Miroslav Kotík, majitel Efko-karton a předseda Sdružení pro hračku a hru
archiv M. Kotíka
Lego a igráčci táhnou
Rozhovor
Holčičky si přestávají hrát s panenkami. Jejich prodeje klesají nejvíce, říká „král hraček“ Miroslav Kotík
Hraček se letos prodá méně než loni, celý trh klesne o pět až osm procent, odhaduje Miroslav Kotík, předseda Sdružení pro hračku a hru a majitel společnosti Efko-karton. Ta letos uvedla nové deskové hry pro novorozence a chystá také nové igráčky: paleontologa, archeologa a lovce pokladů. I proto, že nároky maminek, které z 80 procent hračky nakupují, se mění.
redaktor
Český trh s hračkami kopíruje evropské trendy, aktuálně se tak i u nás skvěle prodávají specializované série od Lega. Naopak panenky zaznamenávají největší poklesy prodeje. „Holčičky si dnes hrají už jiným způsobem, fungují mnohdy spíše unisex nebo kreativní hračky,“ říká pro Hrot24 Miroslav Kotík, předseda Sdružení pro hračku a hru.
Jeho firma Efko-karton aktuálně produkuje zejména deskové hry a vyrábí také hry na zakázku, nejviditelnější jsou ale její igráčci. Byznysově fungují, produkovat je samostatně by ale podle Kotíka tak úplně nešlo. „Třeba v Číně by je určitě vyrobili levněji, možná by se pak ale přestali prodávat, protože už by nebyli čeští a ztratil by se ten nádech vlastenectví?“ přemýšlí Miroslav Kotík.
Jak aktuálně a teď před Vánocemi vypadá trh s hračkami?
Letošní rok nebude v celkových číslech určitě lepší než ten loňský. Spíše odhadujeme, že poklesne o pět až osm procent. Samozřejmě budou firmy s větším propadem a naopak i firmy, které porostou. Ale to budou spíše výjimky. Trh s hračkami totiž aktuálně klesá i v Evropě.
O jaká čísla jde konkrétněji? Jak velký je český trh s hračkami?
Český trh s hračkami činí přibližně 180 miliard korun. Přesné číslo to ale není. Firmy nemají povinnost tyto údaje zveřejňovat. Navíc je zde spousta prodejních kanálů, které nelze vůbec podchytit. Například Temu, Shein a podobně.
Kterým hračkám se tedy aktuálně spíše daří? A naopak nedaří?
K největším poklesům dochází nejen u nás, ale i v Evropě u panenek. Holčičky si dnes hrají už jiným způsobem, fungují mnohdy spíše unisex nebo kreativní hračky. Prodeje naopak táhnou stavebnice, a když říkáme stavebnice, tak je tím převážně myšleno Lego.
A i tato stavebnice dosahuje nejlepších tržeb u speciálů, které nejsou paradoxně zacílené na děti, ale na dospělé. Tohle je však obecný trend. Například v Americe podle jednoho z posledních průzkumů platí, že 43 procent výrobků, které jsou zařazeny v segmentu hraček, má jiného zákazníka než dítě.
Spotřebitelé si je kupují pro sebe nebo pro kamarády, přátele, prostě pro dospělé. Například v kategorii společenských her je vysoký podíl her pro dospělé a tento trend má také růst. Podobně to platí i u zmiňovaného Lega, u kterého se skvěle prodávají třeba květiny, obrazy nebo technické věci.
I osobně znám několik lidí, které mají tyhle kousky doma nakoupené za statisíce. Sbírají je a třeba z 80 procent je ani nemají složené. Vědí totiž, že to nejsou vyhozené peníze.
Protože to může být i investice?
Když někdo nakupoval z Lega rozumné věci, dělal to dvacet let a investoval do nich třeba půl milionu, může v tom mít v současnosti dvojnásobek nebo trojnásobek peněz. Některé výrobky jsou totiž limitované a Lego po čase přestane s jejich produkcí. Jejich cena pak začne logicky růst.
Podobně to funguje i u našich igráčků. Sběratelé jsou ochotni za limitované nebo starší edice figurek zaplatit i několikanásobek jejich ceny, mnohdy i v řádech tisíců korun.
Nakolik je tuzemský trh s hračkami specifický?
Český trh s hračkami s určitým zpožděním kopíruje trh evropský, spíše než ten světový. Protože v jednotlivých kulturách jsou vnímány hračky odlišně a považovány jsou za ně i jiné věci. Evropa je v tom specifická. Lidé hodně slyší na kreativní hračky s přidanou hodnotou, které jsou třeba i dražší, ale děti rozvíjejí. A čím zamíříme dále na východ a do méně rozvinutých zemí, tím více jsou tam hračky brány jen jako odměny pro děti.
U nás mívají běžně děti hraček plný pokojíček. To ale ani v jiných rozvinutých zemích nebo kulturách není běžné. Jednali jsme například s potenciálními partnery z Turecka. Tuto zemi rozhodně nepovažujeme za rozvojovou. Avšak tito partneři nám vysvětlovali, že u nich rodiče opravdu chápou hračku úplně jinak než my u nás. Naše hry by u nich prodejně nefungovaly. I v Turecku se toto mění, ale velmi pomalu.
Vidíte takovéto změny i v České republice?
Ani u nás dřív maminky tolik neřešily věci, které řeší ty současné. Ty mají možnost sdílet své postřehy v diskusích, recenzích, na sociálních sítích a podobně. Mohou tak mít větší přehled, snadněji si nastudovat, co jejich dětem bude prospívat. A hračky z 80 procent nakupují právě ony. Muže tyto věci tolik nezajímají.
Letos jsme kupříkladu vydali novou kolekci her pro nejmenší pod názvem KukiKuk. Do ní patří i Velké kontrastní obrázky pro miminka podporující jejich zrakové vjemy. Zákazníci tuto řadu hodnotí velmi pozitivně. Ale před dvaceti lety bychom s ní na trhu nejspíš neuspěli. Spotřebitelské chování se opravdu mění.
Fungují v České republice české hračky, nebo ne?
České hračky oslovují více rodiče, třeba i z nostalgických důvodů. Děti to tak nevnímají, řeší spíše to, co mají spolužáci, a také obaly a reklamy. Ty mohou být zrádné. Proto třeba ve Skandinávii mají reklamy velmi přísná pravidla, určitě přísnější než u nás.
Pokud děti chodí ještě do školky, mají na ně významný vliv rodiče, a jak jsem se již zmiňoval, hlavně matky, které se snaží dát dětem to nejlepší. Velký zlom nastává s nástupem dětí do školy. Zhruba šestiletí začínají více uplatňovat své nároky a vyžadují, co sami chtějí. Rodiče jim tedy mnohdy koupí i to, co by sami určitě nevybrali, a s vědomím, že často skutečná hodnota nedopovídá ceně.
Jak v těchto všech souvislostech funguje postavička Igráček?
Tak napůl. Nejvíce oslovujeme rodiče, kteří vidí, že existuje ještě něco, s čím si sami hráli. My vedle toho musíme hledat možnosti, jak udělat Igráčka atraktivního i pro dnešní dětský svět. Nevystačíme si jen se zedníkem, policistou nebo zdravotní sestřičkou a s podobnými profesemi, které znají rodiče ze svého dětství.
Figurky proto zasazujeme do prostředí, které je blízké dnešním dětem, například do pohádek. Příští rok se mohou děti s Igráčkem stát archeology nebo paleontology, kteří objevují vykopávky koster pravěkých dinosaurů či egyptské artefakty.
Kolik v současnosti existuje různých igráčků?
Na to není snadná odpověď, protože prodáváme jak samotné igráčky, tak také třeba ty s auty nebo v různých setech. A jednotlivé postavičky se trochu liší, třeba barvou vlasů. Je to aktuálně ale více než sto různých figurek.
Co nejlépe ze světa igráčků funguje?
Policisté a hasiči, pak zdravotní sestřičky. Ty ostatní profese jsou o dost slabší. Protože málokteré dítě si dnes řekne, že si chce hrát třeba na zedníka. Toho i přesto máme. I proto, že to byla vůbec první postavička, která takto vznikla. I když dnes už igráček zedník vypadá úplně jinak. Má kolečko a barevné montérky, ne bílé jako kdysi. Snažíme se figurky udělat co nejatraktivnější.
Jako igráčky vyrábíte rovněž osobnosti z českých dějin, třeba T. G. Masaryka nebo Jana Žižku. Fungují?
Byznysově fungují, ale neprodávají se ani ve všech běžných hračkárnách. Oslňující prodeje nemají, ale prodávají se průběžně stále. Řekli jsme si, že by bylo hezké, kdyby taková řada existovala. Začali jsme s Karlem IV. u příležitosti jeho velkého výročí v roce 2016, kdy jsme si připomínali 700 let od jeho narození.
Vzal jsem to jako osobní výzvu: vždyť právě Karel IV. byl vyhlášený největším Čechem poté, co byl vyloučen Jára Cimrman. Přesnou podobu Karla IV. neznáme, historici se ale shodují na tom, že měl spíše hranatější obličej a byl hubenější postavy.
To byl ze začátku jeden z problémů. Všichni igráčci totiž mají hlavu, která je naprosto symetrickou koulí s osazením pro vlasy. Najednou jsme na ni ale potřebovali napasovat podobu člověka se spíše protáhlým obličejem. Zkoušeli jsme několik variant, ale dopadly katastroficky. Mysleli jsme, že to vzdáme.
Ale pak jsme se vykašlali na dokonalost a myslím, že se nakonec naše vývojové oddělení popasovalo se ztvárněním velmi dobře. Podobu Karla IV. stejně nikdo nezná a hodně lidí si ho spojuje s hercem Vlastimilem Brodským, který ho hrál ve slavném filmu Noc na Karlštejně.
Takže jsme se snažili vystihnout alespoň základní podobnost, vousy, oči. Charakterizujeme ho také praporcem v ruce, sedí na koni. A nikomu to nevadí. Každý chápe, že je to igráček. Podobně jsme pak přistoupili k T. G. Masarykovi a k Janu Žižkovi. Jde nám hlavně o symboliku a připomenutí historie i dětem.
Fungovali by igráčci sami o sobě, nebo fungují jen v rámci Efko-karton a v jeho celkovém byznysu?
Jsem přesvědčený o tom, že kdokoliv, kdo by vyráběl jen igráčky, by měl velmi těžkou pozici. Neumím si to moc představit. Nejlevnější výroba by byla v Číně. Otázkou ale je, jak by se pak igráček prodával, kdyby už nebyl český, ale čínský. Protože to, že se igráčci prodávají, má určitě i vlasteneckou rovinu.
Nás živí naše společenské hry a zakázková výroba. Igráček je pro nás velmi důležitý, ale sám o sobě by firmu neuživil. Igráčků vyrábíme hodně na zakázku, pro různé korporace. Rok od roku jich je dokonce více. Tyto figurky se vůbec nedostanou do retailového prodeje, slouží hlavně jako originální firemní dárek.
Jak vypadají nejčastější objednávky na „firemní“ igráčky?
Pohybují se kolem tisíce kusů. Řešili jsme ale třeba i jen padesát kusů, nebo naopak 100 tisíc kusů. Většinou pak musíme být schopni během tří až čtyř týdnů pro zákazníka navrhnout a vyrobit unikátního igráčka v unikátním obalu. Hlava bývá univerzální pro všechny igráčky. Máme k ní stovky potisků, hledáme k nim tak obličej a vlasy.
Stejně tak z barev vlasů si zákazník vybírá, podobně tak z dalších komponentů. Ty většinou bývají vyrobené dopředu, používáme je pro naše ostatní zboží. Výjimečně se stává, že zákazník chce třeba vysloveně svou korporátní barvu. Tu pak tedy dolaďujeme s ním. Což je ale samozřejmě dražší, než když už vybíráme z našich vzorníků.
Když zákazník vyjde jen z vašich vzorníků a chce třeba 500 igráčků, na kolik ho vyjdou?
Záleží ještě na typu balení, ale když by to byla samostatná figurka, řádově se můžeme bavit o 80 korunách bez daně za jeden kus.
Co plánujete ve světě igráčků na rok 2025?
Představíme zmiňovaného paleontologa, archeologa a piráta lovce pokladů. Počátkem příštího roku je začneme promovat a dodávat na trh. Budou k nim kostičky z pískovcových kvádrů, z nich si děti vytesají třeba kostru dinosaura, sarkofág nebo pirátskou lebku. Bude to pěkná kolekce, k níž chceme přidat i auta pro rozšíření dobrodružství v dětských pokojíčcích.
Miroslav Kotík (58)
Předseda sdružení pro hračku a hru a majitel společnosti Efko-karton sídlící v Novém Veselí
Efko-karton založil v roce 1993
Od roku 1995 vyrábí společenské hry, které jsou spolu se zakázkovou výrobou, jeho hlavním byznysem
Práva na postavičku Igráček koupil v roce 2008, na trh ji znovu uvedl o dva roky později
V roce 2016 spustil v souvislosti s 700. výročím narození Karla IV. s historickou řadou igráčků, příští rok uvede nové postavičky v podobě paleontologa, archeologa a lovců pokladů
Od roku 2019 vlastní i tradiční značku autodráh Ites