Česko-sovětské vztahy spadly v polovině dvacátých let minulého století na bod mrazu, a naše moskevská ambasáda zažila dokonce několik ozbrojených přepadů, při nichž byl zraněn jeden diplomat a zastřelen jeden ze sovětských lupičů. Přímo z budovy moskevské diplomatické mise také sovětská OGPU odvlekla sekretářku a nevybíravě ji nutila ke spolupráci. 

Do konce roku 1924 uznaly Sovětský svaz všechny evropské velmoci, ovšem Masaryk s Benešem k něčemu takovému rozhodně svolit nehodlali, a to hlavně kvůli zabavenému majetku československých občanů.

Byla z toho prvotřídní diplomatická roztržka. Předseda Kominterny Grigorij Zinověv označil Čechoslováky v oficiálním projevu za „Čechosobaki“, tedy za „Čechopsy“, a šéf naší diplomatické mise Josef Girsa zažíval v Moskvě učiněné peklo. Sovětský komisariát zahraničních věcí (de facto ministerstvo zahraničí) vedený Georgijem Čičerinem si ho neustále předvolával na kobereček a absurdně mu vytýkal každou protisovětskou karikaturu v československých novinách.

Sověti navíc vyhrožovali, že v Moskvě zorganizují demonstrace kvůli údajnému útlaku dělnictva v Československu, a kromě toho tu byly zmíněné lupičské útoky.

Revolver do ruky 

Když se na konci roku 1925 do budovy československé mise zase kdosi vloupal, požádal Girsa Prahu podle knihy historika Igora Lukeše Československo mezi Stalinem a Hitlerem o dodání dvou velkých a pěti malých revolverů.

Dokázat, že útoky organizuje sovětská bezpečnost, sice nebylo možné, ale opaku by vzhledem k okolnostem a teroristické povaze sovětského režimu věřil jen naiva. Mezi pachatele jednoho vloupání patřil důstojník sovětské bezpečnosti přidělený k ochraně budovy, jindy pro změnu ukradené věci skončily na tržišti, a když je tam českoslovenští diplomaté vypátrali, milicionáři tak dlouho papírovali, až překupníci stihli i s lupem utéci. 

Diplomatům proto nezbylo než po nocích s dodanými revolvery hlídkovat, což se zúročilo hned při příštím vloupání, kdy byl jeden ze zlodějů zastřelen. Samozřejmě opět nešlo prokázat, že za přepadem stály sovětské úřady, ale když jel krátce poté Girsa se ženou a kolegy autem, zastavila je bezpečnost, nehledě na diplomatickou imunitu je vytáhla z auta a držela na policejní stanici.

Provokace následovaly i v příštích měsících a letech. Například v září 1926 vpadla sovětská politická policie OGPU do budovy zastupitelství a odvlekla sekretářku Náprstkovou. Následně se ji policisté snažili přimět k podepsání spolupráce (měli k tomu dobrou páku, protože ve vězení seděl její ruský manžel), ale neuspěli, a tak ji nakonec po intervencích naší zastupitelské mise vysadili na polsko-sovětských hranicích. 

Špion z Vysočan

Českoslovenští zpravodajci kromě toho v té době zaznamenali několik závažných špionských afér. Zřejmě nejzávažnější z nich se provalila na podzim 1926, kdy byl na konečné tramvaje ve Vysočanech chycen zástupce šéfa sovětské diplomatické mise Christofor Dymov, jak od tiskaře pražské 1. pěší divize Josef Šimůnka kupuje kopii mobilizačních plánů. Dymov díky imunitě odjel do Sovětského svazu, ovšem Šimůnka poslal soud na tři roky za mříže. 

K normalizaci vztahů došlo až hluboko ve třicátých letech, kdy se v Německu dostal k moci Hitler. Obě země hledaly spojence, a tak po dlouhých letech otevřeného nepřátelství normalizovaly vztahy. V květnu 1935 uzavřelo Československo se Sovětským svazem smlouvu o vzájemné pomoci a v Praze a Moskvě konečně vznikly plnohodnotné ambasády.