Epidemická situace v Česku se zhoršuje a mnozí odborníci volají po urychlených opatřeních státu. Přední český biochemik Zdeněk Hostomský ale radí zdrženlivost. „Extrémní opatření vlády omezí životy mnoha lidí, ale epidemii neukončí,“ říká.

Pokud mě něco překvapilo, tak ten rychlý, exponenciální nárůst počtu nakažených. Dosud nebylo jasné, zda je tento koronavirus sezonního charakteru, či ne. Nyní máme potvrzeno, že ano. Nákaza se totiž začala ve velkém měřítku šířit takřka na týden přesně jako loni. Na druhou stranu ale podle mého názoru nemůže být průběh další vlny zcela stejný jako před rokem. Spousta lidí je naočkovaných, řada lidí si covidem prošla. To je vidět i na číslech hospitalizovaných a zemřelých. Loni byly při těchto denních přírůstcích nakažených nemocnice již plné, letos ještě zdaleka ne.

Spousta odborníků – a mě nevyjímaje – tvrdila, že letos nás už nečeká nějaká velká vlna, nýbrž vlnka. Ukázalo se ale, že mutace delta je skutečně vysoce nakažlivá a že proti jejímu šíření v podstatě neexistuje účinná obrana. Já bych se ale nedíval na čísla nakažených, byť vy novináři to máte rádi, ale na počty těžce nemocných a počet zemřelých. Pokud se zaměříte na srovnání loňského roku a současnosti, nyní se nacházíme na desetinových číslech. Z těch statistik je zcela zřejmé, že počty lidí v nemocnicích nerostou ve stejném poměru jako čísla nakažených. To je podle mě podstatné.

Ano, také už kolem sebe slýchám: Co ta naše vláda zase udělala špatně?! A já tomu upřímně moc nerozumím. To není naší vládou. Se zhoršující se epidemickou situací bojuje celá střední Evropa. Polsko, Maďarsko, Slovensko… Dokonce i Rakousko a Německo, které nám byly celou dobu představovány jako vzory, jak zvládat pandemii. Stále si myslíme, jak jsou Němci a Rakušané zodpovědní. Jak dodržují všechna opatření. No tak když si dáte tu práci a vypočítáte si počty těžce nemocných na milion obyvatel každého státu, vyjde to všude podobně, v případě srovnání Česka a Německa dokonce stejně. Je to tedy středoevropský fenomén, bez ohledu na roušky a dezinfekci. Jde prostě o dynamiku epidemie, kterou lze zpomalit, ale zcela jistě ji nelze zastavit.

V tomto ohledu už panuje vědecký konsenzus, že tohoto viru se uzávěrami a opatřeními nemůžeme zbavit. Zkusily to Austrálie a Nový Zéland, kde byla nesmírně přísná omezení. Jeden jediný případ covidu tam znamenal nejvyšší pohotovost, uzavření celých měst. Představa zero covid vzala velmi rychle zasvé zejména v souvislosti s daleko infekčnější variantou delta. I tamní vědci po zvážení všech pro a proti doporučili opatření zrušit, neboť jde o marný boj. Nyní tedy volí kombinovanou strategii očkování a vystavení se viru.

To je zajímavé a mezi vědci se o tom také diskutuje. Jedním z důvodů by mohlo být chování lidí kvůli počasí. Stále platí, že covid se nejlépe šíří v uzavřených místnostech, kde je hodně lidí. No a zatímco nám je na podzim chladno a běžíme se všichni schovat dovnitř, Američané podobně utíkají schovat se před teplem ke klimatizaci. Neboli covid se nechová synchronně v celém světě, ale přizpůsobuje se jednotlivým geografickým oblastem a tamnímu podnebí.

Domnívám se, že čísla nakažených, která teď jdou velmi dramaticky nahoru, budou zase stejně strmě klesat. Takovýto průběh jsme pozorovali v mnoha zemích. V Pelíšcích dávali bolševikovi rok, maximálně dva. Já této vlně covidu dávám několik týdnů. Za dva až tři bychom měli být na vrcholu, pak by měl nastat pokles.

Myslím, že bychom měli více zvažovat, co skutečně je vinou vlády, případně občanů, a co nikoli. Kolega vědec Jaroslav Flegr (biolog, pozn. red.) opět přichází s temnými vizemi desítek tisíc mrtvých. A jak jsme si to sami zavinili. S tím absolutně nesouhlasím. Vláda nemůže za pandemii. Občané také nemohou za pandemii. Za co ale vláda absolutně může, jsou zavřené školy a ekonomické dopady lockdownu. Nechápu, že po našich zkušenostech z minulého roku opět začínáme myslet stejně: co zavřít, co omezit. Opakujeme praktiky, u nichž si nejsme jisti pozitivy. Ale už dost dobře víme, jaká mají negativa. Jako kdybychom se vůbec nepoučili.

Myslím, že jde o jasné potvrzení toho, jaká mentalita panuje u Čechů. Nejsme zvyklí na to, abychom byli strůjci svého osudu. Stále se chceme na někoho vymlouvat. Když to není Sovětský svaz, je to vláda. Vláda může apelovat na zodpovědné chování, může nám doporučit očkovat se. Ale to je všechno. Extrémní opatření vlády omezí životy mnoha lidí, ale epidemii neukončí. Jen ji prodlouží, případně odsune o měsíc dva.

To je samozřejmě důležité. Na to, abychom zdravotnický systém připravili, jsme měli celé léto. Jak jsem řekl v úvodu, virus je sezonního typu, tudíž se na určitou zátěž nemocnic budeme muset připravovat i v dalších letech. Zcela zásadní pomocí jsou vakcíny. Bez těch by už nemocnice byly plné. Pokud chceme uchránit zdravotnictví před kolapsem, musíme očkovat.

foto Martin Pinkas

Velmi pozorně sleduji diskusi v USA. Ukazuje se, že to není odborné, nýbrž pouze a jen politické téma. Z medicínského pohledu existuje jen velmi málo důvodů, proč neočkovat. Problémem však je, že spousta lidí pojala boj proti vakcínám jako boj za svobodu. Za sebe musím říct, že mi takový přístup boje za svobodu přijde poněkud zvrácený. K tomu, abychom lidi přesvědčili očkovat se, můžeme jít několika cestami. Buď to přikázat, což je politicky neprůchozí. Nebo zvolit ekonomické nástroje. Tedy například omezení aktivit na podmínku testování, aby si testy museli lidé platit. Touto cestou vláda jde a patrně to může fungovat.

Celý svůj profesní život se pohybuji ve vědě, a proto vám odpovím jako vědec. Očkování je zatím jediné opatření proti covidu-19, které má svůj efekt podložený daty. Ta jsem si osobně našel, těm jsem uvěřil.

Opět se musím vlády i odborníků zastat. V té době se ještě nevědělo, jak se virus chová. A měli jsme studie o vakcínách, které sledovaly efekt jen po poměrně krátkou dobu. Neměli jsme ten luxus, abychom jako nyní sledovali množství protilátek v těle půl roku po očkování. Věděli jsme jen, že vakcíny mají poměrně vysokou účinnost, nad devadesát procent, ale to pouze v podmínkách klinických studií, nepříliš dlouho po vakcinaci, a to ještě na původní virus, bez jeho dalších mutací. Ano, všichni jsme doufali, že účinnost vakcín bude delší. Že protektivní ochrana před další nákazou bude lepší. Ale něco jiného je laboratoř, něco jiného populace. Teď už víme, že u starších a nemocných lidí vakcína nevydrží tak dlouho jako u zdravých jedinců. A že nejlepší ochranou je kombinace prodělání onemocnění a následné vakcinace.

Jednoduše – úbytek protilátek, o němž se v médiích i v hospodách tak intenzivně hovoří, je naprosto normální. Tělo tak funguje. Pokud se nakazíte, tělo s infekcí bojuje, vytvoří si protilátky. A jakmile bezprostřední ohrožení přejde, protilátky už nejsou potřeba, a tak z těla postupně mizí. Vakcína je tedy jakousi přípravou na virus. Jakmile se s ním potkáte, tělo už není překvapené, díky očkování už s ním mělo zkušenosti. Očkování pak má také jakousi posilující roli. Jakmile tělo zleniví, vakcína ho zase aktivizuje. To úplně nejlepší tedy je naočkovat se a následně se viru vystavit. Upevní to imunitní systém. Správná je tedy dle mého strategie: nechte se naočkovat a pak žijte normální život. Možná si několikrát v roce lehnete doma, že vám není dobře. Ale to zažíváme i v případě chřipky či běžných nachlazení. Opravdu není důvod se zavírat, omezovat svůj sociální život.

Moc jim nerozumím. Myslím, že zkušenost nám ukazuje, že omezující opatření nebyla účinná. Že nemá smysl se schovávat. Měli bychom více využívat naší imunity, která je dle mého názoru velmi kvalitní nástroj. Bavme se o tom, jak imunitní systém co nejlépe připravit, jak mu maximálně pomoct… Ale ne, že se zavřeme a budeme čekat, až virus zmizí. Mimochodem, jaké dopady má přehnaná starost, vidíme u dětí s velmi úzkostlivými rodiči. Děti, které jsou velmi chráněny před jakoukoli špínou, jakoukoli bakterií a virem, nám pak leží v nemocnici na kyslíku s astmatem nebo těžkou alergií.

To, že jsme v minulosti uzavřeli celé školství, byla obrovská chyba, kterou si poznamenané děti a mládež ponesou už navždy. To, co zmiňujete, je podle mě pouze pokračování té politiky, jen ne tak viditelné. Politici mohou říkat: Už nezavíráme školy, přece se normálně učí… No ano, ale pak přijdete na to, že se normálně neučí, protože postupně takto po třídách povypínáme půlku škol. To je velmi nezodpovědné.

Tomu se věnovaly dvě velké studie, jedna z Japonska, druhá z USA. Z jejich výsledků vyplynulo, že představa, že školy jsou semeništěm nákazy, je scestná. U nás se neustále straší, že děti přenesou nákazu do rodin. Že v důsledku toho skončí jejich rodiče nebo prarodiče v nemocnici nebo snad i zemřou. Nic takového se nepotvrdilo. Pokud mají děti mírný průběh, mají velmi malou virovou nálož. Riziko přenosu koronaviru na blízké je tedy poměrně malé.

V dětských kolektivech se máme zaměřit na symptomatické děti. Pokud dítě kašle a má zvýšenou teplotu, má zůstat doma. Pokud se na to přijde ve škole, mají být k dispozici testy, kterými ho přímo ve škole otestuji a hned mám jasno. Dítě s příznaky jde domů, vyležet se. Ale zbytek třídy se má učit dál. Ano, virus tam někde je, šíří se prostřednictvím asymptomatických dětí… Ale to je úplně normální. Někoho tím možná naštvu, ale tím, že dítě vystavíte viru, mu prospějete. Budujete mu imunitu, kterou celý další život bude potřebovat.

Nebudu shazovat význam takové tragédie pro danou rodinu, okolí, komunitu. Je hrozné, když zemře dítě. Ale je to stejně hrozné i v případě, kdy se utopí, přejede ho auto, prohraje boj s nějakou agresivní chorobou. To, že umírají děti, se bohužel stává. Je potřeba si uvědomit, že jako společnost nemůžeme žít ve stylu „zero risk life“ (život bez rizika, pozn. red.). Nic takového totiž neexistuje. To je nerealistické. Drtivá většina dětí covid-19 zvládne. To je dobrá zpráva. Virus nás nechce vyhubit, z toho by nic neměl. On se chce jen šířit. A my musíme dělat maximum pro to, abychom mu při šíření odolali a žili dál.

Ukazuje se, že kolektivní imunity nedosáhneme tak snadno, jak mnozí z nás doufali. Vliv na tom má zmíněná mutace delta i slábnoucí množství protilátek. Ukazuje se, že zejména u seniorů protilátky vyvolané očkováním velmi rychle ubývají. Lze to zdůvodnit zjednodušeně jako „únavu materiálu“. Tedy že ve stáří už naše imunita není v nejlepší kondici, a to platí i s vakcínou. Postupem času tedy docházíme k závěru, že pojem kolektivní imunita nebude mít binární charakter, tedy že ji buď máme, nebo nemáme, ale že je spíše lepší mluvit o tom, zda populace je více, či méně připravena na další možné vlny, na další sezonu. Portugalská zkušenost ukazuje, že lépe připraven je národ, který je naočkován z devadesáti procent. Všimněte si ale, že i přes takto vysokou proočkovanost tam nemají nulové přírůstky nakažených. Mají ale velmi málo těžkých případů covidu.

Věřím, že nikoli. Delta je natolik účinná, že se šíří i skrze respirátory. Jejich význam je tedy diskutabilní. Přeočkování pak bude nutné u lidí, u nichž se časem zjistí, že jim protilátky velmi rychle ubývají, typicky tedy u lidí seniorního věku. Vy, ve středním věku, budete během roku viru běžně a přirozeně vystaven. Občas onemocníte. Tím se imunita zase nastartuje.

Jde o vakcíny tradičního typu, jak je známe už desítky let. Na bílkovině je například založena vakcína na žloutenku typu B. Jde o vakcíny, jejichž účinnost a bezpečnost zkoumáme již velmi dlouho, máme o nich ohromné množství vědeckých poznatků. Jsou také výrobně náročnější. Na jejich přínosu panuje mezi vědeckou komunitou jasný konsenzus. Bezpečné a účinné jsou i nové typy vakcín – mRNA a vektorové, které jste zmínil. Ty však nemají ten luxus dlouhého vývoje. V tak velkém měřítku skutečně byly použity až v případě současné pandemie. To některým lidem vadí. Argument bleskového vývoje u proteinových vakcín tedy padá. 

Zdeněk Hostomský (69)

• Český biochemik, ředitel Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, pracoviště legendárního českého vědce Antonína Holého.

• Vystudoval biochemii na Přírodovědecké fakultě a později dějiny filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

• V roce 1987 emigroval s rodinou do USA, kde zastával vedoucí pozice ve výzkumu v akademické i soukromé sféře. Byl například ředitelem výzkumu rakoviny farmaceutické firmy Pfizer.