Andrej Babiš má podle prezidentského volebního modelu společnosti Ipsos, jejíž předvolební průzkumy patří k nejpřesnějším, skoro 32 procent. Má ovšem také nejvyšší podíl odpůrců. Boduje především mezi voliči s nižším vzděláním, nižším příjmem domácnosti a mezi moravskými voliči. Silnější podporu má mezi muži.

Klíčovou veličinou pro vysvětlení expremiérovy síly je však věk. Zatímco v kategorii nejmladších voličů by si jej vybral každý sedmý, mezi třicátníky, čtyřicátníky a padesátníky by jej volil každý třetí. A ve věkové kategorii nad šedesát let je to už bezmála každý druhý. 

Generála Petra Pavla by podle modelu volilo skoro 24 procent. A co do takzvaného potenciálu, kam jsou zařazováni ti, kdo uvedou kandidáta jako volitelného na dalších místech, Babiše dohání a možná i lehce předhání. Zvažuje ho nějakých 39 procent.

Pavel má podstatně méně zatvrzelých odpůrců a potvrzuje to i daleko plošnějším rozvrstvením svých voličů. A to věkově, vzdělanostně, sociálně i regionálně. Generál zkrátka nemá velké bašty ani úplně bílá místa.

To jej činí významně zranitelnějším v prvním kole, kde na něj bude útočit hned několik protikandidátů. A naopak mu to přidává na potenciálu pro kolo druhé, kde bude zásadní udržet širokou přijatelnost napříč společností. Která ovšem nebude stačit, pokud generál nedá svým potenciálním voličům důvod jít k volbám. Neboli pokud nebude ten správný Antibabiš.

Na tahu je dáma

Největším generálovým konkurentem je zatím Danuše Nerudová. Bývalá rektorka Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity vstoupila na scénu nedávno. Do karet jí hrají mnohé faktory. Je to nejvýraznější žena. Je voličsky více vyhraněná, ale zároveň nemá moc odpůrců. Momentálně má v modelu necelých jedenáct procent podporovatelů. Mnozí voliči ji zatím neznají, a tak je tu evidentní potenciál růstu. Nerudová má skoro čtyřikrát více voličů v nejmladší kategorii oproti kategoriím seniorským. Podstatně více ji podporují středoškoláci a ještě více vysokoškoláci. A také lidé s vyššími příjmy. Má skoro dvojnásobný potenciál oproti modelu. Má kde lovit. 

Jenže je velmi nepravděpodobné, že by dokázala lovit jinde než v protibabišovském táboře. V tom má velký handicap proti generálu Pavlovi, který je alternativou pro značnou část voličů ANO i dalších opozičních stran.

Oproti významnému nástupu Nerudové v protibabišovské části společnosti nástup odborového předáka Středuly k podobnému efektu v opozičním táboře nevede. Volilo by ho jen pět procent a oslnivý není ani jeho potenciál čtrnáct procent. 

Do pozice outsiderů se propadají Marek Hilšer a Pavel Fischer. Kromě nejmladší kategorie, pro kterou je Hilšer pořád dost atraktivní, významně nebodují vůbec nikde. Dalo by se říci, že nejlépe by udělali, kdyby to vzdali a vyslovili se pro jiné kandidáty, jak jsme to před několika lety viděli na Slovensku.

Kategorii vysoce postavených politiků reprezentuje šéf Senátu Vystrčil. Ani on zatím kandidaturu neoznámil. Při pohledu na jeho necelých pět procentních bodů se ani nelze divit. A pak tu máme řadu dalších, ještě o poznání slabších kandidátů. Outsiderů, u nichž – kromě excentrika non plus ultra Karla Janečka – vůbec není jasné, co je vlastně do volby žene. 

Jako čert kříže

Situace Petra Pavla, Danuše Nerudové a Miloše Vystrčila ilustruje, do jak podivného stavu jsme se znovu dostali ve vztahu „klasických“ politických stran k prezidentským volbám. Kromě komunistů žádná z nich nenominovala svého kandidáta. I kandidáti se oficiální podpory stran bojí jako čert kříže. Opakuje se tak situace z doby před pěti lety. Tato politika je úplně nepochopitelná, když si uvědomíme, co všechno jim budoucí prezident může činit. Jak může každou z nich plísnit, napínat, zkoušet, poučovat, bačovat, mentorovat a v posledku i likvidovat. Anebo jí naopak pomáhat. 

Zvláště neuvěřitelné je to u koaličních stran, které vědí, co je čeká a jak budou potřebovat rozumnou součinnost s neaktivistickou hlavou státu. 

Rozpolcení a roztříštění

Volební model přitom potvrzuje trvající vládně-opoziční rozpolcenost celé společnosti i tříštění její provládní části. 

Zatímco parlamentní opozice je docela hezky sešikovaná za Babišem, kterému by dal svůj hlas každý třetí z pěti voličů, provládní voliči jsou zmateni. Šéf ANO navíc boduje i mezi nevoliči ze sněmovních voleb, kteří jsou jednou z nejzásadnějších voličských skupin vůbec. V roce 2018 to byli právě oni, kdo ve druhém kole rozhodl o výsledku. A tak o tyto nihilisty bude usilovat i Babiš. A už to dělá. Průzkum Ipsosu například zjistil, že Babiše podporuje každý druhý volič, který je toho názoru, že ukrajinská válka se ČR netýká, respektive že je tato válka jen záminkou „k omezování svobody slova a nepohodlných médií“. Máme se na co těšit. 

Ladislav Mrklas

Mezi voliči pěti vládních stran z říjnových sněmovních voleb nemá ani jeden ze současných kandidátů více než třetinu hlasů. Pavel jich má přesně tolik a každý další kandidát v pořadí – Nerudová, Fischer, Hilšer, Vystrčil – ještě o polovinu a více méně. Rozdíly panují i mezi voliči konkrétních stran či koalic. Stávající voliči Spolu dávají z třetiny přednost Pavlovi, skoro každý pátý pak Nerudové a Fischerovi a takřka čtrnáct procent Vystrčilovi. To pirátští voliči mají jako favorita Hilšera a pak teprve Pavla a s velkým odstupem Nerudovou. „Stanaři“ stojí někde mezi. Jinými slovy, shoda na jednom kandidátovi z těch současných je prakticky vyloučená. 

Nerozhodnutí rozhodnutí a rozhodnutí nerozhodnutí

Průzkum Ipsosu přichází ještě se dvěma informacemi. Pouze dva z pěti voličů přesvědčených, že půjdou volit, mají svého jasného kandidáta. A plná pětina těch, kteří rozhodně chtějí přijít, zatím vůbec neví, koho volit.

A to znamená, že spolu s chaosem v provládním táboře voličů je tu pořád obrovský prostor pro dalšího kandidáta. Kandidáta všech nebo alespoň některých vládních stran. Ještě stále je čas. Pokud to ovšem vládní strany nevzdaly a fatalisticky nehrají na tichou podporu generálu Pavlovi jako menšímu zlu.