Jestli si myslíte, že takový nosorožec nemůže sloužit jako živá učebnice mikroekonomie, tak si zkuste přečíst tento článek. Na příkladu jednoho z pěti do současnosti přežívajících druhů nosorožců, v třetihorách nesmírně evolučně úspěšných a rozšířených živočichů, lze perfektně přiblížit teorii vlastnických práv, zkoumat náklady obětované příležitosti, investiční návratnost a diverzifikaci rizik, zabrousit do teorie her a skončit u ekonomické analýzy reorganizačního plánu podle insolvenčního práva.

Zbývalo jich dvacet

Tím druhem je nosorožec tuponosý („bílý“) jižní formy, jehož vědecký název Ceratotherium simum simum přímo evokuje starobylost, ale jeho moderní historie je teprve fascinující. V roce 1895 byl pravděpodobně vůbec nejvzácnějším z nosorožců, v jižní Africe jich zůstalo pouhých dvacet na jediném maličkém území o výměře pár set kilometrů čtverečních. Začali být přísně chráněni, jejich počet postupně rostl, v roce 1952 jich bylo asi pět set, zatímco severních bílých nosorožců byly pořád ještě tisíce a černých nosorožců vysoké desetitisíce. To datum je důležité, protože v roce 1952 se „strážcem pevnosti Umfolozi“ stal tehdy pětadvacetiletý Ian Player. Pro další osud těchto nosorožců to byla naprosto klíčová osoba, neboť Player přišel s myšlenkou je znovu vysazovat nejen do dalších chráněných území, ale i na soukromé farmy.

V Jihoafrické republice, tehdejší Jihozápadní Africe (dnešní Namibii) a Jižní Rhodesii (Zimbabwe) byla v šedesátých letech vlastníkům půdy přiznána vlastnická práva k volně žijící zvěři na jejich pozemcích. Změna legislativy jako mávnutím kouzelného proutku změnila ekonomický pohled na zvěř, která se stala majetkem a měla hodnotu, jež rostla s rozvojem letecké dopravy (pro pamětníky Boeing 707), a tím i relativním zlevněním lovecké a safari turistiky. Poptávka se potkala s nabídkou, správa národních parků dražila zvířata v aukcích za velké peníze, začal to být ekonomicky zajímavý byznys. Díky lidem, jako byl Ian Player, začala v Jižní Africe neuvěřitelná růstová křivka, zatímco jinde v Africe populace nosorožců jako „státního majetku“ krachovaly, protože africké státy neměly peníze na jejich důslednou ochranu před pytláky.

Fatální zlom kvůli fámě

Co čert nechtěl, poptávka po rozích nosorožců se v novém tisíciletí pronikavě zvýšila. Důvodem byly fámy o jejich (zcela nepotvrzeném) účinku při léčbě rakoviny, které se rozšířily v rychle bohatnoucím Vietnamu. Naopak v Číně se podařilo prodej preparátů z rohů zakázat. Zejména v Jihoafrické republice počínaje rokem 2012 neuvěřitelně stouplo pytláctví a při cenách rohů vyvažovaných zlatem přilákalo pozornost organizovaných zločineckých syndikátů, které dokázaly kdekoho uplatit. Přes veškerou snahu se počet bílých nosorožců začal snižovat a z jednadvaceti tisíc kusů spadla loni populace na necelých šestnáct tisíc.

Chovat jako krávy a sklízet rohy?

Má cenu bojovat proti blbostem, nebo saturovat poptávku a využít zisků z legálního prodeje z faremního chovu nosorožců, jejichž rohy se co tři roky „sklízejí“, tedy uřezávají motorovou pilou zvířatům uspaným narkotizační střelou? Jihoafrický podnikatel John Hume si myslel, že když v Jižní Africe, ale i v Namibii lze legálně odstřelit nosorožce za mastný poplatek, odvézt jeho trofej a pověsit ji na zeď někde v Texasu nebo na chatě u Mnichova, neměl by být zakázán ani jiný, obdobně iracionální důvod, tedy rohy prodávat, aby si je Vietnamci míchali do nějakých lektvarů.

Miroslav Zámečník

Z ekonomického hlediska jde o ne úplně novou debatu o tom, zda lze saturovat poptávku z legálních zdrojů a ekonomicky vytěsňovat upytlačené rohy z trhu. Anebo je to jinak – že vzniknou dva trhy s velmi rozdílnými cenami s tím, že ty upytlačené mají cenovou prémii. V tom je zásadní rozdíl, přičemž rohy od sebe jinak než „marketingově“ rozlišit nelze.

Řezat rohy na farmách (znovu vyrostou), dražit je v aukcích a udělat z toho byznys jako s diamanty od De Beers a část výtěžku použít na ochranu divoce žijících nosorožců byla myšlenka propagovaná investory a farmáři typu Humea. Ti prosazovali výjimku ze seznamu CITES. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) má za cíl ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Udělení výjimky a „legalizace exportu faremních rohů“ byly pro převážnou část ochranářské komunity nepřijatelné.

Dva tisíce nosorožců do dražby

Největší nosorožčí farma na světě (třináct procent celosvětové populace), která sázela na to, že dva tisíce nosorožců chovaných jako krávy na osmi tisících hektarech budou jednou udržitelným a vysoce profitabilním byznysem, zkrachovala poté, co se ukázalo, že nebude moci prodávat „sklizené“ rohy nosorožců z Jižní Afriky do ciziny.

Někdejší jihoafrický miliardář John Hume na tom prodělal kalhoty, jedinou nabídku na farmu i zvířecí osazenstvo dala ochranářská organizace African Parks za zlomek vyvolávací ceny deset milionů amerických dolarů. Nosorožce chce African Parks rozsídlit všude po Africe, kde mohou plnit svou roli gigantických spásačů, a to i tam, kde tento poddruh prokazatelně nikdy nežil. Nahradí v ekosystému severní nosorožce tuponosé, jejichž poslední dva kusy, patřící Safariparku ve Dvoře Králové, žijí v Keni. Jižní poddruh už byl vysazen v severovýchodním Kongu v národním parku Garamba, kde se severní poddruh vyskytoval až do poloviny osmdesátých let, než byly definitivně upytlačeny poslední kusy. 

Miroslav Zámečník

Bývávaly doby, kdy chovný samec Ceratotherium simum vynesl v aukci v přepočtu milion korun, stejně tak samice s mláďaty. Teď se dají sehnat za necelých dvě stě tisíc. Hlídat je stojí velké peníze, wproti nimž jdou mnohem nižší výnosy, chov si každý bude muset rozmyslet, a to na soukromých rančích žilo 56 procent světové populace bílých nosorožců.

Budoucnost bílých nosorožců v soukromém chovu v Africe vidím černě. Co prodělává, půjde pryč. V dobře hlídaných parcích a rezervacích se je jistě podaří udržet, ale na růst celkové populace jako v předcházejících desetiletích bych nesázel. Z hlediska biologie druhu Ceratotherium simum to není dobrá zpráva.