Analytik: ČNB si připravuje půdu pro zvýšení sazeb v červnu
Zvýšení sazeb ČNB by bylo správné, protože inflace je prostě pořád vysoká a odeznívá pomaleji, než se očekávalo, tvrdí Petr Sklenář, hlavní ekonom J&T Banky.
hlavní analytik
Dříve, i na posledním březnovém zasedání, to bylo tak, že pro zvýšení sazeb hlasoval poslední mohykán Tomáš Holub, a tentokrát se přidali další dva členové. Zjevně se kumulují faktory, které spíše svědčí pro „hike“. Guvernér na tiskovce navíc připustil, že na zasedání v rámci diskuse zazněly hlasy, zda by nebylo vhodné i silnější navýšení než 25 bazických bodů, tedy třeba o půl procenta.
Na jednu stranu tomu rozumím, protože jedním z těch výrazných proinflačních faktorů v ekonomice je hluboký rozpočtový schodek, v němž navíc rostou položky, jež slouží k financování spotřeby, na druhé straně je nešťastné, když se banka víc a víc naváží do fiskální politiky. Centrální banka má brát nastavení finanční politiky jako dané a starat se o svůj mandát. Například šéf Fedu Jerome Powell, když je tázán na věci jako dluhový strop nebo fungování trhu práce a migrace, říká, to není moje práce. Fed se přizpůsobí, hledí si svého a koná. (Ve středu zvedl Fed sazby o 0,25 procenta, ve čtvrtek tak učinila ECB). A Fed má sazby nad současnou pětiprocentní inflací, jen pro srovnání.
Ano, mně přijde, že to tak je. Z hlediska měnové politiky lze argumentovat, že nemírněný schodek se promítá do inflačních očekávání tím, že podporuje představu, že ten nárůst nominálních příjmů bude pokračovat, a propisuje se do inflačního vývoje v příštím roce.
Kdybychom se ohlédli, jak se k tomu vyjadřovala centrální banka při minulých úpravách DPH v roce 2012 nebo 2008, tak vyjádření bylo, že samotná daňová opatření jsou technická věc a politická volba. Co centrální banku zajímá, je způsob, jak se to promítá jako druhotný efekt do cen, a ten musí ČNB tlumit. Vzhledem k tomu, že tady máme již několik let zvýšené inflace, může dospět k rozhodnutí o potřebě zasáhnout. Jde to i bez toho komentáře k DPH.
Technický problém s makromodely spočívá v tom, že berou inflační očekávání jako nízké a stabilní, že po odeznění cenového šoku se všichni vrátí na původní hladiny. Ovšem když se začnou očekávání propisovat do inflačních doložek, vzniká problém s tím, že se inflace začne v čase roztahovat. To si bankéři uvědomují, a proto avizují, že sazby budou na současné výši po delší období. Jak zmiňovala viceguvernérka Eva Zamrazilová, poučení z minulosti je, že největší riziko pro centrální banky je, že začnou snižovat sazby příliš brzy. Naopak případnou chybu, že by se sazby držely na vyšší úrovni déle, lze korigovat velmi rychle.
Já se domnívám, že by to bylo správné, protože nehledě na balíček a odeznívání jednorázových faktorů je vnitřní inflační prostředí stále příliš horké, inflace je na vysokých úrovních a odeznívá pomaleji, než se očekávalo. Na rozehrávku se připravili dobře a mohou to udělat.