Jestli se má Česko cítit jako hrdý člen EU, musí počítat s tím, že se za něj ostatní země postaví. Kdy jindy se to mělo stát než ve chvíli, kdy ruská vojenská rozvědka stojí za výbuchy v muničním skladě na území Česka.

Fakt, že se v Evropě podařilo prosadit pouze proklamaci, jde na vrub premiéra. Respekt získal korespondenci mezi Babišem a britským premiérem Johnsonem. Už v první větě Johnson lituje toho, že se s ním Andrej Babiš nespojil včas. Připomeňme, že v Česku operovali dva stejní agenti, kteří stáli za otravou novičokem v Salisbury.

Na summitu premiérů a prezidentů zemí EU, který se odehrál v minulém týdnu, se tak mohlo jednat o společném vyhošťování ruských diplomatů. Jenže nejednalo. Babiš se na otázky kolem svých diplomatických dovedností tvářil uraženě. „Vůbec nevím, proč bych mu měl volat,“ říkal na Johnsonovu adresu. Prý byly Vrbětice v utajeném režimu a nemůže o tom mluvit do telefonu.

Johnson ale nechtěl nic extra. Podle dopisu by stačilo, kdyby se Babiš ozval před tiskovou konferencí. Porovnání rizika úniku informací v režimu „mluvím s britským premiérem“ oproti „říkám to do televize“ ať si každý udělá sám. Ale tvrdit veřejnosti, že neexistují formy bezpečné komunikace mezi evropskými lídry, je od Babiše hodně amatérské.

Ano, možná to udělal schválně. Nechtěl jednotný evropský postup, protože by naštval svého prezidenta, od něhož čeká pověření k sestavení příští vlády. Výsledkem ale je, že se může dezinformační a guerillový král jménem Kreml smát a ukazovat na to, jak je EU rozdělený spolek.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.