Otázka není zda, ale kdy. Na získávání surovin z asteroidů poblíž Země si dělá zálusk řada firem
koláž Hrot24, Canva
Vesmírná těžba je za rohem. Startupy se trumfují v honbě za dobýváním kovů z asteroidů
Startupy, vědci i investoři soutěží o prvenství v těžbě mimozemských surovin. Vzácné kovy na asteroidech lákají nejen penězi, ale i příslibem ekologičtější budoucnosti. Je ale taková mise realistická a kdo bude mít právo vesmírné bohatství vlastnit?
ptk
Předvídat budoucnost je nevděčný úkol. Před třiceti lety se o to pokusil vědecký pořad BBC Tomorrow’s World. Jeho predikce očekávala, že lidé budou mít v roce 2025 mikročipové implantáty, které jim například umožní vybírat peníze z bankomatů nebo komunikovat s holografickým asistentem. Zatím si ale pořád ještě musíme pamatovat PIN a umělá inteligence zůstává uvězněná za sklem obrazovky.
V předpovědi těžby na asteroidech ale pořad mířil přesně – ta je totiž blíž, než si myslíme. V orbitu této futuristické vize krouží celá řada startupů a jejich plány se týkají blízké budoucnosti. Fenoménu se podrobně věnuje web BBC.
Kalifornská společnost AstroForge věří, že bude průkopníkem, kterému se těžba na pohyblivém objektu podaří. Dne 27. února 2025 vyslala z Kennedyho střediska na Floridě do vesmíru svou první bezpilotní sondu Odin (na cestu vyrazila pomocí rakety Falcon 9 společnosti SpaceX). O devět dní později sonda pravděpodobně překonala oběžnou dráhu Měsíce a zamířila do hlubokého vesmíru.
Firmě se bohužel nedaří se sondou komunikovat. Doufá ale, že je na devítiměsíční cestě ke svému cíli. Tím je přelet kolem asteroidu 2022 OB5, vzdáleného asi osm milionů kilometrů od Země. Až k němu Odin doletí, má prostřednictvím senzorů zjistit chemické složení tělesa.
Zakladatel AstroForge Matt Gialich se překážkami nechce nechat rozházet a tvrdí, že ani neočekával, že vše půjde hladce. I neúspěšná mise prý společnosti poskytne cenné zkušenosti.
AstroForge plánuje už příští rok další start a hodlá vyvinout technologie, které umožní těžbu drahých surovin z asteroidů z okolí Země. Zájem má hlavně o platinové kovy, které jsou zásadní pro palivové články a obnovitelné zdroje energie.
Na Zemi je stále náročnější suroviny jako platina, palladium a iridium dobývat. Nejenže to vyjde draho, ale je to i neekologické a vliv mají také geopolitické problémy.
Otázkou zůstává, zda je těžba ve vesmíru a následný návrat plavidla se vzácnými kovy vůbec realizovatelný. Jisté také není, zda by těžba nakonec nepřinesla jiné dopady na životní prostředí.
Matt Gialich doufá, že úspěšných startů bude přibývat a v následujících letech vesmírná těžba přinese gramy a později dokonce kilogramy vzácných kovů. V plánu je zaměřit se na malé asteroidy, od několika metrů po půl kilometru v průměru.
První úlovky budou zřejmě neprodejné, ale podle ředitele firmy by se mohly stát důležitým krokem k jejich zpeněžení. Pro představu: kilogram rhodia má dnes hodnotu přes 180 tisíc dolarů.
Hlavní investor společnosti, badatel a průzkumník Victor Vescovo, věří, že jde především o vývoj správných nástrojů. „Stačí přivézt pár mikrogramů a ukázat, že to jde. Pak už bude rozšíření procesu relativně snadné,“ věří.
Připouští, že půjde o dlouhodobý projekt, ale jinak je vše prý jen „otázkou výpočtu“. Vzorky z asteroidů už dříve odebraly státní agentury – například japonská JAXA s misemi Hayabusa 1 a 2 nebo NASA s OSIRIS-REx v roce 2020.
Obří výzvy, ale stále menší překážky
Jednu z největších výzev představuje otázka, jak náročné mise ve skutečnosti budou. Setkání sondy s asteroidem je možná jen o něco složitější než s jinou sondou, myslí si Ian Lange, odborník z báňské školy Colorado School of Mines.
Samotná těžba je už ale něco docela jiného. Oddělit rudu od hlušiny je podle něj celkem snadné. Následně je ale zapotřebí nějakého chemického nebo tepelného procesu a hlavně gravitace. A ta ve vesmíru chybí. „Těžko říci, zda bude možno použít zavedené metody, nebo bude nutno vyvinout úplně nové.“
O těžbu na asteroidech se zajímala NASA už v 80. letech, v následující dekádě se přidaly soukromé firmy, od dalšího výzkumu je ale mimo jiné odradila jeho cena. Lange odhaduje, že komerční využívání přírodních zdrojů nebude možné dříve než za třicet let.
V současnosti jsme ale výrazně technologicky dál než před třemi dekádami. Vznikající observatoř Vera C. Rubin v Chile umožní přesnější sledování asteroidů a nepůjde jen o monitoring dráhy. Pokročilá optika dokáže detekovat, která tělesa obsahují cenné suroviny.
Roli hraje i dostupnost vesmíru soukromníkům. Dříve výlety ke hvězdám podnikaly jen vládní agentury: „Dnes tu máme živý soukromý kosmický sektor, který těžbu uskuteční mnohem dříve, než lidé předpokládají,“ myslí si Joel Sercel, zakladatel losangeleské firmy TransAstra, která vyvíjí technologie pro využití nerostných zdrojů ve vesmíru.
Dostat se na oběžnou dráhu je také levnější. Umožnila to „recyklace“ raket, které lze opakovaně použít. Průkopníkem v tom je firma miliardáře Elona Muska SpaceX. Náklady na dopravu za hranice stratosféry by mohly jít dolů víc než sedmdesátinásobně.
Ekologie, politika a otázka vlastnictví
Co možná zdrží dobývání kovů ve stavu beztíže, nejsou technologie, ale nevyužitý potenciál surovin na Zemi. Lange věří, že jich je stále dost, i když jsou třeba na dně oceánů. „Získat je odtamtud bude zřejmě pořád jednodušší než je dostávat z vesmíru,“ myslí si.
Environmentální vědkyně Kathryn Millerová z Lancasterské univerzity upozorňuje na ekologickou cenu. Těžba na mořském dně naráží na regulaci kvůli životnímu prostředí, zničila by biotopy a krajinu. „Při sběru hrudek kobaltu a mědi ze dna oceánu neodstraníte jen substrát, zničíte tak i mořské podloží,“ varuje Millerová.
Těžba „na nebi“ se jeví ekologičtěji i z jiného důvodu. Raketový provoz sice neprospívá atmosféře, ale podle studie pařížské univerzity Paris–Saclay těžba jednoho kilogramu platiny z asteroidů vyprodukuje zhruba 150 kilogramů CO₂. Na Zemi je to až 40 tisíc kilogramů.
Možná ovšem vzácné suroviny vůbec nepoputují zpět na Zemi, variantou je jejich využití přímo ve vesmíru. Jedna z firem uvažuje o tom, že by vytěžené materiály mohly sloužit k vybudování habitatů pro lidi a s tím spojeného příslušenství.
V kosmu poletují biliony dolarů, než po nich podnikavci vztáhnou ruku, je třeba vyřešit řadu palčivých otázek. Komu vlastně suroviny patří a budou je moci těžební společnosti prodávat? Neprůstřelný právní rámec chybí.
Mezinárodní dohoda z roku 1967, kterou podepsalo na 115 zemí, stanovuje, že vesmír je společným dědictvím lidstva, o surovinách se ale nezmiňuje. Smlouva z roku 1979 zase zakazuje vlastnictví zdrojů na Měsíci, k ní se už ale zavázalo jen sedm států.
Jasno by do problému mohlo přinést zasedání OSN o využívání vesmírných zdrojů, konat se má v roce 2027. Problém je v tom, že výstupy nebudou právně závazné.
Pokud ve společnosti převáží transakční taktika, jak ji razí americký prezident Donald Trump třeba v otázce surovinové dohody s Ukrajinou, hrozí podle odborníků scénář, v němž převáží národní a komerční zájmy nad společnou dohodou.
