Je to zpráva, která ve veřejnosti nevyvolala žádnou silnou reakci, ale hodně vypovídá o posunu české společnosti od listopadu 1989.

Centrum pro výzkum veřejného mínění totiž zjistilo, že poprvé po více než třiceti letech je více odpůrců trestu smrti než jeho zastánců. Je to tedy těsné: s hrdelním trestem nesouhlasí 51 procent lidí. Důležitý je ale trend. Centrum se na názor veřejnosti poprvé zeptalo v roce 1992. Tehdy s trestem smrti nesouhlasilo třináct (!) procent dotázaných. Opačný názor tehdy zastávalo 76 procent lidí, přičemž dnes to je 42 procent. Zbytek nemá vyhraněný názor.

Většina lidí se přiklání k tomu, že trest smrti může být zneužitelný nebo se může ukázat, že šlo o justiční omyl. Ve světě se stále objevují případy, kdy vyjde najevo, že byl někdo neoprávněně uvězněn za mord, který nespáchal.

Samozřejmě těžko pozůstalým po obětech vražd tvrdit, že zrušení trestu smrti v roce 1990 bylo správné rozhodnutí, ale moderní vyspělá společnost se sotva může řídit pravidlem „oko za oko, zub za zub“. Brutální, sérioví, nebo dokonce masoví vrazi si samozřejmě zaslouží mnohaletý žalář s nejpřísnějším režimem, respektive doživotí.

Zastánci trestu smrti někdy argumentují, že může působit jako prevence nejzávažnějších trestných činů. Jenže tak to nefunguje. Většina vražd se totiž stane v afektu, mnohdy v rodinách, a v takovém okamžiku pachatel nepřemýšlí o tom, jaký trest ho potká a že by mohl skončit na šibenici. A pokud někdo vraždu plánuje, zvažuje každý detail, aby ho kriminalisté nikdy nedopadli.