Pro odvětví dopravy, zodpovědné za 25 % světových emisí CO2, představují biopaliva vítaný způsob, jak snížit jeho negativní dopad na životní prostředí. I proto bylo přimíchávání biosložky do benzinu a nafty u nás ještě nedávno povinné. Od poloviny loňského roku již tato povinnost neplatí, ale kvůli nutnosti plnění emisních cílů ze strany distributorů se vlastně nic podstatného nestalo, biosložka je do pohonných hmot přidávána i nadále.

Jaká je tedy realita? Mají biopaliva příznivý vliv na životní prostředí? Nebo naopak nadělají více škody než užitku?

Bio neznamená eko

Věděli jste, že první spalovací motor vyvinutý Nicolausem Ottem v roce 1876 byl poháněn etanolem? A že na tento alkohol jezdil i slavný Ford T? Etanol se vyrábí například z řepného cukru nebo obilovin a patří mezi „biopaliva“ získávaná z biomasy.

Předpona „bio“ totiž neznamená, že biopaliva jsou šetrná k životnímu prostředí, ale pouze to, že se získávají z organického, rostlinného materiálu, jako je řepa, řepka, slunečnice, pšenice, kukuřice nebo odpady ze zemědělské a lesní činnosti. Z těchto zdrojů biomasy lze vyrábět dva druhy biopaliv:

V obou případech se tato biopaliva přimíchávají do tradičních pohonných hmot, například do bezolovnatého benzínu 95 nebo 98. Výsledkem je snížení emisí skleníkových plynů až o 60 %.

Nejen pozitivní ekologický dopad

Mezinárodní energetická agentura (IEA) očekává, že poptávka po biopalivech vzroste do roku 2026 o 28 % na 186 miliard litrů oproti 157 miliardám litrů v roce 2021.

Za tímto růstem poptávky stojí především Spojené státy, těsně následovány Asií a Evropou. Rozvoj bioenergetiky je také v souladu s cíli Evropské unie. Přes nesporný ekologický přínos však biopaliva mají i odvrácenou stranu. Tou je pěstování zemědělských surovin potřebných k její výrobě.

Jak upozorňuje Timothy D. Searchinger, výzkumný pracovník Centra pro výzkum energetické a environmentální politiky na Princetonské univerzitě: „Čtvrtina celkových emisí CO2 pochází ze změny využívání půdy, z odlesňování a ze zemědělství. Když vyrábíme biopaliva, pouze přenášíme problém z fosilních paliv na půdu.“

Větší míra odlesňování a s tím spojené vyčerpávání přírodních ekosystémů, má přímý dopad na globální oteplování. Tématu se věnuje například studie německé organizace Environmental Action Germany, která upozorňuje na environmentální dopady, které využívání biopaliv přináší v Německu.

Tam přimíchávání biosložky do benzinu a nafty zabránilo vzniku 9,2 milionu tun emisí CO2 v roce 2020. Na druhou stranu, kdyby půda, na které se pěstují tyto monokultury, byla pokryta přirozenou vegetací, byla by schopna zadržet v průměru 16,4 milionu tun CO2 ročně.

Jak shrnuje Joe Fargione, vědecký ředitel severoamerické organizace The Nature Conservancy: „Když si představíte pastvinu a kukuřičné pole, v půdě pastviny je mnohem více uhlíku. Když přeměníte pastvinu na kukuřičné pole, musí se tento uhlík někam dostat. Dostává se do ovzduší jako oxid uhličitý a přispívá ke změně klimatu. Každé biopalivo, které vede k vykácení přírodních ekosystémů, způsobí „uhlíkový dluh“, který budeme splácet roky.“

Jaká je budoucnost biopaliv?

Jsou tedy biopaliva na odpis? Ne tak docela. Jednou z možností je začít upřednostňovat tzv. biopaliva druhé generace, která nekonkurují potravinářským plodinám.

Vyrábějí se ze zemědělských zbytků, lesního odpadu nebo použitého kuchyňského oleje a podle IEA by mohla v roce 2030 představovat až 45 % spotřebovaných biopaliv. Za předpokladu, že budou vyvinuty nové technologie, které zvýší výnosy a sníží výrobní náklady.

Využití těchto alternativních paliv je zvláště zajímavé pro sektor letectví: ve směsi s parafínem by mohly snížit emise skleníkových plynů z letecké dopravy o 50 až 90 %. Hovoří se také o biopalivech třetí generace vyráběných z mikrořas.

Budoucnost biopaliv je proto spíše optimistická. Jedná se však jen o střípky nutné k dosažení doopravdy udržitelné mobility. Ta bude totiž znamenat celkové přehodnocení našich dosavadních cestovních zvyklostí.

Článek vyšel na webu Ecoista.cz, publikováno s laskavým svolením redakce