O Vlastimilu Válkovi, vicepremiérovi této vlády a ministrovi zdravotnictví, toho byla napsána již spousta. Opakovaně zaznělo, že se chová jako chaotik. Nebo že jen málo vnímá to, co si občané představují pod pojmem dostupná a kvalitní zdravotní péče. Z jeho posledních mediálních vyjádření se ale zdá, že už nevnímá prakticky nic. A člověk, který nevnímá a nepřipustí žádnou chybu, není schopen sebereflexe.

Válek čím dál častěji čelí výzvám k rezignaci. Oprávněně. Sliboval mimořádné dodávky léků a to, že se situace s jejich dostupností zlepší. Válek sliboval, s výrobci a distributory ale očividně výroky předního tuzemského politika vůbec nehnuly. Teď už to podle ministra máme s nemocemi nějak přežít.

„Pak už pomůže počasí,“ uklidňuje vicepremiér veřejnost. Když mu na to konto reportérka Seznam Zpráv řekla, zda už není dost důvodů k tomu, se s funkcí rozloučit, reagoval: „To Babiš všechny problémy řešil odvoláváním ministrů. Pomohlo to vyřešit situaci? Ne.“

Nepomohlo. Ale pokračovat v započatém omylu se dá také jenom do jisté doby. Navíc připomínka Babišových praktik v polovině volebního období nového kabinetu už rovněž působí mírně řečeno vyčpěle. Ano, expremiér řešil neúspěchy zejména na ministerstvu zdravotnictví pozoruhodným personálním orlojem, ale když to někomu opravdu nejde a chová se jako Válek, výměna je nejspíš namístě. A uvažovat by o ní měl i premiér současný.

Pozoruhodné je, že sám Válek se zřejmě u Babiše inspiroval. Když říká, že k rezignaci nevidí důvod, jako by parafrázoval Babišův výrok: „Nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují.“ Přáli si toto voliči Spolu?