Po týdnu ruské agrese na Ukrajině nebylo na bojišti navzdory všem původním předpokladům a predikcím rozhodnuto. Zatímco východisko z konfliktu bylo nejasné, k jedné jistotě i sedm dní stačilo: ruská ekonomika se hroutila doslova v přímém přenosu.

Kolabovala měna, moskevská burza měla kvůli obavám z výprodeje pět dní zavřeno a ruský trh překotně opouštěly desítky západních firem. Ratingové agentury přeřadily Moskvu do společnosti rozvojových zemí a o státním bankrotu už téměř nikdo nepochybuje. Sázky se uzavírají na to, kdy přijde v plné parádě.

Putin navíc zašel už příliš daleko na to, aby existovala šance vrátit věci zpět a hospodářství zachránit. Zchudnutí běžných Rusů je nevyhnutelné, a někteří analytici hovoří dokonce o tom, že se rozpadne celý dosavadní kapitalistickostátní hospodářský systém postavený na dominanci úzké skupiny oligarchů.

Knock-out na spadnutí

Putin se ještě během prvních dnů války ekonomickým sankcím vysmíval a byl na ně také v rámci možností připravený. Zpackaná vojenská akce a protahující se stále bezohlednější útok ale vytvořily obrovský tlak na jako obvykle váhající západní politiky. Ti se tak postupně odhodlávali k stále přísnějším postihům a zašli mnohem dál než kdykoli předtím.

Přestože zní na adresu lídrů zemí Evropské unie chvála za nezvykle nekompromisní postup, ten je stále ještě mnohem mírnější, než jaké existují možnosti. Krom toho, i ohlášené nejostřejší sankce politici do určité míry otupili.

Například k vynesení finančního sankčního trumfu v podobě odstřižení ruských bank od mezinárodního systému SWIFT, o němž se hovoří jako o hotové věci, ve skutečnosti dosud ještě nedošlo. Zástupci samotné společnosti agentuře Reuters potvrdili, že sedm finančních institucí odpojí až 12. března. Vyjmutí některých bank včetně kolosu Sberbank z této restrikce navíc způsobí, že reálně bude možné zákazy obejít.

„Opomenutí“ části ruského finančního trhu při sepisování seznamu je pochopitelně motivováno nákupem ropy a zemního plynu, za které je třeba také zaplatit. Tu vůbec nejsilnější, ale zároveň i pro sebe nejbolestnější část sankcí, tedy ukončení nákupu komodit z Ruska, si Evropa šetří nejdéle.

Ani ta už ale není tabu. Podle deníku Financial Times roste v Evropě spolu s Putinovou agresivitou také odhodlání tento nejtěžší kalibr použít. Tím by Moskva přišla o největší a zároveň už téměř jediný zdroj příjmů ze zahraničí.

Není burza, není výprodej

Investoři na finančních trzích na rozdíl od politiků Rusko nešetří ani v nejmenším. První, čeho se začali hromadně zbavovat, byl rubl. Ruská měna kvůli tomu oslabila o třetinu a za dolar se v době psaní tohoto článku platilo kolem 110 rublů. I tuto metu ale drží spíš už jen silou vůle ruská centrální banka; kdokoli ze zahraničí se měny štítí.

Krach moskevské burzy zatím nenastal, ovšem jen díky tomu, že pro jistotu nechala už pět (v pátek) dní zavřeno. Co si o akciích ruských firem myslí, ovšem investoři ukázali na zahraničních trzích. Během pár dní se z nich stalo neprodejné zboží a kvůli nezájmu kupujících vyřadili 27 ruských firem provozovatelé z londýnského indexu FTSE i indexu evropských firem MSCI.

Rusko také definitivně zavrhly ratingové agentury. Pokyn z Moskvy, který v odvetě za hospodářské sankce zakázal vyplácet zahraničním držitelům dluhopisů kuponové platby, byl (mimo jiné) příčinou, proč společnosti Moody’s nebo Fitch ocenily Moskvu hodnocením „odpad“.

Vysychající zdroje a Putinova snaha zabránit odlivu dolarů ze země nastolily otázku bankrotu. Nezní už ale ani tak jestli, jako spíš kdy. Před ruským krachem varují analytici předních bank, například americká JPMorgan poslední kroky Ruska označila za signifikantní riziko platební neschopnosti. Pro ilustraci, zahraniční dluh ruské vlády činí asi 455 miliard dolarů.

Úprk z Moskvy

Sankce drsnější než obvykle, evidentní odhodlanost politiků v EU i ve Spojených státech a extrémně silný odpor veřejnosti měly ještě jeden efekt. Z východního trhu se začaly dobrovolně stahovat či s ním přestaly obchodovat také firmy z oborů, jichž se obchodní omezení vydaná Evropskou unií netýkala. Koncem minulého týdne tak probíhal bez nadsázky exodus.

S Ruskem například skoncovaly všechny významné automobilky. Některé, jako třeba BMW nebo Ford, pouze zastavily export. Mnohem horší pro hospodářství ovšem je odchod Toyoty a Volkswagenu. Jak japonská automobilka, tak německý výrobce prostřednictvím dceřiné Škody Auto vozidla v Rusku i vyráběli. To od konce minulého týdne ale už neplatí a kvůli zavření tamních fabrik přijde dohromady o práci na deset tisíc zaměstnanců.

Utrum má Rusko také u energetických firem. Své společné aktivity s ruskými těžaři ukončily společnosti Exxon, Shell nebo BP. Sankce navíc postihly také strojírenské dodávky pro ruské rafinerie, které zastaví jejich další rozvoj.

Doslova katastrofální dopady mají sankce na ruskou leteckou dopravu. Nejenže má státní Aeroflot prakticky uzavřené nebe na Západ, smlouvy s ruskou stranou ukončili také výrobci letadel Boeing a Airbus. Embargo se týká nejen nových strojů, ale také součástek, což při nevábném stavu flotily ruského dopravce bude znamenat problém i na domácích linkách.

Po prvotním kolísání se k zavržení ruského trhu odhodlaly také IT firmy. Zatímco zastavení dodávek čipů od Intelu i AMD nebo konec podpory ze strany společností jako Oracle nebo Microsoft pocítí především firmy, běžní Rusové zase mohou zapomenout na bezkontaktní elektronické platby. K ničemu jsou v obchodech i u bankomatů také karty – od ruských bank se odstřihli největší světoví hráči v oblasti platebních systémů, Visa a MasterCard.

Výčet by mohl pokračovat dál, během posledních dnů minulého týdne neuplynula hodina, aby své opovržení ruskou agresí nedal najevo některý z velkých hráčů světového byznysu.

Zchudlí oligarchové

Běžní Rusové už ekonomickou válku Západu pocítili velmi drsně a pocítí ji ještě mnohem výrazněji. Gigantické ztráty počítají ale také nejbohatší oligarchové. Odhady se různí a pohybují se od osmdesáti miliard po více než 130 miliard, o které se majetek nejvyššího byznysu Ruska zmenšil.

Část majetku se sice oligarchům podařilo převést do daňových rájů, po celém světě se ale rozjíždí hon na jeho dohledání. Ani ulité peníze navíc ruské boháče nejspíš nezachrání před osudem, který jim přisuzuje analýza agentury Bloomberg. Protože většina jejich majetku pochází z Ruska, nečeká je hojná budoucnost ani po skončení války.

Dramatické zchudnutí a evidentní ztráta vlivu nejbohatších Rusů na politiku prý do budoucna povedou k proměně celého systému.

Země bez přátel

Ruská propaganda, vždy a za všech okolností popírající realitu, stále předstírá, že ekonomická izolace není úplná. Prý má Moskva stále přátele. Ve skutečnosti se už ale státy dělí jen na ty, které Rusko otevřeně nenávidí, na ty, které se ho bojí a mlčí, a na ty, které se neodvrátily z vypočítavosti.

Zničenou důvěru mezinárodního byznysu je nemožné obnovit rychle, bude trvat roky, spíš desítky let, než se kapitál z ciziny vrátí. Rusko se mezitím odevzdá pragmatickým Číňanům, kteří se v případě byznysu neštítí žádného partnera. Pokud se ale Rusům nelíbil údajně arogantní přístup Západu, z kolonizátorského chování, jaké Číňané nyní předvádějí třeba v afrických zemích, nebudou nadšení už vůbec.