Peking od roku 2012, kdy se k moci dostal Si Ťin-pching, buduje po celém světě – cíleně a zároveň velmi promyšleně – sítě informátorů, špionů a hackerů. Jednou ze zemí, v nichž se čínskému režimu dařilo posilovat svůj vliv, je i sousední Německo, čtvrtá největší ekonomika světa. Kromě průmyslové špionáže zvyšuje vliv rovněž v německé politice a zároveň sleduje čínské disidenty a zástupce menšin. 

Šéf německé kontrarozvědky (oficiálně se jedná o Spolkový úřad pro ochranu ústavy) Thomas Haldenwang varoval, že válka s Putinovým Ruskem je sice krátkodobě z bezpečnostního hlediska pro Evropu zásadní, dlouhodobě bude ale mnohem zásadnější soupeření s čínskými komunisty. „Rusko je bouře, Čína změna klimatu,“ popsal metaforicky hlavní bezpečnostní riziko pro starý kontinent. 

Jinými slovy, chtěl připomenout, že Asijci si už v Evropě vybudovali velmi dobrou výchozí pozici pro získávání a upevňování vlivu. Německý časopis Der Spiegel pak zmapoval dosavadní úspěchy čínské špionáže v největší ekonomice Evropy. Kromě Německa jsou ale čínští tajní agenti velmi aktivní také v Belgii, kde sídlí orgány Evropské unie.

Zálusk na nejmodernější technologie

Si dal po roce 2012 volnou ruku čínskému bezpečnostnímu aparátu. Ze samotné pevninské Číny se stal Orwellův všudypřítomný Velký bratr, který pomocí moderních technologií sleduje občany prakticky kdekoli a kdykoli. V případě působení v zahraničí čínští agenti cílí (a to nejen v Německu) na nejmodernější západní technologie. 

Nejvíce je zajímají kvantové počítače, umělá inteligence, biotechnologie a hypersonické technologie. Jednoduchou cestou bývá převzetí technologických firem čínským kapitálem. Další variantou je budování sítě agentů, kteří se usídlili jako diplomaté na čínských ambasádách a konzulátech, z nichž si dále budují široké sítě kontaktů. 

„Čínská komunistická strana využívá slabin demokratických systémů, aby je podkopala,“ vysvětlila německá sinoložka Mareike Ohlbergová z think-tanku German Marshall Fund v Berlíně. 

Méně agresivní, více efektivní

Čínští špioni a hackeři jsou mnohem méně agresivní než jejich ruští kolegové, a proto také bývají zřídkakdy odhaleni. Hackeři placení Pekingem dokážou nenápadně a dlouhodobě (po celá léta) „vysávat“ citlivé informace ze státních organizací a soukromých firem. Terčem útoků se staly i firmy, jež se obchodují na frankfurtské burze v rámci akciového indexu DAX. Podle německého týdeníku to byla třeba chemička BASF nebo automobilka Daimler. 

Z průzkumů mezi německými manažery vyplývá, že většina z nich byla za poslední rok terčem kybernetického útoku, přes čtyřicet procent z nich identifikovalo alespoň jeden atak od čínských hackerů. Z dlouhodobého hlediska tyto útoky kopírují „strategické cíle čínské vlády“ a představují ohrožení evropské prosperity, varoval německý think-tank Mercator Institute for China Studies (MERICS).

Co student, to špion

Peking ve velké míře využívá jako agenty čínské studenty, které vysílá v rámci státních stipendijních programů na evropské univerzity. Jen v Německu se jedná o tisíce stipendistů. Ti musejí písemně potvrdit, že jsou věrni hodnotám čínské komunistické strany, a mají povinnost zůstat v kontaktu s velvyslanectvím a dodržovat pokyny, které obdrží, varoval šéf německé kontrarozvědky v Bavorsku Burkhard Körner. 

Mezi jejich úkoly patří předávání pravidelných zpráv čínským orgánům nejen o samotném studiu a výzkumu na univerzitě, ale také o disidentech a nepřátelích čínského režimu, například z tibetské nebo ujgurské menšiny. 

Dalším nástrojem čínských komunistů je zřízení sítě kontaktních míst v zahraničí, která slouží jako neformální policejní stanice. Fungují ve více než padesáti zemích světa, včetně Německa. Oficiálně mají za úkol pomáhat čínským občanům v zahraničí, reálně ale provádějí špionáž.

Poslanec CDU Michael Brand, který se zaměřuje na otázky porušování lidských práv, zdůraznil, že totalitní Čína je ve 21. století největší bezpečnostní hrozbou Západu. A to nehledě na skutečnost, že se nyní pozornost upírá k Rusku.

Sliby chyby 

Dobré časy pro placené fanoušky čínského komunismu ale zřejmě končí. Ruská válka na Ukrajině změnila přístup německých politiků i vůči Pekingu, největšímu spojenci Kremlu v konfliktu na východě Evropy. Bezpečnostní rizika proto začínají brát mnohem vážněji. 

Ukazuje se to na příkladu Duisburgu, který se měl stát – coby největší říční přístav světa – vstupní branou pro čínské zboží a kapitál do Evropy. Už v roce 2014 Si Ťin-pching při jeho návštěvě sliboval, že zde bude končit novodobá hedvábná stezka, jež je čínským logistickým a finančním nástrojem pro zvyšování vlivu v zemích Asie, Afriky a Evropy.

Změna kurzu německé diplomacie

Jedním z plánů byla přeměna půlmilionové aglomerace na Rýnu, kterou proslavil televizní komisař Schimanski, na chytré město v režii čínské telekomunikační firmy Huawei. Tento ambiciózní projekt „čínské brány do Evropy“ ovšem německá vláda na podzim roku 2022 kvůli čínské podpoře Ruska raději zmrazila. 

Loni v srpnu německá sociálnědemokratická ministryně vnitra Nancy Faeserová oznámila, že hodlá drasticky omezit zapojení čínských firem do modernizace telekomunikací. Důvodem byla obava ze sabotáží a špionáže. 

Německá vláda nyní Čínu vnímá jako systémového soupeře, který už není obchodním partnerem, ale ekonomickým nepřítelem. Změnu kurzu německé politiky dokazují slova zelené ministryně zahraničí Annaleny Baerbockové, jež neváhala čínského prezidenta označit za diktátora. Čínský vůdce hodlá nejpozději do roku 2049 (sté výročí vzniku komunistické Číny) vytvořit z asijské země technologickou, ekonomickou i vojenskou supervelmoc, na kterou budou krátké i Spojené státy. Napomoci k tomu má i rozsáhlá globální síť špionů.