Prezident Petr Pavel
Shutterstock.com
Bitva o rozpočet
Fiala a Stanjura jdou na Hrad orodovat za rozpočet. Uchýlí se generál Pavel ke švejkárně?
Odpovědní experti mají pravdu, když vládnímu rozpočtu vytýkají rozpory „ve výrobě“. Má být skládán na základě existující, nikoli budoucí legislativy, a při odhadech nejistých veličin – typu cenového vývoje u emisních povolenek – nevzít maximum odhadovaného jenom proto, že to příjmy žádoucím způsobem nafoukne, píše v komentáři ekonom Miroslav Zámečník.
hlavní analytik
Sotva doletěl od koal a klokanů, bude muset prezident Petr Pavel rozhodovat v nepříjemné a svým způsobem precedentní věci. Zda vetuje rozpočet a vrátí jej sněmovně, což je faktické vyhlášení nedůvěry – pokud ne celé vládě, pak tedy minimálně ministrovi financí. To by na koně posadilo opozici.
Druhý extrém představuje možnost, že si vyslechne premiéra Petra Fialu a ministra financí Zbyňka Stanjuru, kteří se dostaví na hradní kobereček, podepíše rozpočet a aby oběma zmíněným pánům udělal radost, přísně pokárá svého poradce Davida Marka, že medializuje svoje rozumy.
A pak je tady taková střední cesta, kdy se uchýlí ke „švejkárně“. A sice nepodepíše, ale ani nevetuje. To se sice v případě rozpočtu ještě nestalo, ale jinak je to zavedená praxe, vícekrát uplatněná u jiných zákonů všemi jeho předchůdci, byť dosud nikdy současným prezidentem.
Ústava sice něco takového nezná, ale provádět se to může, řečeno s dobrým vojákem. Výhodou je, že prezident si zachová tvář, na výhradách svých poradců setrvá, stejně jako premiér s ministrem financí budou tvrdit, že rozpočet je transparentní a poctivě sestavený. Všichni si před kamerami slíbí, že pokud by se výhrady vůči již schválenému rozpočtu ukázaly být opodstatněnými, vláda najde řešení. Je hotovo. Pachuť zůstane.
Proč? Protože poradce prezidenta David Marek má pravdu, stejně jako jí měla před ním Národní rozpočtová rada (NRR) a Výbor pro rozpočtové prognózy, tedy ze zákona speciálně ustanovené instituce, které mají bdění nad kvalitou sestavování rozpočtů a vývoje jejich hospodaření v popisu práce. Všichni mají společnou výhradu, že v některých oblastech je rozpočet sestaven v rozporu se správnou výrobní praxí.
Ta jednak vyžaduje skládat jej na základě existující, nikoli budoucí legislativy, a při odhadech nejistých veličin, například cenového vývoje u emisních povolenek, postupovat konzervativně. Tedy nevzít maximum odhadovaného jenom proto, že to příjmy žádoucím způsobem nafoukne.
Co je špatně
Ve vyjádření expertů nenajdete kritiku makroekonomické predikce, na níž je rozpočet postaven. Co tam ale najdete, a to opakovaně, jsou stížnosti na to, že experti „pociťovali nedostatek podrobnějších a konkrétnějších informací“ u některých typů příjmů, především „inkasa daně z neočekávaných zisků a příjmů z prodeje emisních povolenek“. Tohle se dočtete ve stanovisku Výboru pro rozpočtové prognózy ze 29. srpna, tedy skoro měsíc před tím, než vláda rozpočet schválila.
V ještě větším předstihu varovala před nadhodnocením výnosů z emisních povolenek Národní rozpočtová rada ve svém stanovisku z 13. června 2024. „Ve státním rozpočtu je počítáno s výnosem v objemu necelých 41 miliard korun, ovšem očekávat lze (letos) výnos asi o 25 miliard korun nižší. NRR v této souvislosti upozorňuje, že problém správného rozpočtování příjmů z prodeje emisních povolenek se objevil i v rozpočtech minulých let, a je tedy nutné zvýšit jeho kvalitu a transparentnost“. Času na korekci tedy bylo habaděj, ale jako by hrách na zeď házel.
Hausnumera nebrat
Takže se nelze divit, že NRR tak trochu bouchly saze a k návrhu příštího rozpočtu, odeslanému do Poslanecké sněmovny poslední zářijový den, vydala o tři dny později poměrně kriticky formulované stanovisko, v nichž na sporné položky upozorňuje. A nakonec s velkým zpožděním přišel v polovině listopadu ten odjištěný granát od prezidentova poradce s doporučením nepodepsat.
Že se toho velmi agilně chopila opozice, jež má sama máslo na hlavě (ministryně financí Schillerová blahé paměti také do příjmů vkládala výnos neexistující digitální daně), to nepřekvapuje. Divné by bylo, kdyby téhle příležitosti nevyužila.
Sestavovat rozpočet pro volební rok, když nechcete způsobit újmu vládnoucí koalici kvůli nadměrné tvrdosti, ale zároveň potřebujete ukázat, že vládnete fiskálně aspoň trochu zodpovědně, je těžká a vskutku nezáviděníhodná práce. Když ale ministr financí alibisticky tvrdí, že cenové rozpětí u emisních povolenek dodalo jiné ministerstvo, je to a) pravda, b) nekolegiální žalování a c) gól do vlastní brány – všechno v jednom a zároveň.
Ani všemocné ministerstvo životního prostředí nemůže nutit finance k sestavování příjmů z převzatých hausnumer. Nota bene, když před nimi opakovaně varovali experti z kompetentních a k tomu vytvořených institucí.