Mít na své střeše malou „zahrádku“ je poměrně rozšířeným trendem. Mnozí lidé se ale při zakládání zelených střech dopouštějí chyb. „Někteří lidé si myslí, že na střechu mohou dát prakticky jakoukoli zeminu, kterou si třeba někde nakopou,“ říká Josef Hoffmann, spe­cialista na zelené střechy ze společnosti Isover.

Bydlíte v domě se zelenou střechou?

Zatím ne, ale mám před sebou stavbu nového rodinného domu a zelená střecha tam samozřejmě bude na celé ploše. Ale i v místě svého původního bydliště nedaleko Domažlic jsem se pokusil ozelenit, co šlo, i když to není nic velkého – králíkárna, kurník pro slepice nebo kachní budka. Dokonce jsme s tamními myslivci vytvořili zelenou střechu na jednom posedu a je pozoruhodné sledovat lidi, jak je to zajímá, jak si do něj chodí i sednout. Řídím se heslem, že se počítá každá zelená střecha, nejen ty velké, ale i malé plochy.

Existují i zelené střechy, o které se téměř nemusím starat?

Jsou dva základní typy, a to extenzivní a intenzivní. Ta první, které se také říká suchomilná, nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Stačí ji jednou začas zbavit plevele nebo náletových dřevin, případně ji pohnojit pomalu rozpustným hnojivem. O tu intenzivní se musím pravidelně starat jako například o svou zahrádku. Její součástí mohou být i stromy nebo keře, prostě o ni musím intenzivně pečovat. Pak jsou zelené střechy mezi oběma těmito typy. Mohou být i speciálně zaměřené zelené plochy, například podporující biodiverzitu nebo zkombinované s fotovoltaickými panely.

Kterému typu střechy dávají lidé přednost?

Každému našemu zákazníkovi se snažíme vysvětlit klady a zápory jednotlivých zelených střech, poučit ho, a je pouze na něm, kterou si nakonec vybere. Většina klientů chce trávník a nemá moc peněz. Většinou tedy skončíme u extenzivního druhu.

Jaké základní chyby se dopouštějí investoři při zakládání zelené střechy?

Nezkontrolují si dostatečně hydroizolaci. Zelené střechy se zakládají jako poslední vrstva až na hydroizolaci. Pokud ji uděláte špatně, takže protéká, musíte následně sundat celou střechu včetně zelené vrstvy. Taková oprava představuje obrovské částky. Dost často se navíc stane, že se materiály zničí. Nejsou dělané na to, aby se nainstalovaly, pak zase odmontovaly a znovu použily. Lidé také mnohdy použijí nevhodné materiály a vysvětlují to tím, že jim to doporučil soused odvedle.

Někteří lidé si zase myslí, že na střechu mohou dát prakticky jakoukoli zeminu, kterou si třeba někde nakopou. V takové půdě ale mohou být plevele, plísně, houby a další škůdci, kteří mohou zahubit, co tam vysejete. Taková zemina nemusí mít ani dobré drenážní parametry, střecha se pak při deštích může přetěžovat a poškodí se hydroizolace. Nebo se použije málo únosná tepelná izolace. Případně má střecha nedostatečný spád, takže se tam posléze vytvoří jakýsi obří lavor.

A co volba rostlin?

Velice často lidé vybírají právě ty nevhodné. Každá střecha je jiná. Pokud vám někdo řekne, že daná rostlina dobře poroste v Praze, Brně, Ostravě i v Krkonoších, obvykle nemá pravdu. Takže vysazené rostliny nakonec uhynou. Při výběru se musí brát v úvahu, na jakou světovou stranu je střecha orientovaná, intenzita slunečního svitu nebo síla větru. Záleží také na tom, jak je nutné se o vybrané rostliny nebo stromy starat, jakou vyžadují péči. Předělávat následně střechu na hotovém domě je extrémně drahé.

Kolik vlastně stojí zelená střecha pro běžný rodinný dům?

Průměrná cena pro extenzivní typ včetně práce, ale například bez rekonstrukce hydroizolace začíná okolo tisíce korun za metr čtvereční. Pokud se tedy zakládá sázenou metodou a nepoužívají se předpěstované rostliny. To pak cena narůstá. U průměrného domu je pak celková částka okolo 120 tisíc korun, což je v celkovém rozpočtu nové stavby za miliony opravdu minimum. Zelená střecha se ale při stavbě dělá často až jako poslední, když už majitelé třeba nemají peníze, takže se z toho snaží nějakým způsobem „vybruslit“ a vybírají to nejlevnější. Jenže pak se z toho stane časovaná bomba. Spíše se vyplatí počkat a udělat to pořádně.