Struny táhnoucí se vesmírem jsou pro časové paradoxony nadějnější než populární červí díry
Hrot24, vygenerováno v Midjourney
Tajemství vesmíru
Neviditelné jizvy vesmíru: Mohly by kosmické struny otevřít bránu k cestování časem?
Před 13,8 miliardy let se z žhavé, nesmírně husté energie zrodil náš vesmír. Jeho prudká expanze zanechala tajemné stopy: kosmické struny. Připomínají jizvy po náhlém růstu nebo praskliny v ledu – jsou tenčí než proton, neuvěřitelně husté a táhnou se napříč světelnými roky. „Jde o relikty okamžiku, kdy vesmír přešel z vysoké do nízké energetické fáze,“ vysvětluje Ken Olum, fyzik z Tufts University. A právě tyto struny by podle některých vědců mohly skrývat klíč k cestování časem.
šéfredaktor
V roce 1991 představil fyzik J. Richard Gott odvážnou teorii: pokud by dvě nekonečné paralelní kosmické struny projely kolem sebe podobně jako auta na dálnici, zakřivily by časoprostor do podoby tzv. uzavřené časové smyčky.
Cestovatel pohybující se po této trase by se vrátil do výchozího bodu dříve, než vyrazil. „Matematicky to funguje. Einsteinova obecná relativita takové možnosti připouští,“ potvrzuje Olum.
Problém? Gottův model vyžaduje struny nekonečné délky a cestování téměř rychlostí světla – což je s dnešními technologiemi nemožné. Navíc, jak zdůrazňuje Olum: „Nikdo nedokáže vyrobit něco nekonečného.“
Přesto Henry Tye, emeritní profesor z Cornell University, věří, že kosmické struny jsou pro časové paradoxony nadějnější než populární červí díry: „Narazit na hranice rychlosti světla je těžké, ale uzavřená časová smyčka není vyloučena.“
Lovec přízraků: Jak zachytit neviditelné
Záhadné struny dosud nikdo nepozoroval. Změnit by to mohl projekt NANOGrav, který od roku 2020 analyzuje nízkofrekvenční gravitační vlny pomocí pulsarů – rychle rotujících neutronových hvězd.
V datech vědci objevili anomálii, která neodpovídá signálům černých děr. „Vypadá to, jako by šlo o kosmické superstruny,“ naznačuje Olum. Ty na rozdíl od „obyčejných“ kosmických strun souvisejí se strunovou teorií, jež popisuje vesmír skrze vibrace mikroskopických vláken v multidimenzionálním prostoru.
Potvrzení existence superstrun by znamenalo revoluci. „Potvrdilo by to strunovou teorii jako základ fyziky. Dopad by byl obrovský,“ říká Tye.
Rozhodnout by mohla až vesmírná observatoř LISA, která odstartuje v roce 2034. I pokud se struny nepotvrdí, data pomohou vymezit hranice, kde je hledat.
A pokud ano? Možná se fyzikové vrátí k Gottově teorii – tentokrát s reálnými kosmickými „hodinami“ v rukou.
