Dlouhodobá kontaktní kampaň i za cenu nepřítomnosti v zaměstnání, tedy při jednání Poslanecké sněmovny. A místo účasti v politických debatách dlouhé hodiny u soudu, kde čelil podezřením z dotačních podvodů. Bývalý premiér Andrej Babiš je pravděpodobně nejkontroverznějším kandidátem na Pražský hrad. Přesto je přesvědčený, že jako „předseda opozice“ by se měl stát prezidentem. „Pětikoalice ovládla všechno. Vládu, Sněmovnu, Senát. Prezident tedy může být určitá protiváha, aby to všechno nebylo jednobarevné a aby i milion lidí, kterým ve volbách propadly hlasy, měl nějaké zastání,“ říká poslanec a šéf hnutí ANO.

O prezidentském kandidátovi jsme měli jasno opravdu až 16. října, kdy padlo konečné rozhodnutí (oznámení učinil Babiš na TV Nova 30. října, pozn. red.). Z diskusí v rámci hnutí vyplynulo, že chceme postavit vlastního kandidáta. To je změna oproti letům 2013 a 2018, kdy jsme sice byli silným politickým hnutím, ale vlastní tvář jsme do prezidentských voleb neposlali. Teď jsme z více jmen vybrali toho, kdo má podle našich průzkumů největší šanci uspět. Takže shrnuto: do poslední chvíle jsme neměli jasno a veřejně jsem tu kandidaturu oznámil po pečlivém zvažování, kdy se na tom usneslo hnutí.

Pečlivě jsme analyzovali, kdo má největší šanci. Naším cílem samozřejmě je, aby náš kandidát měl naději uspět nejen v prvním, ale i ve druhém kole. Osobně jsem si myslel, že by se na tu funkci hodil Martin Stropnický (původní profesí herec, později ministr zahraničních věcí za ANO, nyní velvyslanec v Izraeli, pozn. red.). No ale z jeho rozhodnutí vyplynulo, že nakonec do toho nepůjde. Pokud jde o mě, lidé z hnutí při mé nominaci zmiňovali, že mám pro tu pozici nejlepší předpoklady. Jako premiér jsem částečně dělal i prezidenta, protože ten po část mandátu nebyl v dobré zdravotní kondici. Prezident by měl mít také letité zkušenosti z vrcholné politiky. Hnutí chce na Hrad poslat co nejvíce kompetentního člověka, který se nebude s tou funkcí nějak seznamovat, ale hned začne pracovat.

Dívejte se, pětikoalice má dneska všechno. Vládu, Sněmovnu, Senát. Prezident tedy může být určitá protiváha, aby to všechno nebylo jednobarevné a aby i milion lidí, kterým ve volbách propadly hlasy, měl nějaké zastání.

To není o konfliktu. Já celý život někomu pomáhám. Takže i jako prezident bych pomáhal. Pomáhal bych lidem. A pomáhal bych samozřejmě i vládě. Ale také na ni tlačil. Třeba bych vládě mohl nabízet nějaká řešení v případě problémů, navrhoval bych určitá kvalitní jména na nějaké pozice a podobně.

Zvítězily zkušenosti. Navíc jsem v hnutí ANO dlouho, zakládal jsem ho. Byl jsem ministr, byl jsem premiér. Znám všechny prezidenty v okolí, české i v zahraničí. I věkově té pozici odpovídám, mám už odžito. Když se to všechno shrnulo, tak jsem tím správným kandidátem hnutí já. Ale opakuji, ještě v polovině října byl i pro mě hlavním kandidátem Martin Stropnický. On si to ale rozmyslel. Když jsme si dělali průzkumy, tak nás zajímalo, kdo kromě něj má největší šanci postoupit do druhého kola. A z nich vyšlo, že já.

Nejsem ničí loutka. Ničí. Mám rád lidi. A prezident má mít rád lidi. Chodím mezi ně, bavím se s nimi, nebojím se jich. Když to jen trochu jde, snažím se jim vždy pomoct. A díky svým zkušenostem tu pozici můžu dělat okamžitě, na rozdíl od svých soupeřů se v té funkci nemám co učit, protože vím, co to obnáší a co se od toho očekává. Můžu začít klidně hned zítra.

Počkejte, to vůbec nemůžete porovnat. Žádný z těch kandidátů nemá takovou politickou zkušenost jako já. Nikdo tak dlouho a intenzivně nekomunikuje s občany. Já za lidmi jezdil jako ministr, jako premiér kampaň nekampaň a chci to dělat i jako prezident. Ostatní nevyhráli žádné velké volby, s výjimkou dvou senátorů, což je něco trochu jiného. Jsem kandidátem nejvýznamnější politické síly současnosti, vybudoval jsem na zelené louce velkou a úspěšnou firmu, řadu let ji vedl. Tam jsem se jako zaměstnavatel musel starat o tisíce zaměstnanců.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Moc nechci komentovat ostatní kandidáty, ale když už jste některá jména zmínil, tak vám odpovím. Paní Nerudová vedla univerzitu. Pokud jde o finance, tak tam dostávala peníze přímo ze státního rozpočtu, takže to je opravdu něco trochu jiného, než když musíte jako manažer firmy makat, aby zaměstnanci měli na výplaty. To je prostě neporovnatelné. Podobně u pana Pavla, armáda je financována ze státního rozpočtu.

Tak pokud školám hrozilo, že nebudou mít za co topit, tak to měl řešit ministr školství, ne? Však má šestnáct poradců. Já jich měl jako premiér osm. Víc jsem jich nepotřeboval.

To si nemyslím. Víte, co jsem dělal? Dělám to pořád… Já totiž píšu věci na papír. Psal jsem jako ministr, jako vyhozený ministr, jako premiér… Takže mám vše písemně. Pokud by někdo chtěl něco na mé práci kritizovat, tak si to můžeme najít, porovnat to a pobavit se o tom. Já tolik poradců nepotřeboval, protože jsem dokázal problémy řešit sám.

Ty dvě věci nemají vůbec nic společného, vůbec spolu nesouvisejí. A ty vize? Já vždycky měl vize. Přečtěte si je. Už v roce 2016 jsem je sepsal do knížky O čem sním, když náhodou spím. Tu jsem napsal na základě toho, že Jan Antonín Baťa v roce 1937 napsal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí. A pro mě Jan Antonín i Tomáš Baťa jsou největší životní vzory. Baťa podnikal, staral se o lidi, pak byl starosta. Šel do politiky, postavil Zlín. Já na základě tohoto napsal knížku, kde jsem nastínil svou vizi. Potom, když jsem byl ve vládě, tak jsme společně sepsali národní investiční plán. Ten počítá s budoucností až do roku 2050. Dvacet tisíc projektů za osm tisíc miliard. Taky pro lidi. Taky tím vyvracím kritiku, že politická garnitura vždy myslí jen na jedno volební období, kdy zrovna vládne. Ne. Já tu dal vizi na několik desetiletí dopředu. Chci pro lidi tady lepší život. Chci, aby se Česká republika vrátila tam, kde byla za T. G. Masaryka, tedy být jednou z top 10 nejproduktivnějších zemí světa. A mám úplně jasno, jak toho docílit.

No tak nepsal jsem to sám. Samozřejmě že jsem to nepsal sám. V té první knize jsem napsal první dvě kapitoly – tam se vyjadřuji k tomu, proč jsem založil hnutí ANO 2011 (v reakci na iniciativu Akce nespokojených občanů z roku 2011, pozn. red.), a pak kapitolu o potenciálu zdejších lidí, že patříme ke světové špičce.

Ale ne, nejenom dvě kapitoly. Já to ale všechno poctivě připomínkoval, upravoval, snad tisíckrát se to přepisovalo. Dělal to kolektiv pod mým vedením.

Ne, sepsal to kolektiv, ale hlavní slovo jsem měl já, takže to jsou moje vize. Sepsal jsem ty knihy s nejbližšími lidmi, se kterými spolupracuji dodnes.

Určitě ne, naopak mě to bude těšit. Rád budu vyznamenávat šikovné lidí, ostatně různé ceny jsem uděloval nebo na ně navrhoval lidi už jako premiér. Zároveň bych rád poukazoval na věci, které je potřeba řešit. Třeba zdravotnictví. V poslední době řeším například rakovinu a duševní zdraví, protože to poslouchám od každého, kamkoli přijdu. To opravdu lidi trápí.

Nebo spravedlnost. Psal jsem Blažkovi (ministr spravedlnosti Pavel Blažek, pozn. red.) ohledně sexuálního násilí na ženách a ohledně sexuálního zneužívání dětí. Tam je potřeba změnit zákony. Úřady práce, další velké téma. Proč se tam nejede ministr Jurečka (ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, pozn. red.) podívat? To mi vysvětlete. Není to jen o počtu dávek, ale hlavně o tom, že chodí pozdě. On bohužel asi nevnímá, že když samoživitelka nezaplatí nájem včas, tak jí pronajímatel řekne, že už nebude čekat, a vyhodí ji. Jako prezident na to budu moci poukazovat a premiérovi říkat, aby to nějak řešil.

No ještě sport. Národní sportovní agentura. To je taky moje dílo, aby se dotace rozdávaly tak, jak mají, dlouho se o tom mluvilo a já ji nakonec prosadil.

Jasně, však já to budu dělat, i když nebudu prezident. I když nebudu vůbec v politice, tak budu pomáhat lidem. Nadace Agrofertu oslavila deset let a teď už má rozpočet na další tři roky. Ale zkrátka, jsou tady prezidentské volby, hnutí ANO má kandidáta. Mně všichni říkají, že prohraju s každým, no tak uvidíme.

Když jsem šel do politiky, chtěl jsem, aby se politická činnost měnila na konkrétní věci, a to by bylo mým snem i v úřadu prezidenta.

Já vím, ale řekl jsem to, abyste pochopil, proč jsem vůbec do té politiky šel. Takže já bych chtěl, aby vláda přicházela se zákony, které tu budou pro lidi, budou přicházet s konkrétními řešeními. No a mě osobně vždycky bavila ekonomická diplomacie. To je moje profese. Vystudoval jsem obchod, jsem obchodník. Umím navazovat kontakty. Mám radost, když se něco povede a firmy získají kontrakt, já jim mohu jako prezident otevírat dveře na zahraničních trzích. My totiž potřebujeme, aby naše země neexportovala 87 procent zboží do zemí Evropské unie, ale hlavně mimo Evropu.

No to píšou. (smích) Dívejte se, to není nic nového, neustále se tu jede Antibabiš. To je neustále o nějaké protivolbě. Dříve se volilo proti Miloši Zemanovi, teď zase proti mně. Generál Pavel i paní Nerudová se nechali slyšet, že kandidují proto, abych se nestal prezidentem já. Média se všech ptají, zda podpoří v druhém kole kohokoli proti mně… Takže je to Antibabiš, nic jiného.

Ale vždyť já jsem dobrý kandidát! Tak proč bych nekandidoval? Viděl jste ty sponzory ostatních? Mraky lobbistických byznysových zájmů. Toto u mě neexistuje. Nejsem ničí loutka, nikdo na mě nic nemá. Ode mě nemůže nikdo nic očekávat, žádné službičky. Mě financuje hnutí ANO. Garance nezávislosti.

Budu se snažit přesvědčit voliče, že všechny negativní zprávy publikované o mně v posledních deseti letech jsou nepravdivé.

To je pořád dokola, soud, prognózy, stále se něco očekává. Ale nikdy se ty prognózy nenaplnily. Novináři psali, jak se nebudu chtít zbavit premiérské funkce, jak se budu držet zuby nehty. Nebyla to pravda. Prezident Zeman mi nabízel pověření sestavit vládu. Nevzal jsem to. Rekordně rychle jsem podal demisi, vše panu premiérovi nachystal. Petr Fiala mohl okamžitě začít pracovat, dokonce jsme měli společné tiskové konference, když šlo o covid-19.

Takže očekávání jsou jedna věc, ale to, že se pak chovám jinak, věc druhá. Zmínil jste soud. Vážně už nevím, co k tomu říct. Vždycky je nějaký soud naplánován před volby. Bylo to v roce 2017, 2021, teď zase. Já nic neudělal, obvinění jsou nepravdivá. Soud ale běží. Uvidíme, jak rozhodne. Cítím se ale nevinný.

Protože jezdím a debatuji s lidmi. A teď tu debatuji třeba s vámi.

Dobře. V lednu do nějaké debaty půjdu, ale dosud mi to přišlo vlastně zbytečné. Přijde mi smysluplnější věnovat čas kontaktní kampani, přímo s lidmi. Občané vědí, jaký jsem. Vědí, jaká je za mnou práce. Všichni mě znají. Takže nevím, co by se o mně někdo mohl ještě v debatách dozvědět. Oproti tomu ostatní kandidáty lidé tolik neznají, některá jména se objevila pár měsíců před volbami… Takže ti se před kamerami potřebují asi představit víc.

foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

No, podle průzkumů mě znají téměř úplně všichni.

Babiš pracovitý, který maká pro lidi, bojuje za české zájmy a bude nadstranický, protože přestane být předsedou hnutí. Já ale chápu, kam s dotazem míříte. Já mám takovou nálepku, že mi nejdou debaty, že se tam rozčiluji a hádám. Je pravda, že jsem v minulosti občas špatně reagoval, ale to bylo ne kvůli tomu, že bych byl od přírody agresivní, ale protože jsem vždy měl obavu, že nedostanu možnost se vyjádřit. V debatách se vždy řeší nějaké moje pseudokauzy, neustále mě někdo za něco kritizoval a já to tak nechtěl nechat. Šlo mi o to, abych se mohl vyjádřit, měl šanci vše vysvětlit. Ale ti moderátoři by mi nedali slovo. Takže jsem tam stál, poslouchal nepravdy a pak se najednou přešlo k dalšímu tématu a co si divák z toho odnesl? Že opoziční politik říká pravdu a já připouštím veškerou kritiku. S tím jsem se nechtěl smířit. Takže jsem skákal do řeči, s někým se dohadoval…

No slušně. Byl bych slušný prezident. Pracovitý a slušný prezident. Nechci konflikty. Nikdy jsem nedělal konflikty. Nechci rozdělovat společnost. To jsou všechno nálepky.

No tak až půjdete příště, tak mě musíte na to pivo taky pozvat. Já bych to všechno vysvětlil. Není důvod se hádat. Máte pocit, že jsem se někdy vyhýbal kritice? Že bych se před někým schovával? Ne, já k tomu přistupuji čelem. Ale existují lidé, kteří nechtějí naslouchat a mají o mně představu, kterou si nenechají vymluvit.

Ano. Ale v mantinelech ústavy. Více bych komunikoval s vládou, více bych chtěl otevírat a diskutovat různá témata.

No a koho jste se ptal?

Jako vážně? Jak na to přišel? Tak to teda ne. Kdybych byl bezcitný, nedělám pro lidi to, co dělám. Já mám emoce. Dokonce jsem je na veřejnosti myslím už často projevil. Však někteří novináři mě kritizují, že na něco reaguji až moc emotivně.

V životě jsem žádného ministra nevyměnil po SMS. Pravda je, že ministři nerostou na stromech a někdy jsem to s některými měl těžké. Přiznávám, že jsem náročný šéf, že to se mnou občas neměli jednoduché, protože mi šlo o výkon. Ale s ministry jsem jednal velmi slušně. S kaž­dým se snažím mluvit slušně.

V soukromí občas ano. To je ale dvojí metr. Když byl vulgární Petr Fiala ve Sněmovně, tak jste ho pochválili. Že to není suchar a umí se projevit. Mě za to stejné kritizujete.

Dobře, ale v různých situacích občas někomu z nás něco vyklouzne. Ale ne na veřejnosti. Před lidmi se snažím chovat a mluvit slušně. Nebyl jsem vulgární ministr, premiér, nebyl bych ani jako prezident.

Určitě ano. Já si vážím každého poctivého člověka. Byl jsem podnikatel. A jako podnikatel vím, že lidi jsou nejvíc. Proto se snažím dělat charitu, proto veškeré příjmy z politiky dávám na dobročinnost.

Pokud se nestanu prezidentem, pak zůstanu předsedou hnutí ANO a poslancem. Další sněm hnutí máme v roce 2024. A tam se ukáže. Budu lídr? Budu vůbec kandidovat? To si musí rozhodnout lidé v ANO. 

Andrej Babiš (68)

• Bývalý předseda vlády a ministr financí. Předseda hnutí ANO 2011, aktuálně řadový poslanec.

• Vystudoval bratislavskou VŠE, a to obchodní fakultu se zaměřením na zahraniční obchod.

• V roce 1978 nastoupil do podniku zahraničního obchodu Chemapol Bratislava. Na podzim 1985 byl vyslán jako delegát slovenské společnosti Petrimex do Maroka. V roce 1991 se vrátil do Petrimexu v Bratislavě, kde působil jako ředitel obchodní skupiny.

• Založil firmu Agrofert. Pod jeho vedením se společnost stala předním agrochemickým a potravinářským výrobcem s více než 250 firmami a 34 tisíci zaměstnanci. Dnes je Agrofert kvůli Babišově politické kariéře zaparkován ve svěřenských fondech.

• V roce 1980 vstoupil do KSČ. V roce 1980 jej začala Státní bezpečnost (StB) evidovat jako svého důvěrníka a od roku 1982 jako agenta. Sám Babiš jakoukoli vědomou spolupráci s StB popírá a na Slovensku se soudí, aby bylo jeho jméno vymazáno. „Neexistuje jediný důkaz, že bych spolupráci podepsal a ani existovat nemůže. Proto jsem logicky všechny soudy vyhrál, proto všechny soudy logicky konstatovaly, že mě StB evidovala bez mého vědomí. Už ve třech soudních rozhodnutích,“ říká k tomu Andrej Babiš. V České republice je obžalován v kauze Čapí hnízdo, kde podle žalobce docházelo k dotačním podvodům. I zde Babiš vinu popírá a je přesvědčený, že šlo o „politické trestní stíhání“. Soud jej zatím nepravomocně zprostil obžaloby.