Proč česká ekonomika nevyužívá celý svůj potenciál? (ilustrační obrázek)
Hrot 24, vygenerováno v Midjourney
Proč nerosteme
Brzda české ekonomiky? Nevyužitý potenciál rekordních úspor
Svým konzervativním přístupem se Češi sice nepřiblížili německým platům, ale míře úspor ano, píše ve svém komentáři Vojtěch Měřinský, analytik investiční skupiny DRFG.
Vojtěch Měřinský
Česká ekonomika si ve třetím čtvrtletí vedla o něco lépe, než původně odhadoval Český statistický úřad. Reálný hrubý domácí produkt mezičtvrtletně vzrostl o 0,4 procenta, což je o desetinu procentního bodu více, než činil původní odhad. Největší zásluhu na růstu měla přitom od konce minulého roku spotřeba domácností, která se zvýšila o 0,7 procenta ve srovnání s předchozím kvartálem. Ostatní složky domácí poptávky však, s výjimkou změny stavu zásob, zaznamenaly pokles.
Přestože vyšší růst ve třetím čtvrtletí přinesl pozitivní zprávu, šlo především o statistický efekt způsobený snížením odhadu růstu ve druhém čtvrtletí. Ekonomika sice zvolna roste, její dynamika však zůstává nevýrazná. Stagnační charakter vývoje potvrzuje také postupné snižování odhadů letošního i budoucího hospodářského růstu.
Zatímco lednová makroekonomická predikce ministerstva financí z roku 2023 očekávala růst ekonomiky v letošním roce o tři procenta, poslední listopadová predikce už počítá pouze s 1,1 procenta. Výhled na příští rok poté naznačuje růst o 2,5 procenta, avšak i zde byla listopadová aktualizace oproti srpnu upravena směrem dolů o dvě desetiny procenta.
Některé instituce jsou při svých výhledech dokonce ještě pesimističtější a očekávají růst výrazně pod dvěma procenty. Nejde o přání neúspěchu, ale spíše o realistické posouzení omezené schopnosti prognóz přesně odhadnout budoucí vývoj.
Proč nerosteme rychleji?
Dosavadní reálný nerůst je důsledkem rozdílného vývoje jednotlivých složek hrubého domácího produktu. Zatímco vládní sektor a investice do fixního kapitálu již výrazně překonaly předpandemickou úroveň, spotřeba domácností stále zaostává o necelých pět procentních bodů. Zaostávání soukromé spotřeby je ale v rámci Evropské unie téměř ojedinělým jevem. Přestože během druhého čtvrtletí roku 2020 zaznamenala jeden z nejmírnějších covidových propadů, její návrat na předpandemickou úroveň stále probíhá.
V současnosti existují pouze dvě země, Česká republika (95,1 procenta) a Německo (99,3 procenta), které ještě nedosáhly úrovně spotřeby domácností z konce roku 2019. Německý spotřebitel však na rozdíl od českého svou předpandemickou úroveň alespoň krátce překonal ve třetím čtvrtletí roku 2022, než se situace opět mírně zhoršila.
Na opačném konci spektra se pak mezi premianty řadí zejména jižní státy závislé na cestovním ruchu, jako jsou Malta, Chorvatsko, Kypr a Bulharsko, ale také východoevropské Rumunsko či ostrovní Irsko.
Vývoj reálné spotřeby domácností mezi premianty a propadlíky
Eurostat
Na současnou ekonomickou situaci v Česku má vliv několik důležitých faktorů. S postupným útlumem štědrých pandemických podpor začali Češi měnit své spotřební chování. Tato opatření přispěla k rekordním schodkům veřejných financí, což vyvolalo obavy, že dříve či později přijdou na řadu úsporná řešení, jako jsou škrty ve veřejných službách nebo zvyšování daní. Češi jsou v tomto ohledu poměrně konzervativní a na státní finance často nahlížejí podobně jako na rodinný rozpočet: zadlužovat se do nekonečna prostě nejde.
Dalším vlivným faktorem byla konstrukce s pandemií nesouvisejících opatření, jako bylo například zrušení superhrubé mzdy, ze kterých více profitovaly domácnosti s vyššími příjmy. A to má pochopitelně vliv na sklon ke spotřebě, protože bohatší lidé obvykle neutrácejí tak velkou část svých příjmů jako lidé s nižšími příjmy. Místo toho více spoří a investují.
Výrazný vliv na českou spotřební náladu měla také blízkost válečného konfliktu. Válka na Ukrajině navíc významně ovlivnila ceny komodit, které se postupně začaly propisovat do celé struktury spotřebitelského koše. Začala tak svižně růst inflace, jež se razantně propsala do poklesu reálných mezd českých domácností.
Tento vývoj přirozeně omezil jejich ochotu utrácet, což dále zesílila měnověpolitická restrikce České národní banky. Nastala tak situace vzedmutého zájmu o spořicí produkty, což dokumentuje více jak dvojnásobný nárůst objemu prostředků na termínovaných i netermínovaných účtech.
Zájem o termínované a spořicí účty výrazně zesílil
ČNB
Sekvence těchto událostí tedy zásadně ovlivnila českého spotřebitele, který se v reakci na ně rozhodl uskrovnit. Ačkoli podobný mix šoků postihl i například Poláky, Rumuny, Maďary nebo Bulhary, tak ti nejenže svou soukromou spotřebu obnovili, nýbrž i výrazně překonali.
Češi se naopak stáhli do finanční zdrženlivosti, což dokládá nárůst úspor, které jsou nyní vyšší než v průměru před pandemií. Tímto konzervativním přístupem jsme se sice nepřiblížili německým platům, ale míře úspor ano.
Tuto realitu však nechápejme negativně. Zvýšená tvorba úspor představuje základní stavební kámen budoucího ekonomického růstu. Úspory mohou sloužit jako klíčový zdroj financování investic, a tím stimulovat růst produktivity, technologický pokrok a modernizaci infrastruktury.
Problém však spočívá v tom, že česká ekonomika dlouhodobě nedokáže tento potenciál plně využít. A to i navzdory relativně vysokému podílu investic na hrubém domácím produktu. Je tak paradoxní, že ekonomika, jejíž tvorba fixního kapitálu dosahuje v průměru 25 procent, není schopná v delším horizontu vykazovat vyšší příspěvky růstu.
Hrubá míra úspor v % hrubého disponibilního příjmu domácnosti
Eurostat
Možným důvodem je nízká míra produktivity investic, které nepřinášejí vyšší výnosy. V ekonomice tak notoricky chybí efektivní nástroje k přeměně úspor v investice, a to například prostřednictvím rozvinutějšího kapitálového trhu.
Pokud by se podařilo mobilizovat domácí úspory na podporu strategických odvětví, mohla by ekonomika výrazně posílit svou odolnost vůči vnějším šokům a dosáhnout tak udržitelnějšího hospodářského růstu. Tento krok však vyžaduje koordinovanou akci vlády, finančních institucí a soukromého sektoru, které společně mohou proměnit skrytý potenciál úspor domácností v motor dlouhodobé prosperity české ekonomiky.
Autor je analytik investiční skupiny DRFG