Skóre 6:1 může na první pohled vypadat jako drtivá porážka soupeře. Jenže v tomto případě nejde o fotbalový zápas, ale mezinárodní arbitráže, ve kterých se investoři do fotovoltaiky přou se státem o právoplatnost šestadvacetiprocentní solární daně. 

Ten jediný gól střelený týmem solárníků (který rozhodčí zatím definitivně neuznal) podle informací týdeníku Hrot aktuálně způsobuje značnou nervozitu na ministerstvu financí vedeném Alenou Schillerovou. Ta se přenáší i do sněmovny, kde poslanci řeší novelu zákona o podporovaných zdrojích energie mající za cíl srazit ziskovost solárních elektráren, a ušetřit tak podle představ ministerstva průmyslu šest až deset miliard ročně. 

Ale to předbíháme. Stát dlouhodobě vykazuje v arbitrážních sporech poměrně vysokou úspěšnost a nejinak je tomu u arbitráží solárních. Ze sedmi jich už Česko šest vyhrálo. Problém je právě v té poslední, vedené proti České republice čtveřicí firem Radiance Energy Holding, Natland Investment Group, Natland Group a G.I.H.G.. Ty prostřednictvím společnosti Energy 21, dnes vlastněné čínským fondem, investovaly v minulosti do solárních parků v Česku, a jako mnoho dalších pozdeji zažalovaly stát za zavedení solárního odvodu. 

Investoři měli legitimní očekávání

Na rozdíl od ostatních však rozhodčí tribunál ve Švýcarsku jejich námitky před třemi lety uznal a v únoru zamítl i odvolání ministerstva financí. Resort se nechce k neukončenému sporu vyjadřovat, podle advokáta Pavla Douchy, který se na oblast obnovitelných zdrojů dlouhodobě specializuje a průběh sporů sledoval, tribunály ve všech případech uznaly, že stát garantoval solárníkům výkupní cenu. 

V ostatních sporech se však neztotožnil s legitimitou očekávání investorů. Jinými slovy do projektů investovali až v době, kdy vrcholní představitelé Česka už vysílali jasné signály, že plánují solárníky zkrouhnout. To není případ Energy 21, která na solární vlnu naskočila dříve a parky budovala před tím, než to začalo být v Česku trendy.

Tribunál zároveň posvětil správnost postupu, když se žalující strana odvolávala na Smlouvu o energetické chartě z roku 1994, která chrání zahraniční investice v energetice, a také na bilaterální dohody s Nizozemskem a Kyprem. 

Naděje Česka se naopak aktuálně upírají na Slovensko. Soud EU totiž před dvěma lety rozhodl o neplatnosti rozhodčích doložek u bilaterálních dohod ve vleklém sporu mezi Bratislavou a nizozemskou pojišťovnou Achmea. Ty jsou totiž podle soudců v rozporu s nadřazeným evropským právem. Otázka je, zda to ještě může ovlivnit arbitráž v pokročilé fázi a zda by se to mělo týkat i energetické charty, na základě které už dal soud solárníkům za pravdu. 

„Další vlna arbitráží bude“

Nepodaří-li se to, půjde ve sporu s někdejšími vlastníky Energy 21 v podstatě už jen o výši škody. Ta bude pravděpodobněji nižší než žalobci požadovaných 2,2 miliardy korun. V solární branži se však už hlasitě hovoří o tom, že případné vítězství dodá solárníkům motivaci a „návod“ pro další spory se státem v případě, že se je stát rozhodne ještě více osekat, jak aktuálně plánuje ministr průmyslu Karel Havlíček. 

„Podle našeho názoru se jedná o spekulace ze strany investorů a v této chvíli i s ohledem na výše uvedené je nebudeme komentovat,“ zůstává skoupé na slovo ministerstvo financí, které se jinak vyhranými arbitrážemi hlasitě chlubí. 

„Nepochybně bude další vlna arbitráží,“ předpokládá oproti tomu Pavel Doucha. Na rozdíl od solárního odvodu, který ještě dokázali ustát, půjde mnoha investorům o přežití a jejich vůle jít do drahých a komplikovaných mezinárodních pří bude o to silnější. Zvlášť když stát okatě „zaklekává“ jen na soláry a bioplynky, ve kterých podniká i holding Agrofert ze svěřenských fondů premiéra, nechává v klidu.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Jan Brož