jehož program se z 99 procent shoduje s programem CO2IN. Zatím se mi ho ale nedaří odchytit, vypadá to, že už asi zmizel.

Že by měla existovat globální karbonová cena a všichni by měli za uhlík platit stejně. Je otázka, zda by to měla být uhlíková daň, nebo povolenka, profesor Helm je spíše pro uhlíkovou daň, CO2IN je na bázi povolenek. Základní myšlenka však je, aby všichni za externality platili. Je k ničemu, když v Evropě platíme za emise vznikající na území Evropy a pak si jich ještě více dovážíme z Asie. Zásadní je, aby se narovnaly podmínky pro evropské a mimoevropské producenty a aby se výroba navrátila do Evropy. To nebylo nikdy aktuálnější než teď po covidu a během energetické krize.

Pod tou palbou bychom se ocitli tak jako tak. Teď můžeme alespoň říkat, že se to stalo i bez nás. CO2IN není investiční nástroj, to jsme nikdy neslibovali. Hlavní myšlenkou je právě narovnání podmínek. Chceme, aby si tímto nástrojem mohly municipality a korporace mezi sebou prostřednictvím jednoduché aplikace vyúčtovávat externality, a to dříve, než se domluví politici. Pokud se sem doveze zboží přes půl zeměkoule, tak aby se zohlednila jeho uhlíková stopa.

Takto to zní naivně, ale v principu ano. Může jít třeba o obchod s plastovými hračkami. Ten může vyvinout tlak na svého dodavatele z Asie, aby do ceny zboží započítal i emise. Výsledkem může být to, že obchod nakonec přejde na dřevěné hračky z Česka. Když evropští spotřebitelé v CO2IN vyúčtují emise čínským dovozcům, tak povolenka vzroste z 55 na 57 eur. Pro Číňana to ale bude z nuly na 57 eur. Neříkám, že takto uvažuje většina českých spotřebitelů, ale v Evropské unii je takových dost, a to je naše cílová skupina.

Můžeš si dát pivo z ledničky. Kafe a voda jsou zadarmo.

S týmem, který jsme dali za dva roky dohromady, to do celého světa nerozšíříme. Naopak. Zainvestoval jsem první kolo a ve druhém jsem připraven přijmout na palubu investory, a to pokud možno takové, kteří přinesou obchodní kanály a rozvoj produktu tak, aby se jím platilo. V horizontu dvou tří let nechci být hlavní akcionář.

Měl jsem na to alokované asi dva miliony eur, utratili jsme jeden. Další kolo by mělo být o řád výš, takže zhruba deset až dvacet milionů eur. I bez vstupu investora bychom se dokázali dostat na desítky tisíc uživatelů, kdy by se projekt uživil. Proto nejsem v žádném velkém stresu. Do jednoho roku bych chtěl mít první partnery a být na padesáti tisících až sto tisících registrovaných uživatelů. Do tří let bych chtěl mít jasně nasměrovaný projekt na globální škálu a nechat si třeba jednu akcii.

Z historie eviduju a budu vymáhat pohledávky týkající se někdejšího dodavatele Energie pod kontrolou, ale to nejsou pohledávky za panem Písaříkem nebo Bohemkou, to jsou pohledávky za třetími stranami. S Písaříkovými máme všechno vyřešené. Jsem často konfrontován s tím, že jsme vůči nim korektní. Ale pokud jsem s někým udělal obchod, nejsem zvyklý svůj přístup měnit, pokud se protistrana dostane do slabší pozice. Samozřejmě je zde ještě název Amper Marketu. Amper jsme my, Amper jsem já. Neberu to však jako nějakou otázku na právní diskusi.

Jsou to věci, které nechci řešit, ale ani s nimi nechci být spojován. Je fajn, že Amper Market přežil z Bohemia Energy nejdéle díky tomu, že jsme před deseti lety začali s nákupem elektřiny přímo od výrobců. Teď přišel čas, kdy by mohl vydělávat miliardy. Čistě zvenčí se však lze domnívat, že asi v Amper Marketu portfolio výrobců, jaké jsem tam zanechal, už není.

Dokud jsem byl na trhu, hodně lidí vydělávalo více, protože spekulovalo na krátkou pozici. My jsme to nedělali, a jak jsem říkal, dneska by Amper Market díky tomu vydělával miliardy. Vzhledem k tomu, že to tak není, v celé skupině musela být pozice v kritické míře krátká. Když prodáváte za šedesát eur, nakupujete na denním trhu za sto šedesát a máte tolik klientů, kolik máte, je výsledek jasný. A to netuším, zda to Bohemka dělala u sta procent svých klientů, nebo třeba jen u třiceti. I to by ale asi stačilo na její pád.

Moje korektnost vůči Písaříkovým končí, pokud se ukáže, že na úkor klientů, jako jsem byl já, moje rodina a klienti naší společnosti Amper Savings, něco vyvedli. Nyní se bude řešit, zda k tomu došlo. Může se také rozjet diskuse, co se na trhu dělo, co dělal Energetický regulační úřad a jak cíleně pěstoval kriminální skupiny malých šmejdských firem včetně společnosti Stabil Energy, proti které nakonec slavně zasáhl. Měla přitom poměrně jednoduché vazby na moje dlužníky z Energie pod kontrolou. V důsledku toho jsme já i spousta dalších lidí, kteří se to snažili dělat poctivě, z trhu odešli. Bohemka vydržela, protože měla ostřejší lokty, byznys model postavený na masivní spekulaci a trh ovládla. Tolerance šmejdů tedy jednoznačně vedla k dominanci Bohemia Energy na trhu.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Před třemi lety jsem to uzavřel s celkovou škodou 150 milionů. Těch 150 milionů museli pak Písaříkovi do Amper Marketu vložit. Není to částka, nad kterou bych mávl rukou. Možná je teď ta správná chvíle říct, že pohledávky stále držím, pokud se bude dělat pořádek na trhu.

Je to nový příběh, nový „uhlík“ pohledu, komplexního vymazávání uhlíkové stopy firem a municipalit. Máme jednak dlouhodobě společnost Amper Savings, zaměřenou na energetické úspory, na tom se nic nemění. S tím se páruje oblast energetických služeb, kde mám nového partnera Martina Nádeníčka. Pak mám nového partnera na oblast projektů obnovitelných zdrojů Jana Ondřicha. A pokud někdo nevymaže uhlíkovu stopu prostřednictvím úspor, investic do obnovitelných zdrojů a do budoucna třeba i skrze cirkulární hospodářství a malé jaderné zdroje, tak až pak jsou namístě karbonové kompenzace, tedy CO2IN. Nad tím bude fungovat menší korporátní struktura. Mezi námi je pro oblast public affairs také Rostislav Krejcar, bývalý člen rady ERÚ. Takže myslím, že tady je i určitá intelektuální kapacita.

Trh je tam jasně nastavený, budou se tam stavět desítky tisíc megawattů fotovoltaiky. Hledali jsme také trh, kde lze investovat bez podpory. V tuto chvíli je v tom Polsko jasné. Polský trh kvůli spalování uhlí je a bude nad českou i německou cenou. Investice do obnovitelných zdrojů se dneska budou vyplácet i bez jakýchkoli dalších regulací, což je super. Doufám, že se tam časem dostane i jádro.

Máme k tomu docela blízko, vždycky jsme tomu fandili. Když jsem vystupoval proti lex Dukovany, bylo to hlavně proto, že je to zabiják soukromých investic do energetiky. Proč by měla být jaderná energetika doménou států? Je maďarská cesta dobrá? Já si myslím, že není. Ať státy drží infrastrukturu, přenosové soustavy, města ať mají distribuční soustavy. Pokud však jde o investice do energetických zdrojů, ať se mobilizují zdroje privátní.

Bavím se o třicátých letech.

Podporoval jsi Piráty a hnutí STAN, oběma stranám jsi věnoval po milionu korun. Jak nakonec hodnotíš výsledek voleb?

Volby nemohly dopadnout o moc lépe, pět z šesti věcí se podařilo. To, co se stalo, je super. Já jsem se přímo neangažoval, od května jsem už nebyl ani v energetickém expertním týmu Pirátů. Na rady, jestli by třeba nebylo dobré udělat rebranding, se mě nikdo neptal. U Spolu to přitom zabralo, protože žádný jiný rozdíl oproti první půlce kampaně tam nebyl.

Piráti byli s drobnou nadsázkou obětováni ve prospěch republiky a je to pro ně těžké. Asi by zasloužili trochu více empatie, protože od jara se tvořily určité příběhy, ze kterých nakonec těžila koalice Spolu. To pokračovalo i po volbách, od první minuty někdo přišel s příběhem, že jeden ministr pro Piráty je ažaž. To všichni převzali. Existuje přitom koaliční smlouva a co je komu po tom, jak si to Piráti a Starostové rozdělí. Na druhou stranu, unikla také analýza Pirátů, což pak vypadá jako fňukání a fňukání to ve skutečnosti opravdu je. Z racionálního hlediska jsem však spokojený a dění jenom pozoruji. Dívám se tam, kde puk bude, ne kde je. A myslím si, že je jasně vidět, kde bude.

Vláda bude začínat s třetinovou podporou společnosti. Ekonomická situace je přitom těžká. Vláda by proto měla být odvážná, na začátku razantně pojmenovat agendu a dokázat ji určovat. Pokud bude vláda ve vleku zažitého příběhu mikromanagementu ve stylu „Vládo, zařiď to! Vládo, nejsou čipy, sežeň je! Vládo, vyřeš pád Bohemia Energy a honem a rychle!“, bude to mít hodně těžké. Tento diskurz bude muset změnit, a pokud to nedokáže, se zděděnými průšvihy bude nevyhnutelně ztrácet popularitu. S třetinovou podporou společnosti se odvážně a razantně vládnout dá, s šestinovou to už může být problém.

Petr Fiala byl určitě mnohokrát podceňovaný. To, co říkám, si nepochybně všechno uvědomuje, včetně toho, že potřebuje podpořit v ekonomické kompetenci. Věslav Michalik ze STAN na některém ekonomickém ministerstvu by byl kompetentní člověk. U ODS pořád doufám, že tam ještě nějací ekonomové jsou a budou vytaženi na světlo. Ekonomická kompetence pro vládu bude klíčová. Jsem připravený v ekonomické nebo energetické oblasti s naším týmem pomoct, zvlášť pokud by šlo o evropské předsednictví nebo o uhlík.