Je to už déle než měsíc, co Česko zrušilo povinnost přimíchávat biosložku do paliv. Není jediné, kdo podobným směrem uvažuje. I německá ministryně životního prostředí Steffi Lemkeová chce snížit podíl biopaliv první generace, která se vyrábějí z potravinářských plodin. Do roku 2030 by měla podle jejích představ z trhu úplně zmizet. Zatímco česká vláda si od kroku slibovala levnější pohonné hmoty, Lemkeová počítá i se zlevněním potravin. Vůči biopalivům se nyní kvůli jejich dopadu na krajinu a sporným přínosům pro klima ostře vymezuje celá Evropa.

Lze však vážně pochybovat o tom, zda jde o víc než o politické gesto. Navzdory časté kritice totiž v praxi o úpadku biopaliv nic nesvědčí. Tuzemští paliváři i přes zrušení povinnosti biosložku dál přimíchávají. „Do našich pohonných hmot budeme i nadále přimíchávat biosložky, protože musíme plnit emisní požadavky vyplývající z evropské a české legislativy,“ říká Michal Procházka, mluvčí společnosti Orlen Unipetrol, pod kterou spadá síť čerpacích stanic Benzina.

Jedinou možnost, jak se mohou šoféři k bezsložkovým palivům dostat, tak dál představují čerpací stanice EuroOil. Ty provozuje přepravce a skladovatel ropy a ropných produktů Čepro. Státní společnost kvůli dodávkám pro Státní správu hmotných rezerv, odkud by je teoreticky mohla využívat vojenská technika, biosložku do části paliv nemíchá.

Snižování emisí platí dál

Problém je, že stát sice zrušil povinnost přimíchávat biosložku, ale nezměnil zákon o ochraně ovzduší, který nutí distributory snižovat emise jejich produktů o šest procent ročně. Dle platné evropské směrnice RED II musí Česko do roku 2030 zajistit, aby čtrnáct procent energie spotřebované v dopravě pocházelo z obnovitelných zdrojů. Maximální podíl biopaliv první generace je na tomto cíli už dnes omezen na polovinu. Možností, jak bez nich v dopravě emise uspořit, však mnoho není.

Asi nejrozšířenějším prostředkem je elektromobilita, což však znamená, že pro naplnění cílů by musela asi čtvrtina tuzemských vozů jezdit na baterii. I když v první polovině letošního roku byl již téměř každý desátý nově registrovaný osobní vůz elektromobil, na celkovém vozovém parku mají e-auta stále podíl jen asi dvě procenta. Alternativou by mohly být vozy na vodík, které jsou však v Česku na úplném počátku.

Dále tu jsou biologická paliva, která se ovšem nevyrábějí z potravinářských plodin, ale například z kuchyňského odpadu, kalu z čistíren, slámy, hnoje, ale také třeba ze skořápek ořechů. Nemusí jít jen o kapalná paliva, ale rovněž například o bioCNG, které nabízí ve svých plnicích stanicích třeba innogy, E.ON či Pražská plynárenská.

„Cenově by tato paliva už mohla začít dávat smysl, ale na trhu je jich málo,“ říká však šéf Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček. Výrobců je poskrovnu, bionaftu z kafilerních tuků produkuje liberecký Temperatior, biometan, který lze využít i v dopravě, vyrábí zase v Rapotíně u Šumperka skupina EFG. Tím však výčet končí a Česko je odkázáno na dovoz. Podle Indráčka má navíc o pokročilé bioprodukty zájem nejen doprava, ale i další průmyslové sektory, například výrobci plastů. I ti musí plnit emisní cíle, a palivářům tak konkurují.

Zároveň se v Evropě už rodí směrnice RED III, která má realizovat evropskou strategii Fit for 55 a přináší další důležité změny. I tato směrnice se nadále vymezuje vůči potravinářským biopalivům. Poněkud překvapivé je, že cíl úspory emisí pro rok 2030 je v loni představeném návrhu nastaven na třináct procent, tedy méně než v platné verzi. Dle návrhu by však měla skončit možnost, která (málo dostupné) alternativy biopaliv dělá pro trh atraktivnějšími. V současnosti je totiž možné si emise ušetřené díky pokročilým biopalivům čistě matematicky započítat dvakrát, u elektromobility až čtyřikrát. Návrh směrnice RED III tuto možnost ruší. Pokročilá biopaliva tak budou pro firmy ještě méně lákavá.

Ve prospěch biopaliv hraje válka na Ukrajině. Navzdory veškerým kontroverzím je lze vnímat i jako částečnou „domácí“ alternativu k importům z Ruska, které energetické komodity zneužívá k politickému nátlaku. Z nejaktuálnějších statistik ministerstva průmyslu a obchodu za první tři měsíce letošního roku je patrný určitý pokles ve spotřebě. V předchozích dvou letech však byla tuzemská spotřeba bionafty s 354 tisíci tunami ročně rekordní.

Cena řepky na maximech

Většina veřejnosti si biopaliva spojuje s pěstováním řepky. Na jejich výrobu obvykle padne třetina tuzemské produkce řepky, zbytek se využívá k výrobě potravinářských olejů. O významu zrušení povinnosti přidávat biosložku však vypovídá i to, že tento krok s cenou řepkového semene nijak nezahýbal. „To nemá absolutně žádný vliv, je to jen gesto pro lidi,“ hodnotí ředitel Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin Martin Volf.

Výkupní cena řepky byla v posledních měsících turbulentní z jiných důvodů. V uplynulých letech nebylo její pěstování nijak zvlášť atraktivní. Podle údajů zveřejněných ministerstvem zemědělství se řepka dostala před dvěma lety prakticky na hranici rentability a navzdory opticky výraznému každoročnímu zežloutnutí tuzemské krajiny se osevní plocha olejniny kontinuálně zmenšovala.

Pak se však trend obrátil. Podobně jako mnoho jiných energetických komodit začala už loni s předzvěstí ukrajinské války cena semen růst a letos na jaře se dostala na rekordy. Od té doby sice zase o něco klesla, podle dat Státního zemědělského intervenčního fondu se však letos v červnu vykupovala semena téměř za dvacet tisíc korun za tunu. Loni ve stejném období to bylo přes dvanáct tisíc a předloni méně než deset tisíc korun.

Cenu řepky ovlivňují sezonně-zemědělské faktory, hlavně počasí, vedle toho se však odvíjí i od ceny pohonných hmot a ta zase od aktuálně rekordně drahého plynu. K růstu nejspíš přispěl i fakt, že Ukrajina je největším producentem slunečnicových semen pro výrobu slunečnicového oleje, a očekávaný výpadek se tak projevil i na ceně možné alternativy.

Podle Volfa se přesto mnoha zemědělcům aktuálně jeví jako ještě výhodnější než řepku zasít pšenici, která rovněž citelně podražila. „Zemědělci se rozhodují, jestli budou sít obilí, nebo řepku, které si plošně konkurují. A v současné době je kvůli krizi na Ukrajině atraktivnější cena obilí,“ říká Volf.

Nakonec se rozhodnou i podle toho, zda se podaří obnovit vývoz obilí z ukrajinských přístavů přes Černé moře. To totiž může vyvolat pokles cen, a řepka se tak může stát pro pěstitele zase zajímavější. První loď opustila Oděsu minulé úterý. To, zda dorazí do cílového přístavu v Libanonu, tak bude mít na míru žlutosti Česka v příštím roce větší vliv než zrušená povinnost míchat paliva s biosložkou.