Andrej Babiš se na nedávném sněmu Agrární komory v Brně rozohnil. Potravinová soběstačnost Česka je podle něj katastrofální. Zároveň premiér bránil masové pěstování řepky, která je u většiny populace krajně neoblíbená. 

Kdyby premiér chtěl, mohl obě témata spojit dohromady. Podle údajů z dosud nepublikované zprávy o stavu zemědělství za loňský rok, kterou má týdeník Hrot k dispozici, je totiž Česko závislé nejen na dovozu vepřového či drůbežího masa, ale i řepkového semene. Podle dokumentu Česku loni chybělo k uspokojení vlastních potřeb 11 procent žlutě kvetoucí plodiny. Při rekordní spotřebě 1,3 milionu tun se jí vypěstovalo jen 1,157 milionu. A kdyby premiér chtěl, mohl také dodat, že nedostatek řepky v Česku ovlivnil i jeho holding Agrofert, který zaparkoval do svých svěřenského fondu.

Výroba bionafty trhla rekord

Údaj o řepkové nesoběstačnosti je dost neočekávaný nejen díky nepřehlédnutelnému každoročnímu jarnímu zežloutnutí republiky. Před deseti lety dokázali tuzemští zemědělci vyprodukovat na menší ploše o 60 procent více řepky, než Česko dokázalo upotřebit. A také v dalších letech byla produkce řepkového semene obvykle vysoce přebytková. Do záporu se dostala pouze jednou v sezoně 2017, které byla stejně jako loňský rok mimořádně suchá. Tehdy ovšem chyběly do stoprocentního samozásobitelství jen necelá čtyři procenta.

Jan Brož

Příčin nedostatku je hned několik. Zaprvé Česko loni vyrobilo absolutně nejvíce metylesterů mastných kyselin (FAME), tedy bionafty, která se povinně přimíchává do paliv. Podle dat ministerstva průmyslu dosáhla tuzemská produkce 248 tisíc tun, v druhém nejproduktivnějším roce 2014 to bylo 219 tisíc tun. Největším a jediným výrobcem jsou přitom společnosti Preol a Primagra spadající pod Agrofert. Využití výrobních kapacit, kterých je v Evropě nadbytek, a v minulosti proto zůstávaly i tuzemské lisovací linky hluboko pod svými možnostmi, dosáhlo loni 73 procent. O dva roky dříve to bylo 57, a v roce 2017 dokonce jen 46 procent.

Meziročně narosla i tuzemská spotřeba FAME, zřejmě vlivem mírnějšího zdanění vysokoprocentních biopaliv od poloviny roku 2017. Přesto pohon tuzemského vozového parku řepkou nedosáhl historicky nejvyšší úrovně. Na rekord se spotřeba dostala před šesti lety předtím, než bylo zrušeno úplné osvobození vysokoprocentních biopaliv. Data ministerstva průmyslu naopak ukazují, že v posledních letech významně roste vývoz, a naopak klesá dovoz.  

Více oleje

A přesto má Andrej Babiš pravdu – věc u něj často nevídaná –, když říká, že biopaliva nejsou hlavním důvodem, proč se řepka v Česku pěstuje. Zbývá doplnit jen slovíčko „už“. Podíl sklizně, který končí v nádržích aut, sice v loňském roce vzrostl, dlouhodobě ovšem klesá. Dávno pryč jsou časy, kdy na biopaliva padla více než polovina tuzemské úrody. V současnosti padne na FAME asi jen třetina tuzemské řepky.

Po odečtení podílu biopaliv zůstalo tedy loni 886 tisíc tun řepky, která směřovala výhradně na výrobu potravinářského řepkového oleje. Množství odpovídá zhruba 355 tisícům tun ročně. A na rozdíl od kolísajících biopaliv využití řepky na výrobu oleje v uplynulých letech setrvale roste. Holding Agrofert nechybí ani u olejového byznysu. Podle manažerky komunikace Adély Čabayové ročně vyrobí firma Preol Food 30 tisíc tun jedlého řepkového oleje, na což spotřebuje 75 tisíc tun řepky. Nicméně mnohem více vyrobí Agrofert oleje slunečnicového, který produkuje v Maďarsku.

Jan Brož

Spotřeba pro potravinářskou produkci začala růst po roce 2015, kdy dcera Preol Food dokončila investici do rafinerie jedlých olejů za 222 milionů korun. Jak koncem května informoval server týdeníku Hrot, Preol plánuje výrobu řepkového oleje ještě navýšit. Na rozdíl od bionafty na olejovém trhu není Agrofert jediným tuzemským hráčem, je dokonce až trojkou. Jeho nevýhodou je, že nedisponuje vlastní stáčírnou, a olej prodávaný pod značkou Zlatá Haná tak vozí lahvovat do Maďarska.

Mezi největší producenty patří bývalá ústecká Setuza, v současnosti součást nadnárodní skupiny Glencore. Pod Glencore spadají známé značky Lukana, Vegetol a Ceresol, společnost ovšem prodává také pod privátními značkami. Dalším výrazným výrobcem je ADM Olomouc, někdejší Milo. Firma podle údajů ve výroční zprávě dokáže ročně zpracovat na olej až 400 tisíc tun řepky. 

Řízky na řepce

Otázkou zůstává, k čemu Češi tolik řepkového oleje vlastně potřebují. „Řepkový olej má nejlepší výživové vlastnosti,“ říká sice expert na oleje a tuky Jiří Brát. Dodává však, že od 90. let, kdy produkce vzrostla obliba rostlinných tuků a klesla obliba tuků živočišných, se poptávka ustálila a příliš se nemění. 

Podle obchodníků obliba řepkového oleje dokonce spíše klesá. „Řepkový olej tvoří pouze malou část celkových prodejů oleje, více prodávané jsou jak olivové, tak slunečnicové oleje, které tvoří přibližně polovinu prodejů této kategorie. Meziročně prodeje řepkových olejů mírně poklesly,“ říká za řetězec Albert mluvčí Jiří Mareček. „Co se prodeje řepkového oleje na úkor ostatních druhů olejů týče, nepozorujeme za uplynulé dva roky žádné výraznější nárůsty,“ přidává se za řetězec Lidl Zuzana Holá s tím, že výjimkou bylo období pandemie, kdy se však lidé předzásobovali většinou travanlivých potravin.

Jan Brož

Jenže řepkový olej nekončí jen v lahvích na pultech obchodů. Ve velkém ho využívají potravináři jako surovinu pro výrobu jiného jídla. Třeba právě Preol Food uplatní část produkce nikoliv v lahvích, ale u jiných firem z holdingu, jako jsou pekárny Penam, ale i německý Lieken, výrobce lahůdek Papei, Kostelecké uzeniny nebo Vodňanská drůbež, kde se „řepkový olej používá pro přípravu předsmažených masných polotovarů“. 

Podle předsedy sdružení CZ Biom Jana Habarta může být řepkový olej i příčinou relativně nízké spotřeby palmového oleje v Česku. Ten čelí v posledních letech poměrně ostré kritice, mnoho spotřebitelů si ho spojuje s kácení deštných pralesů v jihovýchodní Asii a zakládáním palmových plantáží. 

Firmy se mu tak snaží vyhýbat a například český výrobce cereálií Emco nahradil palmový olej řepkovým už před lety. Podle Bráta není ovšem záměna olejů ve výrobě nijak snadná a u mnoha produktů, jako jsou nejrůznější polevy a náplně, dokonce nemožná. „Někde řepkový olej použít jde, výhodou palmového ovšem je, že dává potravinám strukturu,“ vysvětluje Brát. 

Rentabilita na nule

A pak je zde poslední důvod, proč bylo loni v Česku řepky málo. Stejně jako na další plodiny dopadá i na sklizeň řepky nedostatek vláhy a sucho. „Loni bylo docela velké sucho, a to se aspoň v některých regionech podepsalo na sklizni,“ říká Brát. Z hektaru tak zemědělci loni sklidili jen asi tři tuny řepky, což je dost podprůměrné číslo. Letošní úrodu sice mohou zachránit aktuální deště, podle dřívějších odhadů však bude ještě nižší než loni.

Vedle toho se také řepka zemědělcům přestává vyplácet. Evropa se pomalu ale jistě začíná od potravinářských biopaliv první generace odvracet, jejich podpora klesá a s tím i ceny výkupní ceny řepky. I když Česko na biopaliva stále sází, cena se určuje na evropském trhu a z dat ministerstva zemědělství vyplývá, že předloni zemědělci dostali za řepku zaplaceno nejméně v celém desetiletí. V reakci na to oseli řepkou i menší plochu než v minulých letech.

Kombinace nízkých hektarových výnosů, klesajících výkupních cen a rostoucích nákladů ukazuje, že se řepka prostě přestává vyplácet. Rentabilita jejího pěstování byla v loňském roce podle dat ministerstva nulová, a pokud se trend neobrátí, je otázka, kdy se dostane do záporu.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

Jan Brož