Rozmazlení Evropané žili dlouhá léta na obláčku blahobytu a míru, v iluzi světa, který je na míle vzdálený realitě. Zatímco velká část světa žije v bídě a hladu, Evropa ohrnuje nos nad masem, protože zvířata vypouštějí škodlivé plyny. Zatímco velká část světa trpí nedostatkem energií, Evropa vypíná funkční jaderné elektrárny, protože jednu takovou někde v Asii pobouralo zemětřesení.

A zatímco velkou část světa trápí válečné konflikty, Evropa v očekávání nekonečného míru opovrhuje i zbraněmi.

Všeobecný masochismus a sebemrskačství za dávné i současné viny vedly tak daleko, že naplno zasáhly i podnikatelský sektor, a to prostřednictvím dnes už dobře známé politiky vyjádřené zkratkou ESG. Podnik, který se dnes neřídí zásadami šetrnosti k životnímu prostředí a sociální odpovědnosti, je z hlediska PR odepsaný.

Týká se to ovšem i bank, což se nyní Evropě začíná ošklivě vracet. V tažení proti „zlým“ korporacím finanční instituce dávají ruce pryč od financování fosilních firem, těžařů – a také zbrojovek. Výsledek? Dnes, když se iluze míru rozplynula a poptávka po zbraních na Ukrajině trhá rekordy, se zbrojovky potýkají s tím, že jim banky na zvýšenou výrobu odmítají půjčit.

Zkostnatělost a ideologická zarputilost, s nimiž Brusel odmítá upustit i od zjevně škodlivých opatření, jsou neuvěřitelné.

Fakt, že zbrojovky nejsme schopni vyjmout z „černé listiny“ ESG ani během největšího vojenského konfliktu za desítky let, je toho vrcholnou ukázkou a zároveň důkazem, že bez změny politiky Evropu nečeká v čím dál tvrdší konkurenci flexibilní a přizpůsobivé Asie zdaleka tak růžová budoucnost, jak nám maluje Evropská komise.