Když byl Ježíš pohřben, rostly kolem olivovníky a vinná réva
Shutterstock.com
Vědci se přiblížili hrobu Ježíše. Nálezy v Jeruzalémě odpovídají Janovu evangeliu
O skutečném místě posledního odpočinku Ježíše Nazaretského se v průběhu let hojně diskutovalo. Nejčastěji se skloňuje dnešní chrám Božího hrobu v Jeruzalémě. Tuto domněnku by mohl potvrdit výzkum archeologů z Univerzity La Sapienza v Římě, který souvisí s tamním nálezem zkamenělých rostlin.
ptk
Tam, kde dnes stojí Chrám Božího hrobu, před dvěma tisíci lety rostly olivovníky a vinná réva. Prokázalo to probíhající bádání, o němž nedávno informoval deník The Times of Israel. Nálezy petrifikované květeny zrcadlí popis doby v Janově evangeliu.
„Na místě, kde ho ukřižovali, byla zahrada a v té zahradě nový hrob, ve kterém ještě nikdo neležel. Tam tedy Ježíše položili, protože to byl den přípravy a ten hrob byl blízko,“ píše se v moderním českém překladu Písma s názvem Bible 21.
Skutečné místo, kde byl Ježíš pochován, má nejen pro věřící zásadní význam. Informace je důležitá pro poutníky i historiky. Odkrýt odpovědi se teď snaží citlivý archeologický průzkum. Skryté vrstvy pod podlahou Chrámu Božího hrobu jsou podle odborníků jako stránky knihy a představují kroniku dějin Jeruzaléma, počínaje dobou železnou.
„Chrám stojí na lomu, což nás nepřekvapuje, protože velká část Starého Města Jeruzaléma byla postavena na bývalých lomech,“ říká italská vědkyně a vedoucí výzkumu Francesca Romana Stasollaová. „Tento lom byl činný už v době železné. Během vykopávek jsme tu našli keramiku, lampy a další předměty denní potřeby z té doby.“
Když byl lom opuštěn, začali území proměňovat zemědělci. Mezi kamennými zídkami se navážela zemina a vznikaly obdělávané plochy. Teprve v první polovině 2. století našeho letopočtu byla oblast začleněna do římského města Aelia Capitolina, které vzniklo na troskách zničeného Jeruzaléma. Stalo se tak za vlády císaře Hadriána.
Evangelium zmiňuje zelenou oblast mezi Kalvárií a hrobem – a právě tyto obdělávané plochy jsme identifikovali.
V době Ježíšova ukřižování ovšem místo ještě leželo mimo tehdejší městské hradby. Pod podlahou kostela Božího hrobu teď archeologové objevili stopy olivovníků a vinné révy z období před dvěma tisíci lety. Nález naznačuje, že v této oblasti mohla být zahrada, jak je zmíněno v Bibli.
„Archeobotanické nálezy jsou pro nás mimořádně zajímavé vzhledem k tomu, co se píše v Janově evangeliu, které zřejmě napsal někdo, kdo tehdejší Jeruzalém dobře znal. Evangelium zmiňuje zelenou oblast mezi Kalvárií a hrobem – a právě tyto obdělávané plochy jsme identifikovali.“
V Ježíšově době byl bývalý lom využíván také jako pohřebiště. Tehdejší obyvatelé oblasti ve skále vytesali několik hrobek, podobně jako v jiných částech Jeruzaléma. Archeologové našli několik hrobů právě z období počátku našeho letopočtu.
Prvním římským císařem, který přijal křesťanství, byl Konstantin Veliký. Byl to on, kdo vybral jeden z hrobů, tehdy už uctívaný jako místo Ježíšova pohřbení, a nechal ho izolovat od okolí. V tomto prostoru dnes stojí rotunda s malou svatyní – edikulou. Italský tým odkryl také nálezy ze 4. století.
Mezi nimi je i mramorový kruhový základ dnešního svatostánku – pravděpodobně jde o pozůstatek původní Konstantinovy stavby. Jeho tvar odpovídá nejstaršímu vyobrazení svatyně z 5. a 6. století. Archeologové proto předpokládají, že právě tento základ tvořil součást původního mauzolea.
Pod podlahou kostela Božího hrobu teď archeologové objevili stopy olivovníků a vinné révy z období před dvěma tisíci lety.
Vědci vedle zmíněných rostlin objevují také zbytky kostí zvířat, která v průběhu staletí jedli kněží i poutníci. Mimo jiné našli ostatky ovcí, koz, holubů, ale také ryb z Atlantiku a Indopacifiku. Vedle toho se katalogizují desítky tisíc střepů, evidence potrvá roky. Výkopové práce přerušily velikonoční svátky, ale později budou pokračovat.
Jestli byl Ježíš pohřben právě zde, zatím věda přesvědčivě zodpovědět neumí. Vedoucí výzkumu Francesca Romana Stasollaová říká, že je třeba rozlišovat víru a historii. Byla to ale právě víra, která místo uchovala pro současnost.
„Skutečným pokladem, který odkrýváme, je historie lidí, kteří místo proměnili v to, čím je, tím, že zde praktikovali svou víru,“ dodala. „Ať už někdo věří, nebo nevěří v historickou pravdivost Chrámu Božího hrobu, objektivní skutečností zůstává, že v ni lidé věřili po celé generace. Historie tohoto místa je historií Jeruzaléma – a přinejmenším od určité chvíle také historií uctívání Ježíše Krista.“
