Je-li Írán nějakým vodítkem, nepodaří se Rusko prostřednictvím ekonomických sankcí „položit“, byť způsobená ekonomická újma bude velmi, velmi citelná. Zároveň ale platí, že nahradit se dá také všechno, je to jen otázka času, úsilí a peněz.

Ani v dobách nejtvrdšího embarga na vývoz íránské ropy – poté, co Spojené státy za Donalda Trumpa odstoupily v roce 2018 od jaderné dohody pěti mocností s Íránem (JCPOA) – její vývoz úplně neustal. Našlo se totiž dost „černých rytířů“, kteří ropu kupovali. Írán zažil opakovaně kruté ekonomické poklesy, ale režim se udržel.

V případě zdaleka největšího dovozce íránské ropy – Číny – se podle specializované poradenské firmy Vortex Analytica jednalo o „papírově vyčištěnou“ surovinu z Ománu, Spojených arabských emirátů a Malajsie v celkovém objemu asi 600 tisíc barelů denně.

Venezuelská záchrana?

Poněkud paradoxně se dnes právě Írán a Venezuela, obě země s dlouhodobým pobytem na sankčních seznamech, mohou stát součástí řešení, jak na Rusko vyvinout účinnější ekonomický tlak. To by ovšem platilo pouze v případě, že budou schopny podstatně zvýšit svůj vývoz ropy. Už loni se Íránu povedlo exportovat zhruba milion barelů denně. To je sice jen asi čtyřicet procent „předsankční“ úrovně, ale je otázkou, jak rychle by byl schopen bez velkých investic těžební a exportní kapacitu zvednout na oněch 2,5 milionu barelů za den. Optimisté tvrdí, že by alespoň část ropy dokázal na trh přidat.

Ještě hůř je na tom z hlediska této schopnosti Venezuela s největšími ověřenými rezervami ropy na světě. Ani kdyby se Nicolás Maduro začal objímat s Joem Bidenem vřeleji než svého času s bratry Castrovými, těžbu ze současných 700 tisíc barelů ropy denně to kvůli zastarání ropné infrastruktury nezvedne. (Pro srovnání: na vrcholku slávy byla venezuelská ropná pole schopna dávat tři miliony barelů denně, zatímco americká spotřeba je asi devatenáct milionů barelů denně.)

Miroslav Zámečník

U ropy je ale ve skutečnosti dostatek zatím nevyužívané, rychle mobilizovatelné těžební kapacity, která by nahradila Rusko (exportovalo zhruba 2,5 milionu barelů), především v Saúdské Arábii, s velkým odstupem následované Emiráty a dalšími zeměmi u Perského zálivu, Irákem nebo Ománem. Současný systém dobrovolných omezení těžby vyprší v dubnu, alternativní dodavatelé by mohli těžbu zvednout, kdyby chtěli, aniž by jakékoli předchozí dohody porušovali. Saúdská Arábie může, ale nemusí těžbu zvýšit, i když poslední, co by si přála, je, aby se zákazníci odvrátili od ropy. Na druhou stranu, takový výlupek, jako je saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán, se ovšem nechá prosit, nebere Bidenovi telefon a masíruje osobní ego i národní zájmy.

Počkáme si a připlatíme

Krátkodobě, ba dokonce ani v horizontu let nejde nahradit řadu surovinových položek a meziproduktů, v nichž Rusko hrálo roli jednoho z vůdčích dodavatelů na evropský, případně světový trh. Ekonomové mluví o fixní nabídce, která bývá důvodem, proč se ceny takových položek skokově zvýší. O pšenici, umělých hnojivech a zemním plynu se napsalo dost. O neuralgickém bodu v podobě omezené kapacity terminálů na zkapalněný zemní plyn ví pomalu každý český pivní stratég. Taktéž je známo, že Poláci terminál mají, na rozdíl od Němců. Ti sice chtějí hned dva a obrovské, ale s termínem dokončení nejdříve v roce 2026. Němci také narychlo uzavírají strategická spojenectví, kterými by nahradili ruský plyn.

Citlivých rusko-ukrajinských uzlů v mezinárodních dodavatelských řetězcích je překvapivě hodně na to, že jde v případě Ruska zhruba o ekonomiku velikosti Brazílie nebo Nizozemska. Ukrajina měla podle „předválečného“ kurzu nominální HDP srovnatelný zhruba s Českem.

Miroslav Zámečník

Rusko sice neproslulo jako vývozce sofistikovaných civilních technologií, jenže „high-tech“ se bez něj tak jako tak neobejde – klíčem jsou právě suroviny nebo polotovary pro technologicky špičkové obory. Než proběhne investiční cyklus, bude problém vyštrachat od ostatních dodavatelů dostatek třeba hliníku, niklu, palladia, platiny nebo titanu. Bez posledně zmíněného, dodávaného ruskou společností VSMPO-AVISMA, má problémy celá výroba Boeingu i Airbusu.

Zbrojařští pohrobci

Mnozí producenti těchto strategicky významných kovů v Rusku jsou něčím na způsob „transformovaných pozůstatků“ zbrojního průmyslu ze sovětské éry, v devadesátých letech se po rozpadu impéria a tehdejším omezení domácí poptávky začalo s exportem na Západ. Platina a palladium jsou používány jak v elektronice, tak v automobilovém průmyslu, dentální medicíně a dalších oborech.

Třeba vývoz hliníku stoupl během dvou let po rozpadu SSSR na 370násobek, na 300 tisíc tun, teď je Rusko druhým největším dodavatelem (s podílem jedenáct procent) po Kanadě.

Miroslav Zámečník

Nikl, kde má Rusko největšího světového producenta v polárním Norilsku, lze získat z jiných zdrojů: největší zásoby kovu potřebného například ve výrobě slitin pro letecké motory má Austrálie, následovaná francouzským zámořským departementem Nová Kaledonie a Brazílií. Největším těžařem platiny je Jihoafrická republika, na třetím místě za Ruskem je Zimbabwe, u palladia opět Jižní Afrika.

Rusko ani Ukrajina sice nemají produkci čipů, která by stála za řeč, ale při jejich výrobě je klíčovým prvkem neon (vedlejší produkt v hutnictví). Až sedmdesát procent světových dodávek vysoce čistého neonu (99,999 procenta čistoty), používaného v laserech pro litografii křemíkových destiček, připadá na dvě ukrajinské společnosti, Ingas z Mariupolu a Cryoin z Oděsy. Obě uzavřely provoz 24. února 2022.

Reverzní inženýrství

Na závěr rodinný příběh. Můj žel bohu nedávno zesnulý bratranec vystudoval elektrotechniku a po promoci nastoupil do prvního zaměstnání ve výzkumném oddělení podniku Závody výpočtovej techniky (ZVT) v Banské Bystrici. Léta strávil nad americkými integrovanými obvody, které se přes přísný zákaz vývozu a kontrolu reexportu přes třetí země nějakému rozvědčíkovi podařilo propašovat do tehdy komunistického Československa. Tady je znovu zpětně vyvíjeli, což bylo sice méně pracné, než kdyby je sami vymýšleli, ale přesto nesmírně nákladné. Sotva bylo hotovo, komunismus padl a „reverzní inženýrství“ nikdo nepotřeboval. Čipy bylo možno bez problémů dovézt. Bratranec si hledal nové místo. ZVT zbankrotovaly.

Rusko si samo vybralo cestu proti proudu.